Jsou lidé ochotní za hudbu staženou z Internetu platit?

Jak se bude vyvíjet obchod z hudbou na Internetu a jaká je současná situace?

Další náhled do této problematiky umožnila svým průzkumem výzkumná agentura Gartner2, když se 4000 respondentů zeptala na to, zda jsou ochotni platit za stažené soubory z Internetu.

Pouze jedna čtvrtina dotázaných odpověděla, že hudbu, kterou poslouchá na svém počítači, si stáhla z Internetu, jedna polovina dotázaných vůbec neposlouchá hudbu ze svého počítače (v MP3 či v digitálním formátu) a 6 % z dotazovaných čtyř tisíc za digitální muziku staženou během posledních tří měsíců platilo.

Internet není zatím kdovíjakým „médiem“ pro distribuci a prodej digitální hudby a výsledný šestiprocentní podíl respondentů by o tom mohl mluvit, ale je důležité se na věc podívat i z druhé strany. Je pravdou, že polovina dotázaných prostě používá počítač jako přehrávač hudby a jedna čtvrtina si stahuje soubory z Internetu. Z těchto 25 lidí ze sta jich však bylo 6 ochotno za stažené soubory zaplatit, což je 24 % lidí, kteří používají Internet ke získávaní dat (jak vyplývá s tohoto výzkumu). To, že v konečném výsledku celkového prodeje toto procento nemá žádný význam, je jedna věc.

Druhá pak to, že existují tací, kteří si titul koupí na Internetu už nyní (mluvíme o lidech, kteří uskutečnili transakci, ne o potenciálních zákaznících) se všemi nevýhodami (současným systémem ochrany autorských práv), které pro ně z koupě plynou.

Což by mohlo být alespoň trošičku pozitivní pro momentální situaci nahrávacích společností.

Že celkový odbyt v hudebním průmyslu už nějakou dobu klesá a že za příčinu se považuje pirátství, je jasné. Nejlevnější a nejjednodušší forma toho, jak si pořídit vlastní cédečko, je půjčit si ho a přepálit. To, že máme možnost si zajít do obchodu s hudebními tituly a koupit si CD fyzicky, nebo navštívit určitou internetovou stránku a objednat si buď klasické CD, nebo hudbu v jiném formátu a zaplatit podobnou sumu, je sice pěkné, ale kolik lidí dává přednost podstatně levnějšímu vypálení?

Tudíž pro nahrávací společnosti je prioritou to, jak provést, aby se jejich cédéčka nedala zneužít tak levným způsobem, jako si je koupit, nahrát do počítače a udělat sto kopií.

Analytici Gartneru poukazují na to, že je nutné aby velké nahrávací společnosti (tj. Sony, Universal, Warner Bros., BMG a EMI) daly hlavy dohromady a společně vytvořily nový systém služeb, který bude zákazníkovi bližší a který by mohl nějak řešit problémy týkající se metod ochrany autorských práv a zabránil by klientovi v nelegálním šíření kopií daného produktu. Což se však stejně nejméně do příštího roku neočekává.

Jak bude schopen konkurovat vypalovačce, se uvidí.

Těžko říct, jestli se dá očekávat připravovaný rozmach hudebního průmyslu na Internetu, nebo jestli vše vyšumí, ale i tak se v současné době na Internetu sem tam něco prodá.

Určitě si přečtěte

Články odjinud