Jedenáct digitálních videokamer v testu

Jakou výbavu pořídit ke kameře?

pouzdro nebo brašna – raději trochu větších rozměrů a s několika kapsami pro nejnutnější příslušenství druhá baterie – nutnost, bez níž se při delším natáčení neobejdete externí nabíječka – pokud se kamera nabíjí pomocí napájecího adaptéru, pořiďte si nabíječku, abyste mohli jednu baterii nabíjet a druhou mít v kameře externí světlo – pro natáčení v noci je téměř nutností, ideálně pokud obsahuje samostatnou baterii filtry – pro ochranu objektivu před poškrábáním stačí obyčejný UV filtr. V létě, na horách a místech s mnoha odrazy se hodí polarizační filtr předsádky – bez širokoúhlé předsádky se prakticky neobejdete při natáčení v místnosti, záběr objektivů kamer je velice úzký externí mikrofon – ve většině případů poskytne větší citlivost a kvalitnější zvuk, také odstraňuje problém s nežádoucím nahráváním ruchů z kamery (hlavně hluk motoru u MiniDV kamer) interním mikrofonem stativ – v nabídce výrobců je spousta stativů přímo pro kamery, které umožňují přesnější pohyb kamerou bez trhání. Stativ by měl mít možnost samostatně ovládat horizontální otáčení a vertikální naklánění

Digitální kamery využívající pro záznam pásky MiniDV díky své nízké ceně stále vévodí trhu. Nejlevnější kameru pořídíte už za necelých 10 000 Kč, za vybavenější model s lepším obrazem zaplatíte kolem 15–20 000 Kč. MiniDV kamerám nečiní problém ani natáčení videa v rozlišení HD. U těchto pásek totiž nezáleží, v jakém rozlišení na ni kamera zaznamenává. Vždy nahraje stejně dlouhý záznam, nejčastěji šedesát minut.

Ač je záznam videa na pásku MiniDV zcela digitální, probíhá lineárním způsobem, podobně jako u klasických magnetofonových kazet. To je jedna z mála nevýhod tohoto média – neustálé přetáčení pásky tam a zpět pro nalezení správného záběru. Když už ho konečně ulovíte, můžete se pro změnu vrhnout do horečného převíjení na konec záznamu, abyste si náhodou již natočený majstrštyk nepřepsali něčím jiným. A protože nic není věčné, dochází s neustálým přetáčením k opotřebovávání mechaniky i kazet. Další nevýhoda lineárního zápisu se projeví při stahování videa do počítače – probíhá totiž v reálném čase. Někdy by člověk nevěřil, jak může být taková hodina dlouhá.

Točte si, jak dlouho chcete

Pásky MiniDV nabízejí zatím nejlepší kvalitu ze tří používaných formátů. Video je ukládáno do komprimovaného formátu DV, a protože je každý snímek uložen zvlášť, střih videa je velice přesný a jednoduchý.

DVD kamery i současné modely kamer se záznamem na pevný disk používají pro záznam formát MPEG-2, používaný i u klasických filmových DVD. Tento formát ale používá omezený datový tok, který nebývá vyšší než 10 Mb/s. Při téměř třetinovém datovém toku oproti formátu DV (28 Mb/s) musí nutně dojít ke snížení kvality videa. Při střihu se také projeví další nevýhoda formátu MPEG-2 – mezisnímky. Ty nesou pouze částečné informace o obrazu a při střihu musí být jednotlivé mezisnímky složitě dopočítávány podle těch předcházejících.

Téměř jediným rozdílem mezi diskovými a DVD kamerami je tedy samotné záznamové médium. Hlavní výhodu DVD – čtení v jakémkoli DVD přehrávači – stírá fakt, že na jedno médium zapíšete v nejlepší kvalitě pouhých dvacet minut záznamu. V horší kvalitě se doba záznamu prodlouží na 30–40 minut. To u kamer s pevným diskem se o délku záznamu nemusíte starat téměř vůbec. Velká kapacita disků umožňuje zaznamenat klidně i přes deset hodin videa s téměř neomezenou délkou jednotlivých záběrů (kamery většinou neumožní uložit více než 4 GB do jednoho souboru). Mimo to můžete na disk ukládat také fotografie, kvůli kterým si u jiných typů kamer musíte pořizovat paměťovou kartu.

Objektivy se zkracují a zlepšují

Zajímavostí současných kamer střední třídy je, že výrobci většinou ustoupili od objektivů s mnohonásobným zvětšením a standardem je tak pouze 10× zoom. Malé objektivy s dlouhými ohnisky dokázaly vykreslit ostrý obraz s detaily a bez optických vad jen stěží. Oproti tomu kvalitní objektivy dnešních kamer bez problémů zachytí i detaily na 3–6 Mpx fotografii.

S dlouhými ohniskovými vzdálenostmi souvisí také problém s roztřesením obrazu. Dnes už na trhu nenajdete snad jedinou kameru bez stabilizátoru obrazu, u těch levnějších pouze elektronického. Jeho výkon je u obyčejných kamer naprosto dostačující, kamera vyšší třídy by ale měla mít raději stabilizátor optický.

Ovládejte kameru třeba poslepu

Natáčení v noci není většině současných kamer moc po chuti a jejich „noční režimy“ znamenající prodloužení doby závěrky na maximum, zvýšení citlivosti snímače nebo přisvícení displejem či slabou diodou, jsou použitelné spíše v nouzi. Za skutečný noční režim lze považovat až NightShot u kamer Sony, který sice přepne kameru do zeleného monochromatického obrazu, avšak uvidíte úplně vše i v naprosté tmě.

V naprosté tmě bystě měli zvládnout také ovládání kamery. U kamer Sony, které ovládáte dotykem prstu na displeji, je to jednoduché. Podobně je na tom i Panasonic, kde má ovládání pod palcem palec na joysticku. U některých kamer s větším množstvím ovládacích tlačítek se však ve tmě snadno spletete. Pokud se nechcete ovládáním kamery zabývat vůbec, stačí, když si zapnete plně automatický režim. V něm se budete muset starat pouze o spoušť a páčku zoomu.

Vybraná ukázková videa a fotografie z testovaných kamer najdete na DVD časopisu Computer 07/07. Nechybí ani kompletní galerie jednotlivých přístrojů.

Cena za 1 hodinu záznamu v nejlepší kvalitě je pouze orientační, vypočítaná podle ceny jednotlivých záznamových médií