Adobe, Microsoft a další se předhánějí ve strategických spojenectvích s velkými vydavateli; v elektronické podobě se mají brzy objevit statisíce titulů.
Adobe, Microsoft a další se předhánějí ve strategických spojenectvích s velkými vydavateli; v elektronické podobě se mají brzy objevit statisíce titulů.
Okolo elektronických knih (e-books) bylo několik let skoro ticho; ambiciózní, ale příliš brzy nastartovaný projekt Gutenberg neměl úspěch a to byl signál, že trh s e-books je „mrtvý“. Proto se několik let skoro nic nedělo, ale od letošního roku se v USA rozproudila skoro hysterie. Velké softwarové firmy ohlašují v této oblasti jeden pokrok za druhým, a především dnes už má skoro každý americký vydavatel uzavřenou „strategickou smlouvu“ s nějakou softwarovou či internetovou firmou o převedení své produkce do elektronické podoby a její šíření na Internetu. Možná to spustila „přesná trefa“: dílko Stephena Kinga, kterého se na Internetu rozšířilo více kopií než jeho kteréhokoli tištěného románu.
V software pro čtení elektronických knih dnes soupeří Microsoft a Adobe; další menší konkurenti, včetně kdysi opěvovaného Rocketu, jsou asi ze hry. Dále je zřejmě Adobe: jednak jeho formát PDF je dnes skutečně nejdokonalejší technologií pro vytvoření „zrcadlové podoby“ tištěného díla v elektronické formě, jednak má vlastní výborné programy pro elektronickou sazbu. Adobe navíc nedávno koupila firmu Glassbook, jednoho z malých producentů specializovaného software pro práci s elektronickými dokumenty. Microsoft sice zatím podobný rozsah produktu nemá, ale podařilo se mu uzavřít významnou dohodu s Amazon.com, podle které bude formát Microsoft Reader upřednostňovaným formátem pro budoucí výlety Amazonu do oblasti e-books. Microsoft je totiž docela daleko v digitální ochraně autorských práv díky produktům od firmy ContentGuard.
Vydavatelé si zase uvědomili, že mají jednu z mála zbývajících šancí, jak si udržet kontrolu nad trhem: dodávat svá díla zákazníkům přímo. Proto američtí giganti (Simona and Schuster, Prentice Hall, McGraw-Hill atd.) přijdou už letos na podzim s rozsáhlými nabídkami své produkce v elektronické podobě. I oni se totiž obávají situace, která už dnes jasně postihuje hudební průmysl: že si autoři si najdou své čtenáře sami, bez nutnosti jít přes prostředníky, inkasující 80 % z částek, které zaplatí koncový zákazník. Role knižního vydavatele je zde velmi podobná roli hudebního vydavatelství.
Zbývá ale ještě odpovědět, zda elektronické knihy podobně rychle přijmou i čtenáři, a tady jsme na pochybách. Přesto, že se všechny programy pro čtení elektronických knih jmenují „Čtenář“ (Reader), moc ke čtení to není – třístránkový článek se dá z monitoru zhltnout snadno, třísetstránková kniha příliš ne. Monitory mají špatný formát (horizontální), komfort čtení ve srovnání s papírovou knihou je nesrovnatelně horší, a to nehovořím o estetickém pocitu z vlastnictví kvalitní knihy, uchopení do ruky, listování v ní či třeba o jedinečném čichovém vjemu z ní.
Elektronické knihy rozhodně smysl mají, ujmou se a je možné, že za deset až patnáct let bude třeba polovina knih šířena právě v elektronické podobě. Řadě dnes již nesehnatelných titulů to pomůže k zmrtvýchvstání a čtenáři si budou tyto knihy pořizovat, protože jinou možnost nemají; nedá se ale předpokládat, že by elektronické knihy vzaly trh takovým útokem, jakým válcuje oblast hudby formát MP3 a jeho příbuzní.
