Řeknu to asi takto. Pracoval jsem pro mnoho nadnárodních firem - operátory, banky atd.Pokud jsme s kolegy brali prachy které byly v pohodě víc než dvojnásobek průměrné mzdy, kterou většina lidí z běžných zaměstnání ani neměla, kromě toho jsme měli ještě 13. plat, zdarma nejnovější a nejdražší telefony, proplacená auta, cestovné, nejlepší hotely s all inclusive atd., tak NIKOHO ani nenapadlo, že by dělal nějaký "poděl".Takový případ se ve firmě, kde dělaly tisíce lidí stal třeba jednou za 5 let a všichni z toho měli oči navrch hlavy...Pak začala "optimalizace" a kecy o "přeplácení" a podobně. Všichni, kdo jsme tam tehdy pracovali, tak jsme odešli a na naše místa si nabrali trouby za "pět korun".A najednou tam začal krást a dělat podělávky kdo měl ruce a nohy! No proč asi?! Protože místa, kde dostáváte jak prodavačka v Lidlu si nikdo neváží a když to vyjde, tak máte prachy, když ne, tak je vrátíte a najdete si jinej McJob Osobně v dnešním světě už pojem "vážit si práce" ani neznám. Protože dnes už "práce" ve smyslu zaměstnání, která by byla nějaká snová ani neexistuje. I na odborných a řídících funkcích jsou to všechno McJoby a mění se akorát loga a firemní barvy, jinak je to všechno stejné!A pokud z jedné pakárny odejdete, tak najít druhou to máte do týdne s tím, že pracovní prostředí, kolektiv, plat i "bonusy" jsou všude stejné.Mimochodem o práci v Applu jsem se kdysi taky zajímal, ale je to pakárna všech pakáren nejpakárnovatější. Musíte se o všechno prosit a chovají se jako kdyby byl každý poslední nýmand a ty peníze nejsou nic moc, protože v podstatě co vyděláte, to dáte zase na nákladech za cestování, dražší bydlení atd., navíc je tam tlak a stres jako kráva.Opravdu ne každý má životní cíl chcípnout mladej na raka ze stresu jako SJ a všechno nechat manželce, kterou mu nastrčili Goldman Sachs.
(Respektive oficiálně to byla úžasná láska, protože je úplně normální, že agresivní finanční konzultantka od Goldmannů si najednou uvědomí, že ji tohle vlastně nebaví a chce žít přírodním stylem, tak jede na hippiesáckou přednášku tisíce kilometrů daleko, kde shodou okolností sedí hned v první řadě a úplně náhodou se zamiluje do přednášejícího, o kterém vůbec neví kdo to je - přestože v práci to museli řešit denně )
Zajímalo by mě co museli Goldmani udělat proto, aby ji do té prví řady narvali