Jsme národ hříšníků

Počítačová kriminalita je i přes nesporné prvky moderních technologií jen jinou tváří různých standardních trestných činů. To je fakt, na němž nic nezmění ani nejrůznější argumenty mnoha uživatelů nespokojených s touto tvrdou realitou. Náš článek přináší pohled na tuto problematiku z mnoha úhlů a očima několika lidí.
Počítačová kriminalita je i přes nesporné prvky moderních technologií jen jinou tváří různých standardních trestných činů. To je fakt, na němž nic nezmění ani nejrůznější argumenty mnoha uživatelů nespokojených s touto tvrdou realitou. Náš článek přináší pohled na tuto problematiku z mnoha úhlů a očima několika lidí.
Vzbouřenci
Jsou to zhruba půl roku měsíce (od poloviny srpna), kdy se na Mobil serveru objevil článek ukazující na velký archív softwaru umístěný na FTP serveru společnosti SPT Telecom. Adresář Incoming, jenž bývá standardně přístupný všem uživatelům bez potřeby znalosti hesla, překypoval nelegálně zkopírovaným softwarem všeho druhu. Ten tam nahrávalo a zpětně stahovalo velké množství uživatelů Internetu.

Patrick Zandl, který byl autorem kritizujícího článku, vyvolal v internetových médiích veliký rozruch. Otázka počítačové kriminality se tak znovu dostala na přetřes. Vyjádřilo se k ní téměř každé internetové zpravodajství, ozvalo se mnoho potrefených hus, kterým prý Patrick zkazil kšefty (ihned ten den byl totiž adresář Incoming provozovatelem FTP-serveru smazán); odezva byla také na výstavě Invex, kde Ministerstvo vnitra, s kapitánem Ing. Jiřím Dastychem z policejního prezidia Ředitelství služby kriminální policie v čele, pořádalo akci Nekradu software. Každopádně věčná otázka softwarového pirátství znovu vystoupila na světlo veřejnosti a doufejme, že bude vstupovat stále častěji.

Zločin a trest
Počítačová kriminalita představuje velkou množinu všech kriminálních aktivit, spojených s počítačem jako nástrojem, případně cílem trestné činnosti. Protože svou šíří zasahuje řadu oblastí lidské činnosti a tedy i různé trestné činy od krádeží peněz po počítačové pirátství, nemůže proti počítačové kriminalitě existovat ani jednotný způsob boje. Nebylo zatím obvyklé, aby se trestná činnost dala provádět bez fyzické přítomnosti na místě činu. Pachatel může být doslova na druhém konci planety, a přesto svůj čin provede současně u nás. K tomu je samozřejmě potřeba velmi dobrého technického vybavení i značných intelektuálních schopností, především ale jistého kriminálního myšlení.

Neopominutelnou stránkou počítačové kriminality a především softwarového pirátství jsou také jejich finanční důsledky. Velké softwarové firmy odhadují své škody jen na území naší republiky na několik desítek miliard korun. I když toto číslo můžeme považovat za nadsazené, přesto je možné tvrdit, že finanční ztráty výrobců softwaru u nás dosahují obrovských částek.

Ztráty a zisky
Především se chci vrátit k hypotetickým únikům softwarových firem, jejichž ztráty jsou podle BSA (Business Software Alliance, světová společnost, která zkoumá rovněž podíl nelegálního softwaru na trhu včetně ztrát vytvořených tímto nelegálně používaným softwarem) jdou celosvětově do miliard dolarů (viz přiložené grafy). Tyto ztráty jsou počítány poměrem prodaných licencí k celkovému počtu používaného softwaru. Je-li tedy počet prodaných kusů softwaru (a tedy licencí) 50 a zároveň počet všech instalací daného softwaru 150, pak ztráty způsobené používáním nelegálního softwaru jsou dvakrát větší než zisk z legálně prodaných licencí, a tedy nelegálně používaného softwaru je 66 procent.

Zjistit přesný počet nelegálních kopií je ovšem nadlidský úkon – nikdo vám samozřejmě nepřizná, že používá kradený program. BSA tedy přistoupila k tomuto závěru: zjistím, kolik se prodalo počítačů a kolik se prodalo kancelářských balíků, a z toho mi vyjde, na kolika počítačích jsou nelegální instalace těchto balíků. Tohle ale funguje ovšem pouze za předpokladu, že každý uživatel má na svém počítači nainstalován jakýkoliv komerční kancelářský balík (tedy ten, který se prodává za peníze).

Je to složitější, než byste čekali
Připusťme, že tento výpočet vycházející z předešlé hypotézy je správný. Pak lze i spočítat, kolik činí ztráty společnosti prodávající tento kancelářský balík. Ovšem software, to nejsou jen kancelářské balíky, to jsou grafické editory, sázecí programy, programy pro Internet, pro hudbu a pro mnoho dalších oblastí lidské činnosti. Takže výsledky těchto výpočtů jsou možná přesné, možná však také úplně zavádějící.

Pohled z druhé strany se staví skeptičtěji také k všeobecnému nadšení z potřebnosti softwaru: kdo ví, kolik uživatelů by dotyčný software používalo, kdyby jej muselo zaplatit? Dochází pak vůbec ke ztrátám, když by daný uživatel daný software prostě oželel? Pokud připustíme tento pohled, ztráty uváděné společnostmi budou ještě hypotetičtější. Tuto veřejně tajnou skepsi však výrobci přiznávají jen neradi a tak se vlastně ohánějí svým způsobem neúměrně vysokými čísly.

Na druhé straně: ztráty nezpůsobují jen „skromní“ zloději-sólisté, ale také neskromní kriminálníci, kteří software dále prodávají.

Ukradli byste pračku?
Další otázkou je morální hledisko. Každý by se měl zeptat sám sebe, zda je jeho počínání správné. Ukradl bych v samoobsluze pračku? Asi ne. Tak proč jsem ukradl Office 97? Kopírování nelegálního softwaru, ať již za účelem zisku nebo jeho používání, je trestné. Ovšem na druhou stranu se tento zločin velice špatně postihuje a dokonce lze říci, že tento postih je až téměř nemožný, pokud si pachatel „dá pozor.“ To je realita.

V tomto směru opravdu nezávidím mužům zákona, kteří si položili na svoje bedra skoro neřešitelný úkol. Trestní postih podle zákona u nás existuje, existuje i všude ve světě, ovšem zajistit pachatele tohoto trestného činu je zatím velice těžké; pachatelé tak mají minimální motivaci tohoto chování zanechat. Z toho je patrné, že pachatelům kromě svědomí nic nebrání v tomto počínání. Takže pokud se nezmění přemýšlení nás všech, bude se software krást vesele dál. Proč však vidím na rtech mnohých samá „ale“?

Pomohou snížené ceny?
Jediné řešení vidím – a nejen já – v podstatném zlevnění programů, a to ne o pár korun či dolarů, ale několikanásobně. Pokud bude balík veškerého potřebného softwaru, tedy všechny programy, které používáte, stát maximálně tolik, co počítač samotný (tedy „železo“), pak se podstatně sníží počet nelegálních instalací softwaru – tuto problematiku nastínil velice dobře Jiří Hlavenka; je lepší jej citovat:

„Warez (internetová pokladnice kradeného softwaru, pozn. red.) je jedním z možná hlavních katalyzátorů změn v distribuci softwaru, které nepochybně nastanou: přímé internetové distribuce mezi výrobcem a zákazníkem s takřka nulovými vedlejšími výdaji včetně inzerce. Uvedu několik čísel: např. Corel Corporation v jedné své starší zprávě uvádí, že náklady na vývoj (“Development costs„) činí asi 8 % z výdajů firmy, propagace a marketing činí víc než 50 %, další desítky procent administrativa, fyzická výroba krabic a s tím spojené nejrůznější režie. Corel je přitom už pět let v souhrnné ztrátě; pokud by mohl nastavit obchodní model toho typu, že oněch 8 % by se stalo osmdesáti procenty výdajů, dvacka by byla na administrativu a internetový obchod, a chtěl by ještě 20 % zisku, stál by CorelDRAW jeden tisíc korun. A možná by se ho prodalo desetkrát více (spíše určitě), takže by mohl stát – určitě i pod tlakem konkurence, která by postupovala stejně – sto korun. A bylo by po warezu. K takovémuto ideálnímu stavu je samozřejmě ještě hodně daleko, ale bez nátlaku warezu by k tomu bylo ještě dál.“ Opravdu mi nezbývá než souhlasit.

Dočkáme se změny?
Sumasumárum – kopírování, prodávání a užívání nelegálního softwaru je trestný čin a podle zákona se nerozlišují jeho formy. Nelze tedy říci, že si nekoupíte program, protože na něj nemáte, a tedy jej užíváte nelegálně; poněvadž pokud na něco nemám, tak to nemohu používat, jako nemohu jezdit autem, které si nekoupím. Z právního hlediska se jedná vždy o krádež, žádné jiné hledisko zákon nenabízí. Dokud se však nepodaří výkonným orgánům zákona toto potřít, bude se dál vesele kopírovat a ještě na tom vydělávat. Změní se softwarový pirát, když jemu samotnému někdo ukradne jeho duševní vlastnictví?

Ochrana duševního vlastnictví
Kotázce používání nelegálního softwaru a k jeho kopírování za účelem dalšího zisku se vyjádřil také kapitán Dastych :

„Nelze říci, že základním důvodem odmítání softwarového pirátství musí být strach z trestního postihu. Na první místo bych chtěl postavit úctu k duševnímu vlastnictví. Ve vyspělých zemích se užívá dvakrát méně nelegálního softwaru nikoliv kvůli trestům, ale z důvodů, že slušní lidé odmítají krást software. Každý občan by si měl při pokušení užívat nelegální software rozmyslet, jestli takové chování odpovídá jeho představám o sobě samém. Nelze donekonečna omílat příběhy o drahém programovém vybavení, které mermomocí chci užívat.

Jsem naprosto přesvědčen, že pouze jednoznačně záporný postoj k softwarovému pirátství, reprezentovaný odmítnutím a respektováním duševního vlastnictví, je jedinou cestou mezi vyspělé země. Každý musí začít u sebe a přestat vymýšlet omluvy pro svou nelegální a nemorální činnost. Pak dospějeme a vstup do EU bude pro naši zemi bezproblémový a nebudeme se muset cítit na periferii Evropy.“

Malý slovníček velkých pojmů
Softwarové pirátství: Všechny útoky na právo autora a další práva k počítačovým programům, uvedená v autorském zákonu.

Softwarový pirát: Užívané označení osoby, která v oblasti padělání, šíření nebo užívání softwarových produktů porušuje autorský a trestní zákon.

Copyright: Copyright je forma zákonné ochrany, která vlastníkovi výhradních práv umožňuje kontrolovat mimo jiné kopírování a distribuci originálních materiálů i materiálů odvozených z této práce. Mezinárodní dohody a zákony většiny zemí zajišťují ochranu materiálů, na které se copyright vztahuje. Všechny softwarové produkty i dodávaná uživatelská dokumentace jsou copyrightem chráněny. Práva uživatelů produktů jsou specifikována v licenční softwarové smlouvě.

Licenční smlouva: Softwarová licenční smlouva je právní ujednání mezi uživatelem programu, který zakoupil licenci, a softwarovým vývojářem, který určil okolnosti a podmínky, za jakých může být program a k němu náležející materiály používán.

Situace v České republice
Zatímco je v České republice užíváno odhadem 750 000 počítačů, oficiálně prodaných textových editorů je pouze třetina. Podle poslední statistiky Policejního prezidia Policie ČR bylo na území naší republiky spácháno od začátku ledna do konce srpna tohoto roku 297 trestných činů v oblasti porušování autorského práva. Množství nelegálního softwaru se u nás odhaduje až na 80 procent všech využívaných programů, což je dvakrát více než v západoevropských zemích.

Pět nejobvyklejších způsobů softwarového pirátství
  • Tvorba neautorizovaných kopií licencovanými uživateli v rozporu s podmínkami licenční smlouvy pro známé, zaměstnance, kolegy nebo kamarády.
  • Neautorizovaná tvorba a nahrávání kopií programů na pevné disky počítačů prodejci počítačového vybavení.
  • Pirátství pomocí systému BBS (Bulettin Board System) a Internetu. Jde o ilegální přenášení a umísťování programů, na které se vztahuje copyright, na systémy BBS, on–line služby nebo jejich přenos pomocí elektronické pošty.
  • Ilegální duplikování a padělání programů chráněných copyrightem a jejich následný prodej, kdy jsou vydávány za legální kopie.
  • Pronájem samostatných programů nebo pronájem počítačů s těmito programy na určité časové období.
Zdroj: Computer
Diskuze (2) | 1998: Na tento rok dlouho nezapomeneme (I.)

Témata článku: Software, Jednotný způsob, Velký zisk, Zavádějící zpráva, Nejrůznější způsoby, Velká motivace, Copyright, Neřešitelný úkol, Oblast pronájmu, Kancelářské potřeby, Velký počet, Trestná činnost, Přesná částka, Celkový únik, Světová společnost, Software 602, Originální materiál, Vedlejší produkt, Výkonné železo, Zlevněný balík

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší