Tomáš uklízel a objevil nečekaný klenot – 1GB Microdrive od IBM z roku 2000. Tahle větev pevných disků sice nebyla moc známá ani používaná, ale zajímavá rozhodně ano. Koncem 90. letech přišel rozmach digitálních foťáků a komunikátorů, spolu s nimi se začaly ve velkém používat i paměťové karty postavené na flashových buňkách.
Výrobci klasických disků ale vycítili příležitost a vymysleli ještě menší plotny, které by mohly s paměťovkami soupeřit. Byl to opačný stav než dnes, kdy flashová úložiště (SSD) dobývají území tradičně patřící HDD.
Microdrive vyvinutý v IBM a Hitachi měl dobře našlápnuto, používal totiž stejný formát jako karty CompactFlash Type II. Měřil 43 × 36 × 5 mm a vážil 16 gramů. V první generaci představené v roce 1998 přišly 170 a 340MB verze, flashové verze v té době nabídly jen 128 MB. Na 1 GB se Microdrive dostal v již zmíněném roce 2000, flashové karty měly dvouletý skluz. Nakonec vyrostly až na 16 GB, avšak poté začala kapacita a spolehlivost flashových pamětí stoupat a cena klesat, takže točící se disky přestaly dávat smysl. Od roku 2012 se již nevyrábí.
5GB Microdrive od Seagatu a 50eurocentová mince (foto: Dennis van Zuijlekom / Wikipedia)
Když IBM novinku uvádělo, chvástalo se, že Microdrive uloží 200× více dat než disketa, váží méně než tužková baterie a je velký zhruba jako mince. Uvnitř se nacházela jen jednopalcová plotna, do té doby nejmenší. Rekord v roce 2004 pokořila japonská Toshiba, která vyráběla 0,85" disky v kapacitách 2, 4 pak i 8 GB. Chtěla s nimi prorazit v mobilech a dokázala oslovit i nejdůležitějšího výrobce té doby.
Nokia N91 byla v první vlně smartphonů s operačním systémem Symbian a zároveň jediným široce dostupným komerčním mobilem, který kdy používal HDD. Že to byla chyba, se ukázalo krátce po uvedení. Diskům nesvědčí otřesy. A takto drobným komponentům už vůbec ne. Jenže mobil lidé nosí v kapse, kde vibracím nelze zabránit. Naše redakční N91 hodila ručník do ringu po pár týdnech.
O kompaktních pevných discích si můžete přečíst v našich dobových článcích: