Z mnoha důvodů budou nejlépe fungovat lokální internetové obchody pro místní zákazníky lépe než nákupy v zahraničí; bohužel zde právě narážíme na problém velikosti (tj. malosti) trhu.
Týdeník The Economist nedávno zveřejnil zajímavou studii, která odhaluje některé, spíše nepříjemné stránky nakupování na Internetu ze zahraničních webů. Přesto, že inzerované ceny zboží vypadají skvěle, naskáče výsledná suma po všemožných poštovných, balných a daních do doslova hrůzostrašné výše.
Kupujete-li si košili v USA za 100 dolarů (pomiňme nyní, že český zákazník si obvykle košili za 3400 Kč bez DPH nekupuje) a necháváte-li si ji poslat na Aljašku, což je místo, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, stojí vše včetně daně, pojištění a dodání o 40 USD více. To je sice dost, ale pokud uvážíme, že se jedná samozřejmě o leteckou dopravu drahou, ale spolehlivou firmou UPS (kdyby šlo zboží lodí, asi by už byla košile při dodání z módy) přes půl světadílu, je to odůvodněné. Totéž dodání do Paříže, která je stejně daleko a kam létá z USA padesát letadel denně, ale konzumenta stojí o 127 USD více! Bezbariérový zahraniční obchod je naprostou iluzí - jste zkasírováni o importní clo (33%), dopravné stojí 77 % ceny zásilky (UPS musí "spolupracovat" s místní dodávací službou, která je jako vše v těchto socialistických státech drahá a neefektivní), a aby to nebylo vše, zaplatí zákazník ještě další daň z této dopravy. Toto pochopitelně není výsada internetového byznysu, ale jakýchkoli dodávek přes hranice - přes mnoho řečí o volném obchodě si státy vždycky najdou odůvodněná opatření, jak import ztížit.
Existuje sice poměrně aktivní komise OECD pracující právě na odstraňování překážek v mezinárodním obchodě, ale je to jako boj s hydrou - jednu hlavu useknete, tři narostou. Lidé v rozkouskované Evropě to mají navíc mnohem těžší, protože množství různých mezinárodních obchodních kombinací představuje nerozpletitelné klubko, kde se řeší pouze nejkřiklavější případy, které už hrozí přerůst v mezinárodní spory a skandály. Po sjednocení Evropy to bude samozřejmě snazší - vznikne gigant rozměru USA a uzavření globální dohody o volném obchodě bude asi jeden z jeho prvních úkolů.
I z těchto důvodů budou nejlépe fungovat lokální internetové obchody pro místní zákazníky lépe než nákupy v zahraničí; bohužel zde právě narážíme na problém velikosti (tj. malosti) trhu. Místní importér je schopen ekonomicky dovážet zboží ve velkém a zde je na Internetu prodávat - nevyhne se sice importnímu clu, ale jednak kupuje za nižší ceny, jednak nesmírně šetří na dopravě a je schopen ořezat vysloveně příživnické náklady, které jsou u nejrůznějších expresních služeb normálem. Asi ale nepůjde do prodeje specialit, kterých by dovezl pět za rok. Důsledkem tedy budou levné a dostupné produkty na domácím Internetu, ale vždy v omezeném sortimentu; za speciality budete muset chodit na zahraniční weby, a zaplatíte krvavé peníze.
