... tak si ji rozmnožíme. Cože? O čem to tady mluvím? To mám opravdu na mysli onu Plochu z...
... tak si ji rozmnožíme. Cože? O čem to tady mluvím? To mám opravdu na mysli onu Plochu z operačního systému Windows 95, na kterou, podaří-li se mi umístit dvě okna vedle sebe, dá se hovořit o úspěchu a jestliže se chci probojovat k nějakému zástupci na ní umístěném, musím pracně minimalizovat šestadvacet aplikací naskládaných na sobě přes celou obrazovku? (nemusíš, Jirko, jdou minimalizovat všechna okna najednou –p) Tuto Plochu že bych dokázal příhodně zvětšit, aby se s ní dalo efektivněji pracovat? Pod návalem nevěřícných otázek mi nezbývá, než se mile pousmát a zasvětit vás do tajemství virtuálního desktopu.
Já jsem Desctop virtualis
Než se střemhlav vrhneme na konkrétní řešení, měli bychom si ujasnit, co si pod pojmem "virtuální desktop" budeme představovat. Uživatelům extravagantních grafických karet se možná vybaví vlastní, speciální ovladač, kde lze nastavit větší rozlišení obrazovky oproti používanému, v praxi pak posun myši za okraj obrazovky má za následek rolování veškerých oken v příslušném směru až do vymezeného limitu. My se však budeme snažit získat více pracovního místa spíše zvyšováním počtu přístupných Ploch samotných, kdy v daném okamžiku bude právě jedna aktuální; ti co trochu znají unixové rozhraní Xwindow ví, o čem mluvím. Jakými vazbami budou mezi sebou propojeny, jakým způsobem se mezi nimi lze přepínat a přesouvat aplikace, to už bude záležet na utilitkách samotných.
Malá rybka taky ryba …
Co možná někoho překvapí, je fakt, že v hlubinách Internetu se takovýchto prográmků převaluje docela dost. 
Spoustě lidí chyběly natolik, že si je sami naprogramovali a nabídli ostatním k dispozici, většinou jako shareware.
Ty nejjednodušší virtuální desktopy nalezneme kupříkladu v balících PowerDesk 2.0 či Flashscreen, představují pouze součást z nabízených vylepšení systému, což se podepsalo na úplné separaci jednotlivých Ploch. Přepínání vyžaduje kliknutí myší a aplikace lze mezi plochami přesouvat jen ztěží.
Skok o generaci představuje X-desk (z jmenovaných jediný freeware), který si vzal více k srdci vzor z unixových systémů. Nabízí právě šest Ploch poskládaných vedle sebe v obdélníku 3 × 2, aktuální pohled je znázorněn malinkou ikonkou v pravé části Hlavního panelu,takže prakticky nezabírá žádné cenné pracovní místo. Přepínat jde rychle a efektivně pomocí funkční klávesy a kurzorových šipek, bohužel přesun oken není stále to pravé ořechové.
Sumec žužlá
Konečně se dostáváme k těm lepším (= nejpoužitelnějším), které by nás měly zajímat nejvíce. Jsou to ambiciózní SuperDesk a konzervativně pojmenovaný Virtual Desktop.
Zde jsou plochy naskládány do matice (jejich počet lze měnit – maximum je 64 u Virtual Desktopu a 2500(!) u SuperDesku), přičemž platí, že skutečně leží vedle sebe – posuneme-li nějaké okýnko tak, že částečně bude přesahovat ven mimo obrazovku, tak na vedlejší Ploše přečnívající zbytek nalezneme. Mimoto, veškeré aplikace jsou v okně virtuálního desktopu znázorněny jako obdélníčky, takže ihned poznáme, kde máme kterou aplikaci umístěnou a nic nám nebrání ji uchopením myši přemístit. Přepínání odkudkoliv pomocí klávesnice nabízí bohužel jenom Virtual Desktop, jediná funkce, ve které svého soupeře předčí. 
Na druhou stranu mu chybí volné okraje pro rejdění myši, ikonové zobrazení aplikací a lepší začlenění do systému – což jsou hlavní výhody SuperDesku.
Jestli vám trochu utekla nit mého povídání, více pochopíte, když si pořádně prohlédnete obrázky, a vše se naučíte, když si popisované utility vyzkoušíte (najdete je také v našem archívu Živě) – možná budete překvapeni, jak jste vlastně bez nich mohli žít.