Ano, správně, Internet. Televize, telefon, rozhlas, časopisy a noviny zůstávají hluboko vzadu
Toto je nová generace – Internet je u ní na prvním místě. Zajímavá studie firmy
Knowledge Networks kladla dětem v USA a Izraeli ve věku mezi osmi až sedmnácti lety dotaz: „Co byste si vybraly, kdybyste mohly mít jen jediné médium?“. A odpověď je přesvědčivá – vyhrál Internet. V souhrnu bez rozdílu pohlaví by jej volilo 33% dětí (chlapců 38%, děvčat 28%), druhá je televize (26%, chlapců 34%, děvčat 17%), třetí telefon včetně mobilů (21%, chlapci 12%, děvčata 31% (!)), ještě významné je rádio a zbytek je už zanedbatelný. U děvčat by tedy ještě těsně vyhrál telefon nad Internetem, kluci si povídat nepotřebují, ale zase mají hodně rádi televizi, která je za Internetem také docela těsně. Zajímalo by mě, jak byste volili vy – také by u vás zvítězil Internet nad ostatními médii? Já se přiznám, že asi ano; ale jsem si jistý, že pokud by se dělal průzkum u celé české populace, skončil by Internet ještě daleko vzadu.
Firma Nielsen pak zkoumala, jak má onen dětský web vypadat, a ptala se jednak u tvůrců těchto webů a pak u dětí samotných. Své názory komentuje, že o tom, jak by měly weby vypadat, panuje u tvůrců – tedy dospělých – jakýsi „folklór“, zcela zkreslené názory na tom, co děti mají rády. Převažuje tedy názor, že web pro děti musí být plný různého blikání a klinkání, protože to u dětí „vyvolá pozornost“. To možná platí u nemluvněte v kolébce, ale ne u interneťáků, byť dětských: ti naopak podle studie vyžadují stránku co nejjednodušší a co nejsnáze pochopitelnou, i když je velmi strohá. Děti reagují velice rychle a jsou netrpělivé – nepotřebují cingrlátka na upoutání pozornosti, protože stránku prolétnou a právě tehdy, když se v ní ihned neorientují vinou příliš mnoha grafických prvků, ihned ji opustí. Děti mají rády interaktivitu a pokud se jim stránka zalíbí, budou po ní s chutí šmejdit myší, aby objevily, kde se co při přejetí kurzorem rozsvítí nebo blikne – to je ale už „hravost“, která nemá nic společného s potřebou rychle smysl stránky pochopit. Pokud bychom měli oba nejznámější dětské weby u nás, tedy Majáky.cz a Alík.cz podle těchto kritérií hodnotit, moc by neuspěly, i když si dovedeme jistě představit ještě mnohem horší, a často je například na zahraničních serverech najdeme.
Studie ještě poukazuje na dva zásadní rozdíly mezi dětmi a dospělými. Děti ochotně a často klikají na bannery, protože myslí upřímně: vidí hezký obrázek, na kterém je napsáno „klikni na mě“, tak kliknou – co jiného by také dělaly? Zatím je ještě okolní svět nevycvičil k podezíravosti a paranoidnímu vnímání světa, kde dospělý čeká za vším něco nepěkného a je spíše apriorně podezřívavý. Dítě považuje reklamní banner za součást stránky, za něco, co tam patří a co tam dodal pro ně jeho tvůrce (z tohoto dobrého důvodu se právě reklama, která působí na děti, považuje za neférovou a v závislosti na vyspělosti země jsou na ni aplikovány zákazy a omezení). Naopak u stránky která je delší než na jedno zobrazení v prohlížeči, tj. vyžaduje rolování, se děti zastaví a nerolují dolů – zde opět nečekají, že stránka bude ještě něco skrývat, naopak od dospělého, který je už vycvičen zcela v duchu předchozího, že hezky vypadající smlouva má ještě druhou stránku.
Rozdíly jsou pak i mezi pohlavími. Kluci nemají rádi stránky s textovou navigací, zatímco děvčata ji naopak preferují, rády si textové instrukce přečtou. Kluci pak chtějí trávit čas za počítačem a Internetem sami, zatímco děvčata preferují kamarádku nebo rodiče.