Zakladatelské firmy AT&T a British Telecom si díky tomu připíší sedm miliard (!) dolarů ztráty.
Když před třemi lety oznámily dvě přední telekomunikační firmy světa – americký AT&T a britský British Telecom – vznik společného podniku s hrdým názvem „Concert“, jednalo se zřejmě o vůbec nejgrandióznější telekomunikační společný podnik na světě v posledním desetiletí. Jistě si při jeho startu nebyl nikdo jist, jak moc bude úspěšný nebo neúspěšný – že ale po třech letech bude zcela rozpuštěn a obě firmy si připíší na své konto ztrátu v doslova obludné výši, nečekali zřejmě ani konkurenti obou firem.
Přitom se tak nestalo díky nějakým evidentně špatným krokům obou telekomů nebo Concertu samotného – zkrátka „trh“ se vyvíjel tak, že potřeba dalšího telekomunikačního giganta vlastnícího infrastrukturu klesla ne na nulu, ale pod nulu: přebytek kapacity je obrovský.
Concert měl být vlastníkem telekomunikační, především datové páteřní infrastruktury, kterou by prodával dále zájemcům – místním telecomům a internetovým providerům; tedy podobnou společností, jako je třeba UUNet nebo u nás známý KPNQuest. Před pár lety to vypadalo jako ten nejskvělejší nápad: rok co rok se zhruba zdvojnásobovala potřeba páteřních kapacit, hlad po „bandwith“ se zdál být neukojitelný, takže podnikatelský nápad silně zainvestovat do položení a natažení optických kabelů a propojovacích center a pak jenom pozorovat, jak do kasičky padají peníze za jejich pronájem, za „letící elektrony“, nikdo nemohl napadnout jako chybný. Jenomže technologický vývoj podnikatele zaskočil: vzhledem k vývoji kompresních metod a přenosových postupů, díky kterým bylo možné do jednoho optického vlákna „nacpat“ mnohonásobek datového objemu, než s jakým se počítalo při koncipování těchto plánů, způsobil, že dnes se svět potýká s totálním nadbytkem páteřních přenosových kapacit. V důsledku toho pak samozřejmě ceny za pronájem páteřní konektivity prudce klesly; v soutěži obstály lépe pozicované firmy jako právě už zmiňovaný UUNet, zatímco Concert byl považován vždy za těžkopádnou firmu, která není schopna rychle se rozhodovat, neboť má dva „tatínky“, jednoho v Británii (ještě nedávno státní podnik) a druhého v USA (rovněž dosti těžkopádný telecom). Concert nikdy nevydělával a na investicích spolykal přes miliardu; nyní zaměstnává přes 6000 zaměstnanců (!), z nichž bude skoro polovina propuštěna. British Telecom si v důsledku tohoto „rozpojení“ joint venture připíše ztrátu 1,7 miliardy dolarů a AT&T pak 5,3 miliardy (je v tom ale i částečně ztráta způsobená uzavřením kanadské pobočky AT&T).
Situace v internetové konektivitě je paradoxní. Zatímco prostí uživatelé trpí tím, že za snesitelnou cenu mohou dostat nebohé modemové spojení a pořízení „megabitu“ domů je nesplnitelným snem i pro ty nejlépe vydělávající z nás, v zemi leží páteřní kabely vytížené na pět procent. Pověstná poslední míle je prostě oříškem, který zatím nikdo nerozlouskl.
