Společnosti AquaComms, Meta, Microsoft a Vodafone loni v létě dokončily výstavbu nejrychlejšího podmořského kabelu Amitié, který propojuje Boston s Velkou Británií a Francií. Šestnáct optických párů disponuje propustností až 400 Tb/s.
301 Tb/s na běžné optické lince
Jak rychlá ale může být jedna jediná optická linka? Odpověď už roky hledají třeba vědci z Aston University v britském Birminghamu, kteří se nedávno pochlubili metou 301 Tb/s. V laboratorních podmínkách tedy dosáhli téměř výkonu Amitié, ale jen s jedním standardním otpickým kabelem.
Ian Phillips z týmu, který v Birminghamu dosáhl rekordních rychlostí
Jak je to možné? V optických vláknech se pro komunikaci používá výseč infračerveného/NIR světla s vlnovou délkou v rozsahu 1260 nm až 1625 nm. Tento rozsah se dále dělí na několik pásem označených písmeny O, E, S, C, L a každé z nich má své výhody i nástrahy.
Extrémní rychlosti v pásmu E
Komerčně se zdaleka nejčastěji používá pásmo C (1530-1565 nm), které má sice o něco delší vlnovou délku, ale v běžných optických kabelech trpí nejmenším rušením. Pásmo E má naopak kratší vlnovou délku (1360-1460 nm), a tak by mohlo nabídnout vyšší rychlosti, nicméně není vhodné pro technologicky starší optická vlákna, u kterých se projevuje silné rušení.
Pásma pro optickou komunikaci
No, a protože i v této oblasti existuje určitá technologická a výrobní setrvačnost jako v ostatních oborech, s éčkem se dodnes spíše jen experimentuje.
Asi nebude překvapením, že se právě pro toto pásmo rozhodli i v Birminghamu, no a právě proto nakonec dosáhli až na metu přes 300 Tb/s. Experiment, na kterém se podílel také japonský telekomunikační institut NIST a americká Nokia Bell Labs, by mohl otevřít dveře k prosazení nových frekvencí v komerční optice.