Jak Internet umožňuje účast člověka na věcech veřejných – a proč jsme tak tragicky pozadu.
Nedávno zveřejněná studie (Pew Internet and American Life Project) potvrdila, že výraz „e-government“ už dávno není jen prázdným, matoucím slovem, jak je tomu u mnoha jiných „e-výrazů“, ale každodenní realitou – alespoň pokud jde o několik zemí, které jsou v této oblasti nejdále.
Podle studie dnes 68 miliónů Američanů, tedy třetina dospělé populace USA, komunikuje se svou vládou prostřednictvím Internetu (webu a e-mailu). Američtí občané dnes nejen čtou informace uveřejněné na vládních webech, ale sami vystupují aktivně: podávají daňová přiznání a vyplňují různé další formuláře a dotazníky, dotazují se svých volených zástupců, a aktivně prosazují své zájmy prostřednictvím různých nevládních organizací, občanských spolků i zcela individuálně. To jim samozřejmě umožňuje gigantická a rozsáhlá síť informačních i interaktivních webů, tedy vlastní funkční e-government: srovnání s Českou republikou, kde po čtyři roky nikdo neporazil Obchodní rejstřík jako nejlepší službu státní organizace, pro nás vyznívá tragicky.
Právě úroveň aktivity ze strany uživatelů, umožněná vládními webovými službami, je nevídaná. Šedesát procent respondentů studie uvedlo, že e-government zlepšil jejich interakci s vládními a státními úřady, ať už na federální úrovni, nebo i třeba na nejnižší úrovni lokální. Trefně to komentuje hlavní autorka studie: „Obvykle panuje názor, že stát je tu od toho, aby z lidí vymáhal daně a vůbec je i jinak omezoval. Jenomže 80 % respondentů si s využitím webů provozovaných státem plánuje dovolenou!“ Jaký to dává smysl – vytvářet státní webové služby v něčem tak dokonale zprivatizovaném, jako je cestovní ruch? Ale ovšem: cestovní průmysl je obrovský byznys a tento byznys platí daně. Pokud stát utratí jednu korunu z vybraných daní, aby zvýšil obrat průmyslu a vybral o deset korun víc, udělal dobrý byznys. K tomuto uvažování ale reprezentanti českého státu nedošli; jedni mají jiné starosti, jiní si myslí, že neviditelná ruka trhu to všechno zvládne. Obzvláště dobře se to ukázalo třeba u pražských taxikářů, ale to je jen viditelná ruka ledovce: zahraniční turisté k nám nechtějí jezdit, protože jsme pro ně neprůhlednou zemí, kde se švindluje a okrádá na každém kroku.
Dalšími nejčastěji vyhledávanými tématy na amerických vládních webech jsou: hledání zaměstnání nebo vhodné školy, zdravotní a bezpečnostní údaje. I zde se lidé obracejí ke státu jako k dodavateli kvalitních, nezávislých informací: přirozená role státu je podporovat tyto oblasti (vzdělání, zdravotnictví) jako celek, přirozená tendence privátních společností je protlačit svoje produkty za každou cenu. Kde tento nezávislý arbitr, nezávislý zdroj informací je, se daleko hůře daří mediální manipulaci. Opět cosi, čeho se zástupci českého státu zatím příliš nedobrali.
Je zajímavé, že USA přesto, že objem informací na vládních webech je neuvěřitelně gigantický a jejich studium by zabralo mnoho lidských životů, není Amerika v čele zemí s nejlepším e-governmentem. Podle jiné studie od Taylor Nelson je nejvyšší využití e-governmentu ve skandinávských zemích (Norsko – 53 % celé populace (!), Dánsko 47 %, Finsko 46 %). Zajímavé je, o kolik nižší je tento poměr v Německu (17 %) nebo ve Francii (18 %), údaje o naší zemi dostupné nejsou, ale stěží mohou překročit desetiprocentní hranici. Důležité ovšem není procento, ale míra, intenzita a interaktivnost využívání e-governmentu: tady je bohužel nabídka u českého státu velice špatná.
Je zajímavé, jak často se u nás klade otázka „Co má stát dělat pro podporu Internetu?“, a předpokládá se odpověď, že má podporovat to či ono, zapůsobit na nižší tarify, rozdat lidem modemy, méně danit internetové podnikání a podobné, s dovolením, nesmysly. Přitom odpověď je zcela nabíledni: začít sám u sebe, sám napsat před svůj název ono „e“, to za něj nikdo neudělá. O ostatní se už soukromá sféra postará sama.
