U digitálních videokamer se čím dál více začínají prosazovat paměťové karty. Jsou to stejná média jako u jiných výrobků, nebo budeme mít karty typu „každý pes, jiná ves“?
Jistým typickým znakem miniDV videokamery Canon DM-MV3 MC, kterou jsme před několika dny představili v podrobné recenzi, je přítomnost slotu pro paměťové karty MMC. Canon samozřejmě není jediný, kdo ve svých kamerách tyto karty využívá, a zároveň samotnou přítomností paměťového slotu nepředstavuje nic, co by konkurence nenabízela také. Zkrátka a dobře, tak nějak si začínáme zvykat, že moderní digitální videokamery disponují dvěma záznamovými médii: videokazetou a „nějakou“ paměťovou kartou. Označení „nějakou“ je zcela na místě, protože alespoň z mého pohledu začíná být v paměťových kartách tak trochu pěkný guláš.
Dovolím si dojít k jádru věci trochu zeširoka. „Blízcí příbuzní“ digitálních kamer jsou nesporně digitální fotoaparáty. U nich se paměťové karty používají v podstatě od počátku jejich krátké historie. Současný stav je ve znamení souboje Compact Flash kontra Smart Media, přičemž tak trochu po své linii jede Sony se svým Memory Stickem. O nějaké vzájemné kompatibilitě samozřejmě nemůže být ani řeč. Dobrá, řekněme, že tři média bychom překousli, i když čím méně, tím lépe. Poohlédneme-li se do jiných sfér, pak je zřejmé, že velmi rozumně se zachovali výrobci MP3manů. Jeden sice preferuje „smartky“, druhý „flešky“ (a Sony pochopitelně Memory Stick), avšak pořád jde o relativně standardní a relativně zavedená média. Co však udělají výrobci videokamer, když zjistí, že jsou i pro ně paměťové karty přínosem? Vyrobí si nové typy, jež jsou pochopitelně nekompatibilní se zbytkem světa. Ne, tak to není. Nechci klamat čtenáře sváděním viny na výrobce videokamer. Prostě „někdo“ přišel na myšlenku vyrobit další typ paměťové karty a výrobcům videokamer se zrovna hodil do krámu. Takže vznikla MMC, neboli Multi Media Card. Jenomže aby toho nebylo málo, nastoupila na scénu brzy po MMC další kartička - Secure Digital. Pozitivní sice je, že SD karty, lépe řečeno mechaniky pro SD karty by měly být s MMC kompatibilní, avšak pořád se jedná o další typ paměťového média. Chápu pohnutky výrobců nových karet, kteří se snažili nabídnout média svou velikostí určená pro širokou škálu mobilních zařízení. MMC i SD jsou vedle takové Compact Flash karty skutečnými liliputány, jenomže ...
Vžijme se do pozice spotřebitele. Modelová situace: jsem příznivcem moderních technologií a tak jsem si koupil digitální foťák. Netrvalo dlouho a nadchnul jsem se pro MP3. Protože můj digiťák využívá služeb karty „A“, bral jsem při vybírání MP3 přehrávače tuto skutečnost v úvahu. Zcela logicky jsem si nekoupil MP3man používající kartu „B“ ani „C“, nýbrž ten model, který byl kompatibilní s pamětí mého foťáku, tedy s kartou „A“. Koho by nelákalo digitální video? Sice jsem si musel hodně odříkat, než jsem našetřil na miniDV videokameru, ale podařilo se. Jenže ouha! Proč mi nikdo nenabízí kameru se slotem „A“? A mám problém! Za dobu, po kterou vlastním digitální fotoaparát a MP3 přehrávač, jsem si pořídil slušnou zásobu kartiček, které bych si mohl s kamarády vyměňovat jako Pokémony. Vlastním pochopitelně i čtečku, pomocí níž je všechny za večer přečtu. Avšak najednou zjistím, že můj poctivě nashromážděný majeteček je jaksi nedostatečný. Proč se mě někdo snaží přesvědčit, že si mám koupit zařízení, které si s mými kartami nerozumí? To mi chcete říct, že si budu muset koupit i další čtečku? A když se za nějaký čas objeví jiná skvělá vymoženost, kdo mi zaručí, že bude kompatibilní právě s paměťovými kartami, které mi teď vnucujete? To si raději své naspořené penízky schovám do matrace a počkám, než se situace vyjasní.
A je vymalováno! Ano, chápu, že jde jedním slovem o pokrok. Technologie se zkrátka vyvíjí a nějaký čas bude trvat, než se paměťové karty „usadí“ na některém standardu. Jenomže vývoj stojí peníze a pokud budou všichni potencionální uživatelé vyčkávat, než situace vyzraje, může se některým výrobcům docela lehce přihodit, že na další vývoj prostě nebudou finance. Samozřejmě také chápu snahy výrobců prosadit jen ten svůj jediný a nejlepší standard. Byznys je holt byznys, ale kam se podělo heslo náš zákazník, náš pán? Nechci nikoho strašit a už vůbec nejsem pesimista. Avšak myslím si, že nejen já bych se v brzké době rád dočkal situace, kdy jednu paměťovou kartu použiju jak v mobilním telefonu, tak v MP3 přehrávači; nebo ji zasunu do slotu v digitálním fotoaparátu, přičemž stejně mi bude fungovat ve videokameře. Na závěr mi nedá, nezmínit se ještě jednou o firmě Sony. Ať jsou její výrobky jakkoliv dobré, špatné či jiné, jde asi o jedinou společnost, která důsledně razí cestu jediné paměťové karty u celé řady svých výrobků. Koupíte-li si digitální videokameru Sony se slotem pro Memory Stick, můžete si být jisti, že stejná karta bude fungovat i v digitálním foťáku téže značky, a zároveň ji „uživíte“ v diktafonu nebo MP3 přehrávači. Stejně tak ji bez problémů pozře firemní sublimační tiskárna, notebook Vaio nebo fotorámeček s LCD displejem. Samozřejmě v tom není opět nic jiného než byznys, neboli snaha o udržení zákazníka, ale byť rámci jedné značky, jde o kompatibilitu přímo vzorovou.
