Popularita kamer do auta v posledních letech raketově stoupá a není se čemu divit. Investice několika stovek až tisíc korun do tohoto malého zařízení vás může v případě nehody ušetřit zdlouhavých tahanic s pojišťovnou a dalších problémů.
Řadu otazníků ovšem vyvolává nová legislativa Evropské unie o obecné ochraně osobních dat občanů (GDPR). Je možné kamery stále bez problémů používat? Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů můžete s kamerou i nadále natáčet a záznamy v případě potřeby podstoupit policii nebo pojišťovně, nesmíte je ale zveřejňovat nebo dále šířit, v takovém případě hrozí pokuta až 10 000 Kč.
To ovšem platí jen za předpokladu, že se pohybujete na území České republiky, v zahraničí mohou být na používání kamer do auta o něco více hákliví. Například v Portugalsku a ve Švýcarsku nesmíte mít kameru v autě vůbec, v Rakousku a Lucembursku nedovolují natáčet veřejná prostranství a ve Švédsku a v Maďarsku je potřeba záznamy pravidelně promazávat. Před cestou do zahraničí proto doporučujeme nezapomenout zkontrolovat, jaká je tolerance kamer do auta v dané zemi.
Zádrhelem při řešení nehody potom může být například nedostatečná kvalita. Nekvalitní nebo špatně umístěná kamera vás klidně nechá na holičkách. O správném umístění autokamery se můžete více dozvědět v tomto příspěvku na wikipedii. Každý z nás už pravděpodobně nějakou autokameru viděl, nebo si ji alespoň umí představit. Pojďme se ale podívat na základní dělení těchto malých pomocníků a nejdůležitější tipy, podle kterých kameru do auta vybírat.
Klasické, duální, externí
Základní dělení autokamer není nijak složité, v zásadě probíhá podle umístění a pokrytí přístroje.
- Klasickou autokameru najdete většinou na předním skle, není proto překvapením, že tento model snímá jen dění před vozidlem.
- Duální autokamera kromě prostoru před vozidlem snímá také, co se děje uvnitř vozu. Její umístění je stejné jako u klasické varianty.
- Třetí možností je externí autokamera, která snímá prostor před vozidlem, dění ve vozidle a také prostor za autem. Kromě předního skla je tak část optiky také v oblasti zadního okna.
Více o dělení můžete zjistit v porovnání autokamer na webu Arecenze, kde je jim věnován také celý článek o výběru.
Rozlišení videa, úhel záběru a frekvence
Tyto tři parametry vypovídají o kvalitě pořízeného videa. Kvalitu samozřejmě chcete co nejvyšší, aby bylo dostatečně dobře vidět, co se vlastně s autem nebo uvnitř něj dělo, i v případě rozlišení, a frekvence je tak dobré požadovat co nejvyšší hodnoty. Nejoblíbenější modely na trhu mívají rozlišení 2304x1296 px nebo 1920x1080 px. Úhel záběru bývá standardně mezi 120° a 150°, nad 150° už může docházet k nepříjemnému zkreslení. Frekvence okolo 30 fps je vcelku standardní, pokud požadujete opravdu plynulé video, vyplatí se sáhnout po modelu s frekvencí 60 fps.
Baterie a úložiště
Výhodou kamer s baterií je, že vydrží i nějakou dobu bez napájení a dobře poslouží například k externím záběrům místa nehody. Běžnější jsou ale kamery bez baterie, které jsou napájené z 12 V zásuvky.
Vnitřní paměť autokamer se většinou pohybuje mezi 16–64 GB a bývá rozšiřitelná pomocí SD karty až na 128 GB, což představuje až 58 hodin záznamu.
Funkce a vybavení
Jak už to tak u elektronického vybavení bývá, funkcí mají kamery do auta celou řadu. Mezi běžnější patří třeba automatické zapnutí nebo G-senzor, méně často už se setkáte třeba s parkovacím režimem nebo detekcí rychlostních radarů.
Výstupy a připojení
V dnešní době už se ani kamera do auta neobejde bez možnosti připojení k mobilnímu telefonu nebo notebooku. To probíhá pomocí USB, HDMI nebo AV výstupu, popřípadě bezdrátově pomocí Wi-fi připojení. Díky tomu můžete záznam z kamery přehrát nebo upravovat (pokud zvažujete kromě autokamery pořizovat také nějaké zařízení k práci se záznamem, nejrychlejším způsobem výběru je inspirovat se ve srovnání notebooků nebo mobilních telefonů na již zmíněném portále Arecenze.
