Před pár týdny jsme si do našeho redakčního podcastu pozvali konstruktéra 3D tiskáren Josefa Průšu a povídali si o nejnovějším modelu MK4. Ten letos na jaře oslavil své první výročí a je to doposud nejúspěšnější výrobek fabriky Prusa Research.
Podcast s Josefem najdete v oblíbených aplikacích, anebo rovnou zde 👇🏻
Na staré tiskárně vyrobíte díly pro novou
Konkurence nicméně sílí, domácích 3D tiskáren jsou dnes na trhu stovky a rozdíly se pomalu stírají. Jednou z unikátních specialit holešovické továrny je nicméně to, že si svého nového průšu můžete pořídit nejen složeného a připraveného pro okamžitý tisk, ale stejně tak je k dispozici stavebnice a upgrade.
Sedm várek s díly pro upgrade z MK3S+ na MK3.9. Některé se tiskly pár hodin, jiné celý večer a noc až do rána
Prusa Research se totiž dodnes velkou měrou drží rané komunitní filozofie RepRap – Replicating Rapid Prototyper –, která praví, že když už si takovou mašinu postavíte, dokážete na ní vytisknout co nejvíce dílů pro její další kopii. Ostatní součástky splašíte na internetu.
MK2 → MK3 → MK3S → MK3S+ → ?
Díky tomuto přístupu jsem si mohl před mnoha lety pořídit nejprve model MK2, poté jsem jej upgradoval na MK3, o něco později na MK3S, a nakonec na MK3S+. Když se pak loni na scéně objevila nejnovější a zcela přepracovaná generace MK4, bylo jen otázkou času, než opět začnu rozbíjet všechna naplněná prasátka.
Pandemický home office na jaře roku 2020 přinesl nejen drastické snížení nároků na to, jak má vypadat uklizený byt, ale i moře času ke stavbě MK3
Nakonec k tomu došlo až letos v květnu po dlouhém rozjímání, jestli má opravdu smysl vylepšovat už přece jen hodně starý stroj a nebude vhodnější pořídit zbrusu nový.
MK4 je ve formě ručního upgradu k dispozici hned v několika variantách:
- MK3S+ na MK3.5: od 6 490 Kč
- MK3S+ na MK3.9: od 12 990 Kč
- MK3S+ na MK4: od 14 990 Kč
Jen pro srovnání, úplně nová MK4 stojí:
- Stavebnice MK4: 20 990 Kč
- Sestavená MK4: 27 990 Kč
O volbě upgradu nakonec rozhodly především Teplárny Brno, a.s. a nečekaně vysoký přeplatek za vytápění a teplou vodu. V košíku tak skončil střední upgrade MK3.9, ačkoliv jsem původně zvažoval nejmenší MK3.5, který obsahuje jen nový řídící počítač a barevný displej.
MK3.9 je MK4 bez přesnějších motorů
MK3.9 přináší veškeré novinky MK4 s výjimkou přesnějších motorů os, které ale mohu dokoupit kdykoliv později – jejich náhrada nebude díky otevřené konstrukci mašiny nikterak složitá a přidaná hodnota pro mě není zase až tak zásadní – netisknu šperky.
Zleva: Staré krokové motory s artefakty VFA a ty nové bez artefaktů. Protože rozdíl v kvalitě není pro většinu běžných scénářů nikterak zásadní, zrodil se upgrade MK3.9
Moje průběžně vylepšovaná, ale přesto už docela stará MK3S+ tedy dostane nový řídící počítač s internetovou konektivitou a hromadou vychytávek pro přesný a mnohem rychlejší tisk. Dále se mohu těšit na barevný displej a samozřejmě zcela přepracovanou tiskovou hlavu – Nextruder.
Kubo, neblázni a kup si novou tiskárnu! Ale vždyť ona bude opravdu skoro úplně nová
No dobrá, ale tyto novinky budu montovat na tu původní prehistorickou vykopávku? Ani náhodou! Z původní mašiny totiž opravdu zbydou jen hliníkové hranoly kostry, vyhřívaná tisková deska, pár tyčí a dalších drobností, motory os XYZ a elektrický zdroj.
Někdejší MK3S+ po demontáži až na kost. Nemá smysl utrácet za nový rám a funkční zdroj
Zub času by se mohl podepsat snad jen na motorech, ložizcích a tiskové desce, ale protože mi na ni za ty roky nespadlo ani jedno piano po babičce a i ta projde dílčí obměnou, mašina bude opravdu i tak zářit novotou. A ty motory? I po letech tiše vrní jako za mlada.
Když se dostanete do tohoto stavu, největší hrůzu budete mít z toho, jestli jste opravdu vytiskli všechny potřebné díly položené vpravo nahoře
A co staré plastové díly? Ty všechny a bez výjimky zamíří do koše! To je naprosto bez debat. Ještě jednou, toto je filozofie RepRap, takže v krabici s upgradem najdu dvě cívky termoplastu PETG a po stažení modelů z katalogu Printables si je všechny vytisknu. V krabici jich je proto jen několik z náročnějších plastických hmot.
Rizikem jsou stará ložiska os XY, která nejsou součástí upgradu MK3.9. Kdyby byla opravdu ve špatném stavu, koupím za pár desetikorun nová. Tady ale stačilo promazání
Obrázkový návod a několik set dílčích kroků
Tisk dílů zabral několik desítek hodin, no a po kontrole jakosti a nervózním počítání, jestli je mám opravdu všechny, přišel čas na demontáž. To je kritický bod; pak už nebude cesty zpět!
Obrázkový návod pro upgrade, který ilustruje i ty nejdrobnější dílčí kroky
Demontáž a následná montáž je při podobných upgradech naštěstí relativně jednoduchá. Pokud složíte levou zadní postel a skříně z Ikey, zvládnete i průšu, na webu jsou totiž obrázkové návody krok za krokem pro všechny myslitelné varianty.
Návod pro daný krok je dobré přečíst vždy celý. Třeba v tomto případě se mi v dílně rozkutálely drobné distanční sloupky vyhřívané tiskové desky a jejich hledáním jsem zabil dobrou půlhodinku... A to vše, abych se hned v poznámce níže dočetl, že je mohu vyhodit
Dílčích kroků sice budou při upgradu stovky a člověk by v některých fázích zvolil možná jejich mírně odlišnou posloupnost, pokud si však uvědomíme, že co majitel tiskárny, to jiné montážní schopnosti a zkušenosti, obrázkový návod je vlastně uměním možného a já tady právě teď klekám na svůj umaštěný redakční koberec a vzdávám hold všem, kteří za ním stojí.
Díky upgradu vím, co dělá každý šroubek
Ruční upgrade nebo stavebnice MK4 nejsou oproti sestavenému a perfektně kalibrovanému stroji pouze levnější, ale tiskař zároveň bude vědět, jak ten zatracený stroj v nitru vlastně funguje, jak se čistí, opravuje a nebude se toho bát.
Nová řídící deska s 32bitovým procesorem a původní 8bitová deska v pozadí
A to všechno opravdu do posledního šroubku, pokud se tady totiž bavíme o stavebnici, tak to platí doslova. Jak už jsme si řekli výše, MK3.9 a MK4 jsou vyzbrojené novou tiskovou hlavou Nextruder s planetovou převodovkou 10:1, zasunovacím (takže mnohem lépe vyměnitelným) modulem trysky a chladícím tělesem s integrovaným tenzometrem.
Montáž nového řídícho počítače a displeje. Největší výzvou bylo lepení titěrných popisků na jeho kryt, který jsem kvůli hezké struktuře tiskl na zrnitém plátu
A všechny tyto kousky budete muset na svém pracovním stole ručně složit dohromady, soukolí namazat vazelínou (vše potřebné je součástí balení), matky a titěrné magnetky detektoru struny vtlačit do ještě titěrnějších otvorů a pak to všechno sešroubovat.
Skládáme Nextruder s planetovou převodovkou krok za krokem
Bude to sice místy opravdu hodinářská práce vyžadující zenový klid a trpělivost, ale i když nějaké té třeba zrovna trošku vágnější větě z návodu neporozumíte, prostě se podíváte na přiloženou fotografii ve vysokém rozlišení, jak to má vypadat.
Takhle fungovala tisková hlava na MK3
Stavba Nextruderu je nicméně opravdu čirá nádhera, konstrukčně se totiž dramaticky liší od mnoha dalších. Ostatně, podívejte se na obrázky níže, ve kterých jsem se snažil od ruky a zjednodušeně naznačit, jak vypadal extruder (tisková hlava) v MK3 a jak funguje v MK3.9/MK4.
Schéma extruderu / tiskové hlavy na MK3
Jak vidno, zelené ozubené kolečko krokového motoru natahuje shora červenou strunu filamentu (tiskového materiálu), přičemž přítlak ke kolečku udržuje z opačné strany azurová část. Sílu přítlaku korigujeme pomocí šroubu, který prochází skrz tiskovou hlavu.
Pod motorem struna vstupuje skrze PTFE trubičku do chladiče s žebrovím a ventilátorem. A konečně v nejnižší části s topným blokem se struna taví při teplotách nad 200 °C a prochází skrze (oranžovou) trysku, která je do bloku přišroubovaná.
A takhle vypadá hlava MK3 ve skutečnosti. Mimochodem, upgrady jsou skvělou příležitostí pro kutily, ze staré tiskárny jim totiž zbyde hromada kvalitních součástek
Vše hlídá (růžová) SuperPINDA (Prusa INDuction Autoleveling) a její varianty na tiskárnách ostatních výrobců, tedy indukční detektor, který po přiblížení ke kovové překážce (tiskovému plátu) pod ním změní logický stav na signálním vodiči. SuperPINDA tedy slouží ke kalibraci roviny.
Takhle funguje tisková hlava na MK3.9/MK4
A toto je už zjednodušené schéma tiskové hlavy na MK3.9/MK4 tak, jak se s ní seznámí každý, kdo ji svépomocí sestaví.
Schéma extruderu / tiskové hlavy na MK3.9/MK4
Jednoduché ozubené kolečko přimontované přímo na krokovém motoru tentokrát nahrazuje planetová převodovka s poměrem 10:1, která se stará o mnohem jemnější, přesnější, silnější a rovnoměrnější tah struny. Z opačné strany strunu k motoru přitlačují válečky a sílu přítlaku opět koriguje šroub (nahoře).
Různé fáze rozložení nové tiskové hlavy Nextruder s patrným vedením (žluté) struny
Pod komorou motoru struna opět zajíždí do chladiče, ve kterém je ale tentokrát zasazený celý modul trysky s vlastní kovovou trubičkou, který z boku drží dva šrouby. Jejich uvolněním lze tedy tryskové jádro celé vytáhnout a vyměnit. A hlavně za studena!
Tryska MK3.9/MK4 s kovovým vedením až k motoru zasazená do topného bloku. Modul se dá uvolnit a celý vytáhnout. Samozřejmě lze vyšroubovat pouze trysku a pořídit novou
U tiskáren MK3 držely závit trysky zbytky zatuhlého termoplastu, takže trysku jsme museli před odšroubováním rozpálit na teplotu okolo 250 °C. Bylo to špinavé, hrozilo popálení nemotorných rukou a zároveň zkrat vodičů topného tělesa.
Namísto SuperPINDA tenzometr
Dobrá, to všichni chápeme, ale kam se poděla SuperPINDA? Na MK3.9/MK4 už není vůbec potřeba, její roli totiž plní sám chladič, který má v horní části přimontovaný (opět růžový) tenzometr.
Odporový tenzometr najdete v každé digitální váze, je to totiž relativně primitivní elektrická součástka, jejíž deformací se v obvodu mění elektrický odpor, který pak změří výpočetní jednotka.
Modul chladiče s kabeláží tenzometru tvoří záda celé tiskové hlavy
Zatímco v domácí váze způsobí deformaci vaše nadváha, v Nextruderu to je kontakt trysky s překážkou, který vytvoří zanedbatelné pnutí a deformaci tenzometru v horních partiích chladiče.
Protože je člen opravdu velmi citlivý, začne ukazovat patrnou změnu už při jemném dotyku prstem. Majitelé tiskáren MK3.9/MK4 si to mohou po dokončení práce vyzkoušet přímo na displeji, který zobrazuje surové hodnoty ze všech čidel mašiny.
K čemu je to dobré?
Tenzometrický Nextruder má oproti indukčnímu detektoru hromadu výhod. Díky své přesnosti a analogovému výstupu (namísto digitálního volno/překážka je výstupem intenzita tlaku na překážku) dokonale změří nejen rovinu, ale spočítá i nejvhodnější výšku při tisku první vrstvy plastu. To je velmi důležité, natavené vlákno se totiž musí zabořit do tiskového plátu tak akorát, aby se správně přilepilo.
Klidový údaj z tenzometru (load cell) a po dotyku trysky prstem
Jenže kovových plátů je celá řada. Zatímco jedny jsou hladké, druhé mají hrubý povrch, aby se jeho vzor otiskl do spodní vrstvy tištěného modelu, a odstranil tak viditelné cestičky pokládaného vlákna.
U mnoha levných tiskáren s indukčním snímačem proto musíme při změně plátu doladit výšku první vrstvy a mašina MK3 se SuperPINDA nebyla výjimkou. MK3.9/MK4 ale toto všechno dělá plně automaticky a provede tenzometrickou kalibraci na začátku každé nové výroby.
Zrnitý a saténový plát. Dříve bylo třeba při jeho změně ručně překalibrovat výšku první vrstvy, protože natavené vlákno se jinak boří do saténového a jinak do zrnitého. Nextruder toto všechno provede automaticky
Druhou výhodou tenzometru oproti indukci je fakt, že z principu své funkce detekuje jakýkoliv odpor – nikoliv jen přiblížení kovové překážky. Prusa Research jej proto může použít i k mnoha dalším lumpárnám, které se doslova nabízejí.
Stručně řečeno, jakmile v nitru chladiče dojde k jakémukoliv mikroskopickému pnutí – ať už jej způsobil dotyk s tiskovým plátem, nebo třeba ucpaná struna, palubní počítač se to může (alespoň teoreticky) dozvědět.
Mašina fungovala hned po sestavení
Upgrade tiskárny se nakonec se vším všudy protáhl na celý týden a téměř zcela nová mašina MK3.9 začala tisknout na první dobrou. Tentokrát už opravdu bez jakékoliv průběžné ruční kalibrace.
Jak to začalo, aneb MK3S+ s vyměníkem strun MMU3 ještě 17. května
A jak to dopadlo, tedy vylepšená MK3.9 opět s výměníkem strun MMU3 25. května
Jen na začátku bylo třeba podle návodu na displeji ověřit správnou funkci všech čidel a provést automatické zarovnání soukolí převodovky. Kdyby ještě žila naše dlouhosrstá čivava Kikina, zvládla by to také.
Příští upgrade bude na MK5?
Sečteno a podtrženo, MK2 jsem měl kdysi dávno ještě před kovidem. Během pandemie jsem z dlouhé chvíle na home officu provedl upgrade na MK3 a téměř na den přesně po čtyřech letech konečně na MK3.9 s tím, že formální Čtyřku z mašiny mohu udělat prakticky kdykoliv dokoupením několika krokových motorů (tedy, až budou někdy skladem).
Pokud oželíte nový Nextruder, bude dobře sloužit i nejlevnější upgrade MK3.5 s novým řídícím počítačem a barevným displejem. Ten je pochopitelně nejviditelnější změnou
Tiskárna žije dál, no a pokud v Prusa Research v následujících letech zcela nepromění koncepci, nejspíše mě jednou čeká upgrade na MK5. Protože se Josef v podcastu dušoval, jak skvělé se MK4 daří a že se opravdu nemáme obávat konce konstrukčně jednoduchých bed slingerů z holešovické fabriky, je to více než pravděpodobné.