Jak se změní IDE disky v blízké době?

Pevné disky před několika lety dosahovaly kapacity tak 5 GB na plotnu, koncem loňského roku se na jednu plotnu už vešlo 20 GB dat a v letošním roce byl představeny disky s kapacitou 40 GB na plotnu (20 GB na každou stranu plotny). Nové velkokapacitní disky v současnosti obsahují celkem tři plotny což dá celkově úctyhodných 120 GB dat. Pevný disk může ploten obsahovat nejvýše pět, ale i tak máme k dispozici úložný prostor více než dostačující. Výrobcům pevných disků to ovšem nestačí a testují nové technologie pixie dust (šibalský prach) od IBM nebo technologie Seagate používající plně integrované magnetické záznamové hlavy a vícevrstvé disky AFC (antiferrogmagnetic coupled). Obě společnosti se použitím těchto technologií dostaly na hustotu záznamu 100 miliard datových bitů na čtvereční palec (100 Gb/inch2), což umožní dostat na jednu plotnu disku 3,5" mechaniky až 125 GB. Disky vyrobené pomocí těchto nových technologií se mají objevit na trhu snad v roce 2003 a umožní mít ve stolním počítači 400 GB disk, 200 GB disk u notebooků a Microdrive od IBM by mohl mít 6 GB.

Disky s velkou kapacitou tedy budeme mít, ale co rychlosti? Rychlost u pevných disků můžeme ovlivnit třemi faktory: rychlostí otáčení diskových ploten, použitým rozhraním, velikostí vnitřní vyrovnávací paměti a již zmíněná vyšší hustota také zrychluje práci disku.

Dnes jsou nejrozšířenější disky s rychlostí 5 400 a 7 200 otáček za minutu. Disky s rychlostí 5 400 otáček za minutu se montují do měně výkonných počítačů, ale zase jsou tišší. Výkonnější počítače jsou vybaveny disky s rychlostí 7 200 otáček za minutu, což jim umožňuje pokrýt větší množství sektorů a tím pádem zpracovat větší množství dat za daný časový úsek než disky s rychlostí 5 400 otáček za minutu. O zrychlování otáček u nových disků jsem se nikde nedočetl, proto předpokládám, že rychlosti se měnit nebudou a dojde pouze k úpravě čtecích/zapisovacích hlaviček pevných disků. Jejich úpravou (například vzdáleností hlavičky od magnetické vrstvy disku nebo počtem hlav) se dá maximálně vyladit výkon disku.

Velmi podstatný faktor pro výkon disku je i použité rozhraní. Dříve používané rozhraní Ultra ATA/33 je již minulostí. Ultra ATA/66 již také ustupuje a v současnosti je nejrozšířenější Ultra ATA/100 umožňující „teoreticky“ přenášet až 100 MB dat za sekundu a příští rok u nových počítačů to bude Ultra ATA/133. Rozdíl v rychlosti disku při použitém rozhraní Ultra ATA/66 nebo Ultra ATA/100 je nepatrný. Propustnější sběrnice se hodí v případě, že na jediné IDE rozhraní připojujete více disků. Ovšem ani vývojové týmy zabývající se rozhraním nespí a připravili nové rozhraní Serial ATA (SATA). Nový standard má umožnit jednodušší připojování i konfiguraci (zmizí jumpery), více prostoru ve skříních počítačů (kulaté kabely namísto plochých), vyšší přenosové rychlosti (teoreticky až 1500 Mb/s), ulehčí procesoru a na rozdíl od Ultra ATA nepracuje s daty paralelně, ale sériově. Velkou výhodou Serial ATA je jeho transparentnost vůči operačním systémům, není tedy nutné psát nové ovladače. Serial ATA bude v začátcích stavěná tak, aby podporovala obě normy přenosu – sériovou i paralelní. Časem se nové rozhraní začne prosazovat u všech externích zařízení jako CD-ROMy, DVDčka, streamry, ZIPy a vypalovačky.

Poslední ovšem také důležitý faktor je velikost vnitřní vyrovnávací paměti disku, která hraje důležitou úlohu při čtení většího množství malých souborů. Před časem měly disky pouze 512 KB vyrovnávací paměti a dnes se prodávají pevné disky i s 8 MB cache. Většina dnes běžně prodávaných disků má zatím „pouze“ 2 MB vnitřní vyrovnávací paměti. Obecně platí, že čím vyšší cache tím je disk výkonnější. Do budoucna se dá očekávat přechod od 2 MB cache na 4 MB cache a vyšší.

V průběhu roku 2003 by se mohly tyto nové disky začít prodávat. Co budu s takovou kapacitou disku dělat opravdu nevím, ale rychlejší práci s programy a běh operačního systému uvítám vždy.