Děti by se skutečně měly naučit správně číst a psát, ale to nemá nic společnou ani s tužkou, ani s papírem, ale ani s učebnicí.Pod správným čtením si představuji hlavně správné pochopení textu, a tedy získání a aplikování informací z něj - je pak úplně jedno, jestli je ten text na papíře či na displeji. Pro čtení jsou důležité hlavně kvalitně připravené texty - a to jak obsahem (jasný obsah bez pravopisných chyb, nepřesností a záludností s bohatou slovní zásobou), tak i formou (použité písmo s jasnými, výraznými tahy bez kudrlinek, dále pak úprava písma, jeho velikost, zkrátka typografické zpracovaní; velmi trefně to komentoval jeden ze starých sazečů, který mne přivedl k práci grafika - sazeč musí čtenáři připravit text tak, aby samotný text vedl čtenářovou oko a on si ani neuvědomil, že nějaká typografie existuje; dobrá typografie je taková, která je pro čtenáře neviditelná a nebrání mi v pochopení obsahu).U psaní považuji také za podstatné to, aby se děti uměly správně a pochopitelně vyjádřit, text měl hlavu a patu a co nejméně chyb. Je úplně jedno, jestli to napíšou tužkou, nebo pomocí klávesnice. Důležitý je obsah sdělení a stylistická forma, nikoli forma jeho ztvárnění. Ideální by byla taková forma, která mluvčímu (žáku, studentovi) klade co nejméně překážek k tomu, aby mohl vyjádřit své myšlenky.Psaní tužkou je opravdu méně důležité, než si lidé myslí. Je důležité trénovat dobrý úchop tužky, protože to pak úzce souvisí s mnoha dalšími činnostmi (jemná motorika prstů), ale to se dá trénovat mnoha jinými způsoby, psaní textu pro tuto činnost není zrovna ideální, naopak je to pro děti často matoucí. Mimochodem - napadlo vás, kteří tak horujete za psaní rukou, jak šílená činnost to je? Znamená to, že dítě, které se učí číst, se současně musí naučit čtyři různé znaky pro každou jednotlivou hlásku (malé a velké tiskací + malé a velké psací), navíc ty podoby jsou mnohdy úplně odlišné (viz písmeno A - naprostou odlišné malé a velké tiskací a úplně jiné psací). Navíc se psací znaky mohou ještě měnit podle toho, jak jsou napojeny (jinak vypadá malé n ve slově ona a jinak ve slově nanuk). S psanou podobou se navíc nesetkají nikde jinde než právě ve škole. Skutečně potřebujeme pouze pro školu speciální podobu písma? K čemu?U psacího písma si každý člověk postupně vytvoří svou vlastní podobu. To vítají různí šarlatání vydávající se za vědce, kteří podle písma určují povahu (grafologie), ale pro ostatní je to velice nepohodlné. Je opravdu nepříjemné číst rukopis většiny lidí. Jen málokdo ho má opravdu čitelný (paradoxně čitelnější jsou ty, které se postupně více přiklonily k tiskací podobě znaků). Jsem grafik a i když sám psát nemusím (naštěstí) v rámci své práce dostávám často papírové korektury s ručně psanými poznámkami. Na rukopis lidí, se kterými pracuji delší dobu, jsem si zvykl, ale občas se mi dostane do ruky něco, co při nejlepší vůli prostě nevyluštím a často ani nikdo z kolegů či známých. Takže je pak nutné shánět toho, kdo to napsal a řešit, co tím vlastně myslel. Kdysi v jednom vydavatelství jsme si skenovali nejhorší zápisy jednoho redaktora a pak jsme mu věnovali k narozeninám výkladový slovník jeho písma - velmi jsme se u toho bavili, ale při práci, když termíny hořely, to taková sranda nebyla. Nakonec mnohý rukopis jde přesně proti původnímu účelu písma - předat myšlenku a dorozumět se.
