Totální nesmysl! Důležitý je obsah, myšlenka, příběh - nikoliv forma. Výrobci hliněných destiček si na ten papyrus určitě také stěžovali. S aušusem to nijak nesouvisí a je to jenom stupidní osobní pocit, že "mám něco víc". Ve skutečnosti je stejně funkční i pouze slovní podání, ba díky emotivnosti vypravěče může být daleko poutavější. Takové ty kidy o "šustění a vůni papíru" miluju, ukazují totiž jedině tak na určitý druh fetišismu daného jedince. A to vám říkám jako člověk, který má doma přes dva tisíce knih, a čte prakticky neustále - ovšem protože je mám už dávno všechny ve čtečkách, které mám pořád u sebe. Opravdu jsem si nevšiml, že by příběhy, které mě kdysi tak uchvacovaly, ztratily něco na své přitažlivosti jenom proto, protože je čtu z něčeho jiného. Pokud to tak u vás nefunguje, nečtete zřejmě tak kvalitní literaturu, aby vás dokázala oslovit bez toho, aniž byste u ní dodržoval nějaké svoje osobní a zcela zbytečné rituály.
Samozřejmě že dokáži ocenit kvalitní a krásnou papírovou knihu, a pochopitelně navíc chápu, že třeba pro bibliofila je to něco jiného než pro mě, ale tvrzení, že příběh v té knize ztrácí tím, že jej předčítám z něčeho jiného je jedno z nejstupidnějších, jaké vůbec může být, a znamená jedině to, že jsem vůbec nepochopil, o co v literatuře vlastně jde.