Klasické plotnové disky už postupně v noteboocích vymírají a nahrazují je rychlé, tiché a spolehlivé SSD. Každý technik vám také na dotaz, jak zrychlit starší notebook, poradí výměnu mechanického disku právě za SSD. Nejen že počítač výrazným způsobem ožije, ale ušetří se také nějaké procento baterie, sníží se hlučnost a v neposlední řadě se vytrácí riziko ztráty dat při pádu zapnutého notebooku.
Ne každé SSD je ale stejně rychlé. Mezi top modely a těmi nejlevnějšími jsou často obrovské rozdíly v rychlosti. Je proto důležité zvážit své požadavky a vybírat ideální disk pro své potřeby a zkontrolovat parametry disku před koupí toho cenově nejvýhodnějšího.
V rané fázi SSD také hrála roli životnost disku, která byla ve srovnání s plotnovými disky výrazně menší. Tyto dětské nemoci jsou však již za námi a než moderní SSD dojde na práh své životnosti, budou všechny ostatní komponenty zastaralé a pravděpodobně už budete mít třetí počítač v pořadí.
Úložiště SSD jsou téměř bezúdržbové a běžnou údržbu si zajišťují sami. Přesto je několik zásad, které by se u takového disku měly dodržovat, aby se médium zbytečně neopotřebovávalo. Na ty se také ve článku zaměříme. Na úvod se ale podíváme, podle čeho vlastně dobré SSD vybírat.
K čemu budu disk využívat?
Klíčovým parametrem disku je samozřejmě jeho velikost. V současnosti v nejlepším poměru ceny a kapacity vycházejí nejlépe disky o velikosti 256 GB, které lze sehnat od dvou a půl tisíce. Rychlým tempem je ale dohánějí disky s dvojnásobnou kapacitou, tedy 512 GB.
Uvnitř kovového krytu disku se místo plotny s čtecí hlavou nachází destička s několika NAND čipy
Často lze v nových strojích vidět malé 128GB SSD. Takový disk můžeme doporučit, pouze pokud máte notebook na základní práci s několika programy a trochou dat, případně pokud pořizujete SSD jen jako systémový disk a pro data máte vyhrazen jiný.
Abyste se vyhnuli častému trápení nad nedostatkem volného místa, pořiďte si raději minimálně 256GB SSD. To většině uživatelů postačí a pro ukládání filmů, velké hudební knihovny nebo fotek si můžete pořídit externí disk s velkou kapacitou, případně data posílat do domácího NASu.
Do jakého slotu disk připojit?
Můžete mít extrémně rychlé SSD, pokud ho ale připojíte na starší sběrnici SATA II, rychlost nikdy naplno nevyužijete. Starší SATA II má totiž propustnost jen 3 Gb/s tedy teoretická rychlost přenosu může být maximálně 375 MB/s. SSD disky běžně dosahují rychlosti čtení kolem 500 MB/s. Pro plné využití potenciálu disku tak rozhodně doporučujeme připojit disk minimálně do slotu SATA III (6 Gb/s neboli 750 MB/s).
Namísto 2,5" disku si může pořídit malou kartičku do slotu mSATA, zde nainstalovat systém a pro data si nechat velký plotnový disk
Moderní notebooky často nebývají osazeny běžným 2,5" SSD v SATA slotu, ale jsou vybaveny malým modulem do slotu M.2. Ten má ve srovnání se SATA slotem větší propustnost a zároveň disk zabírá mnohem méně místa v těle notebooku. Pokud takový volný slot na vaší základní desce máte, určitě zvažte i tuto možnost.
Nejlepší možnou variantu jsou v dnešní době PCIe disky, nejvýkonnější varianty pro desktopy dosahují rychlostí sekvenčního čtení až 2 400 MB/s a zápisu 1 200 MB/s. Jedná se o disk Intel 750 Series s kapacitou 1,2 TB. Připojuje se jako rozšiřující karta do slotu PCIe a už musela být osazena i pasivním chladičem.
Intel SSD řady 750 s kapacitou 1,2 TB má obrovskou rychlost čtení a zápisu, ale také pasivní chladič
Jestliže si stavíte desktopový počítač, ideální řešením pro co nejrychlejší úložiště je zapojit dva SSD disky do diskového pole RAID0. Rychlost se tak prakticky zdvojnásobí. Pakliže jdete spíše po kapacitě, pořiďte si plotnový disk s velkou kapacitou na data a pro sytém pořiďte menší a rychlé SSD.
Už ne defragmentace, ale TRIM
Po instalaci SSD disku je potřeba zkontrolovat některá nastavení operačního systému. Ne vždy totiž musí dojít ke správné detekci média a přizpůsobit tak plánovanou údržbu. Jedná se především o defragmentaci, která u flashových pamětí postrádá smysl a naopak disk zbytečně opotřebovává. Pokud máte v systému nastaveny pravidelné automatické defragmentace, určitě toto nastavení změňte.
Čtení z SSD disku funguje na zcela jiném principu, než u mechanických disku s plotnou a čtecí hlavou. Z tohoto důvodu nemá defragmentace žádný význam. Pokud máte v OS povolený TRIM, údržování disku v dobré kondici bude probíhat samovolně.
Naopak doporučujeme aktivovat TRIM, pokud k tomu nedošlo automaticky. Tato funkce zajistí, že operační systém předá disku informace o souborech, které byly smazány a disk potom v čase, kdy není využíván provádí odstraňování těch nepotřebných dat. Jedná se vlastně o to, že při smazání souboru ve Windows dojde jen k vymazání cesty k informaci na disku, nicméně informace samotné zůstávají stále v paměťových buňkách.
SLC anebo MLC?
Při výběru disku můžete narazit na rozdílné technologie SLC a MLC. Pro vysvětlení jejich odlišnosti je nutné podívat se, jak vlastně SSD vnitřně fungují.
Flashová paměť SSD disku se skládá z pole unipolárních tranzistorů MOSFET, ke kterým je přidáno druhé hradlo. Hradlo je od NPN přechodu oddělenou vrstvou oxidu a nazýváme je proto tranzistory s plovoucím hradlem. Díky jeho izolaci je možno hradlo nabít určitým nábojem. Tento náboj pozmění prahové napětí tranzistoru a podle této změny jsme schopni rozpoznat, zda byla uložena hodnota 0 nebo 1.
MOSFET s plovoucím hradlem tvoří jednu paměťovou buňku NAND čipu
U pamětí typu SLC (Single Level Cell) reprezentuje každý tranzistor jeden bit informace (SLC – Single Level Cell). Na rozdíl od toho paměti MLC (Multi Level Cell) umí na jeden tranzistor „uložit“ posloupnost bitů. Při čtení se potom odečítá konkrétní hodnota proudu, která se potom dekóduje na příslušnou bitovou informaci.
MLC paměti jsou levnější a také více rozšířené. Jejich nevýhodou ale je, že nemohou být přepsány tolikrát jako SLC buňky. SLC jsou potom také rychlejší a spolehlivější. Neznamená to ale, že musíte vybírat jen SSD s SLC pamětí, také u MLC se vývoj pohnul dál a stěžjní jsou ve finále udávané (naměřené) hodnoty a poměr cena/výkon. Ale v případě, že budete porovnávat více disků, může to být rozhodující faktor.
