Když se stát zbavuje firem, které jen polykají peníze, nikdo nenamítá. Není ale prodej slepice, která snáší zlatá vejce, nezodpovědným výprodejem rodinného stříbra země?
V pátečním článku komentujícím prodej Českého Telecomu jsme pominuli jedno téma, které se nevztahuje jen k tomuto prodeji a které je předmětem diskusí celkem kdykoli, kdy je prodán významný podnik: je rozumné, když stát takovéto firmy prodává? Neokrádá sebe – tedy
nás – o dlouhodobý přísun peněz z profitabilních firem jen proto, aby zalepil díru v rozpočtu? Dokonce se u takových prodejů, označovaných za „výprodeje“, objevuje slovo
vlastizrada; mohli bychom takové řeči jistě šmahem zamítnout jako zřejmě nesmyslné a hloupé, lepší bude, pokud dodáme několik čísel.
Je Český Telecom slepicí, která snáší zlatá vejce? Na první pohled se zdá, že tomu tak musí být, neboť firma patří k nejprofitabilnějším u nás – v jejím účetnictví se každoročně objevují vysoké zisky, vždyť takzvaná EBITDA (hospodářský výsledek před zdaněním, finančními náklady, odpisy a amortizacemi) se pohybuje každoročně okolo třiceti miliard korun. Není tedy prodej firmy za 55 mld. korun z tohoto pohledu chybou?
Všichni finančníci a investoři vědí, že když přijde „na lámání chleba“, zeptají se firmy na jedno: a kolik produkujete hotovosti? Účetní zisk je pěkná věc, ale je to zisk na papíře, naprosto se nerovná hotovým penězům, které firma svým podnikáním produkuje, které se jí hromadí na účtu a které jí vlastník může – přičemž to ještě nemusí být rozumné – odebrat (např. ve formě dividend). Neboť nevytvoří-li firma hotovost, není co rozdělit, vlastník se musí smířit se smutným faktem, že jeho firma je sice zisková, ale peníze neuvidí.
Hotovostní toky Českého Telecomu, jak dokládají informace na firemním webu, byly v souhrnu dvou posledních let dokonce záporné – předloni mínus 5,4 miliardy, loni plus 3,5 miliardy, a vykázané výsledky za první pololetí letošního roku ukazují opět na mínus 1,7 miliardy korun. Stejně tak klesá další důležitý ukazatel, který má s cash flow mnoho společného – celková hodnota aktiv firmy (tj. účetní údaj). Na konci roku 2000 firma vykázala aktiva ve výši 160,4 mld Kč, o rok později 159,1 miliardy, a v pololetí letošního roku už jen 150 miliard (ve druhém pololetí aktiva obvykle o něco rostou, celkový výsledek ale asi bude opět znamenat pokles oproti loňskému stavu). Dá se tedy říci: Český Telecom neprodukuje hotovost a hodnota jeho „majetku“ pomalu klesá.
Finanční výkazy ČTc (které firma vzorně a včas vystavuje na webu a patří jí za to pochvala) je dobré zkoumat ještě dále. Tržby mezi roky 2000 a 2001 poklesly o 2 % (připočtěme ještě několikaprocentní inflaci, takže reálný pokles je ještě větší), za první pololetí letošního roku je vykázaný další pokles o 7 %. Zisk po zdanění – tedy ta částka, která se dá „rozdat“ vlastníkům, pokud ovšem je tvořeno dostatek hotovosti – je stále poměrně vysoký, avšak klesá: mezi roky 2000 a 2001 o 4 %, v prvním pololetí roku 2002 o dalších 10 % (konkrétní čísla: tržby loni 55,9 miliard, zisk po zdanění 6,1 miliardy). Firma zeštíhluje, což je dobře: počet zaměstnanců klesl od roku 2000 z 17 300 na současných 14 100. Klesají i provozní náklady (což je zřejmé, protože ty obvykle přímo souvisí s počtem zaměstnanců); nestačí to ale pokrýt pokles výnosů z hlavní podnikatelské činnosti. Pokles příjmů z hovorného totiž přechází doslova do volného pádu: v roce 2000 takto ČTc utržil 24 miliard, loni 21 miliard, v prvním letošním pololetí ale už jen 7,4 miliardy. Protože pokles pokračuje, nemusí se letos dosáhnout ani 14 miliard z hovorného – hlavní zdroj příjmů firmy taje jako sníh na slunci. Telecom to sice trošku nažene zvýšením paušálů, ze kterých utrží letos zřejmě okolo 10 miliard v porovnání s 7 miliardami v roce 2000, ale na druhé straně o stejné tři miliardy přijde ve výnosech od provozovatelů jiných sítí (5,7 mld předloni, přes 2 mld odhadem letos).
Co tedy Telecomu vlastně roste? Ty tržby, ve kterých má daleko k monopolu nebo k dominantní pozici, případně které zcela nekontroluje. Jsou to jednak tržby z datového přenosu (za dva roky vzrůst z 4,5 mld na cca 7 miliard), a příjmy z Eurotelu, kde má poloviční podíl (z 12 na odhadem 15 mld Kč). To ale samozřejmě nejsou žádné jisté příjmy do budoucna, a Eurotel sám není „zásluha“ Českého Telecomu. Z těchto čísel nám vychází, že Český Telecom – ostatně jako prakticky každý velký státní podnik – má ke slepici snášející zlatá vejce velmi daleko. Stát samozřejmě z ní tuto slepici snadno může udělat tím, že jí bude garantovat státní monopol – pokud by ČTc dostal, řekněme, státní monopol i na datové služby a na mobilního operátora, to by byly zisky! To je ale natolik nesmyslný postup a návrat k socialismu, že je očividný snad i tomu pánovi, který v diskusi volal „vlastizrada!“.
Z čísel také vyplývá, že Český Telecom skutečně potřebuje novou, jasnou a rychle provedenou strategii či vizi. Jeho jediné „garantované“ příjmy z hovorného z pevné sítě (o tu jej nikdo nepřipraví a nikdo nebude vedle ní budovat další, paralelní síť) klesají a budou klesat nadále; navíc ještě zcela jistě přijde o část příjmů z dálkových hovorů, o některé velké firemní zákazníky, které mu přebírá konkurence s integrovaným messagingem (VoIP). Tuto vizi mu zcela jistě nedodá český stát coby vlastník a navíc je jasné, že to bude vyžadovat další investice; ty by do něj musel stát opět napumpovat. To jsou, jak je v pátečním článku uvedeno, hlavní důvody k prodeji firmy, byť za nepříliš vysokou cenu, stát toto samozřejmě dobře ví a proto také firmu prodal.
Ostatně, pokud by se ČTc prodal už před vstupem prvního investora celý, činil by výnos možná 150 miliard korun; jen při prostém uložení peněz na účet (pro ilustraci) by tato částka snášela každý rok jen na úrocích zlatá vajíčka v hodnotě, řekněme, šesti miliard korun. S jistotou a bez starosti.
