Jak se platí (nejen) u nás?

Radek Sedlář: Taky už vás napadlo, co se stane ve chvíli, kdy obchodník „protáhne“ vaši platební kartu svým elektronickým terminálem? Jak je možné, že během několika vteřin může zjistit, jestli disponujete částkou potřebnou pro zaplacení vašeho nákupu. Několik následujících odstavců by vám mělo tuto problematiku osvětlit. Seznámíte se s dnes běžně používaným způsobem ověřování transakcí v případě platebních karet.

Jistě víte, že existuje hned několik systémů platebních karet. Asi nejznámější z nich jsou MasterCard či VISA. Každá z těchto společností vlastní systém, který umožňuje obchodníkovi on-line zkontrolovat, jestli zákazníkem předloženou platební kartou je možné pokrýt zboží či služby, které si u obchodníka vybral. Tento systém musí být schopen nejen ve velmi krátké chvíli ověřit, jestli náhodou nebude přečerpán zůstatek na účtu nebo úvěrový limit takovéto karty. Fungování takového systému je základním předpokladem pro úspěšné rozšíření platebních karet dané společnosti. Příkladem může být systém vlastněný asociací MasterCard. Ten se jmenuje příznačně – Banknet. V podstatě se jedná o celosvětovou počítačovou síť. Členové asociace jsou do této sítě připojeni prostřednictvím tzv. MIP-bodů (MasterCard Interface Procesor). Těch je po celém světě roztroušeno hodně přes čtyři sta. Pokud se jedná o organizaci, která vydává klientům velké množství karet, může mít takovýto MIP sama pro sebe. Jeden MIP ovšem může využívat i více členů současně. Někde existuje jeden jediný MIP pro celý stát. MIP je připojen do sítě Banknet některým z více než desítky telekomunikačních center, tzv. Node. Toto připojení je realizováno vždy dvěma nezávislými kanály, aby byly eliminovány problémy v případě neočekávaného výpadku jednoho z nich. Jakési hlavní řídicí centrum celé sítě je v Saint Louis ve Spojených státech.

Obchodník od vás převezme vaši platební kartu. Nejprve ověří, jestli není vedena na seznamu zakázaných karet. Každému obchodníkovi (podle oboru, ve kterém podniká) přísluší určitá kategorie autorizačního limitu. Pokud výše platby, kterou hodláte vaší kartou uskutečnit, tento autorizační limit překračuje, obchodník je povinen provést autorizaci. Pokud obchodník nemá on-line připojený platební terminál, musí tuto autorizaci provést v příslušném autorizačním centru (Voice Center) dálnopisem či telefonicky. V opačném případě samozřejmě provádí tuto autorizaci právě prostřednictvím takového platebního terminálu. Ten do sítě Banknet zašle žádost o autorizaci právě této karty. Systém podle jejího čísla rozpozná, kdo tuto kartu vydal. Připojí k němu ještě kód místa, které o autorizaci požádalo, a zašle vše k ověření krytí transakce bance nebo organizaci, která kartu zákazníkovi vydala.

Pokud je vše v pořádku (klient disponuje potřebnými finančními prostředky, případně postačuje úvěrový limit), systém odešle zpět potvrzení. V opačném případě obchodník dostane zamítnutí transakce. Navíc je možné, že vydavatel vydá příkaz k zadržení karty (může se jednat o odcizenou kartu, případně klient neoprávněně přečerpal účet). Takováto autorizace karty v průměru netrvá ani tři sekundy. Což je velmi dobrý výsledek, jehož dosažení je umožněno právě strukturou sítě Banknet.

Co se ale stane ve chvíli, kdy ten, kdo kartu vydal, nemůže v danou chvíli provést autorizaci? Celý tento proces je svěřen řídicímu centru Banknet Network Control Center v Saint Louis ve Spojených státech. Na základě parametrů, které jsou předem určeny vydavatelem karty (výše transakce, maximální čerpání v určitém čase atd.), zde proběhne autorizace. Té se říká Stand-in-Process. Pokud by došlo k situaci, kdy je jakékoliv spojení autorizačního bodu se sítí Banknet neuskutečnitelné, proběhne autorizace přímo zde. Jakmile je spojení opět obnoveno, veškerá data jsou odeslána do centrální databáze v Saint Louis. Odsud je provedena aktualizace i databáze vydavatele karty.

Vy jste zaplatili a spokojeně odcházíte z obchodu či restaurace. Ovšem to nejdůležitější teprve začíná. Musí dojít k vyrovnání pohledávek mezi vaší bankou, která vám kartu vydala a bankou obchodníka, který vaši platbu přijal. Banka odešle třeba i několikrát za den všechny údaje do centrálního clearingového a zúčtovacího systému Card Management nazvaného INET. Zde je vše zpracováno. Systém spočítá, kolik peněz ta která banka musí zaplatit za transakce svých klientů a kolik naopak požaduje pro obchodníky, kteří u ní mají otevřený účet a přijímají platební karty. Některé banky budou pouze dlužníky a některé pouze věřiteli. Většina z nich ovšem bude jak věřitelem, tak dlužníkem. Banka sama vše vyrovná tak, aby byla pouze v pozici dlužníka nebo věřitele. Tedy požadavky svých „vlastních“ obchodníků pokryje z peněz svých „vlastních“ dlužníků. Příslušný rozdíl s ní bude následně zúčtován. Každá banka nebo vydavatel karet je pravidelně informován o výši debetních i kreditních částek, které bude muset uhradit. Tato úhrada proběhne o dva dny později. To proto, aby byly banky schopné v případě, že „dluží“ větší částky peněz, přesunout tyto včas na příslušný účet. V případě, že dojde u některého z účtů klienta k přečerpání potřebných prostředků, banka je povinna poskytnout krátkodobý úvěr. To proto, aby byl celý systém INET vždy ve vyrovnaném stavu. V případě, že by banka takto neučinila, může to vést až k jejímu vyloučení ze systému MasterCard. Oficiální měnou pro zúčtování jsou americké nebo kanadské dolary. U systému Eurocard je možné navíc zvolit, zda platby provedené kartami v jiné zemi mají být zúčtovány jinou než hlavní měnou.

Některé země provádějí clearing tuzemských transakcí odděleně od systému INET. Mezi ně se řadí i Česká republika. U nás je již od poloviny roku 1996 prováděn Tuzemský clearing platebních karet. Na starosti ho má bankovní společnost I.S.C. MUZO. Veškeré tuzemské transakce provedené kreditními kartami jsou odeslány do tohoto clearingového centra. Vzájemné pohledávky tuzemských bank jsou zúčtovány v českých korunách.

Banknet ovšem poskytuje i další služby. Umožňuje kupříkladu statistické rozbory. Marketingoví odborníci také nepřijdou zkrátka. Samozřejmostí je možnost evidovat reklamace a podvody spojené s platebními kartami. Je možné při reklamaci požádat o vystavení prodejního dokladu elektronickou cestou (v případě reklamace).

Trochu jiný princip zvolili u VISA. Zde je ověřování transakcí ponecháno ne na bance, která kartu vydala jako v předchozím případě, ale na tzv. supercentrech. Zde se autorizace řídí ve většině případů podle parametrů, které zvolil vydavatel karty (maximální denní limit atd.). Pokud transakce překročí určitou výší, je teprve ověřována u vydavatele karty. Ten se ale stejně tak může rozhodnout, že vše ponechá jen a pouze na supercentru.

Předchozí odstavce vám měli alespoň naznačit co všechno se děje ve chvíli, kdy zaplatíte platební kartou. U obchodníka, který není vybavený elektronickým terminálem se většinou setkáte s mechanickým otištěním karty na účtenku, kterou poté musíte ověřit svým podpisem. V případě, že by částka, kterou takto platíte překročila limit stanovený pro daného obchodníka, provede její ověření prostřednictvím telefonu. Operátorce na druhé straně linky nadiktuje všechny potřebné údaje a ta zjistí potřebný zůstatek na vašem účtu.

Platební karty jsou dnes poměrně rozšířené a začínají stále více nahrazovat klasické peníze. Je to především díky pohodlí, které nabízí. Není zapotřebí neustále nosit peněženku plnou kovových mincí a papírových bankovek. Vaše peníze cestují neustále s vámi. Stejně tak jako se rozšiřuje nabídka služeb spojených s platebními kartami (bezplatné pojištění v zahraničí, různé slevy a výhody), bude také docházet k zdokonalování samotného systému. Především doba potřebná pro autorizaci karty by měla být ještě kratší. I přes průměr 2,5 sekundy u sítě Banknet se můžete setkat i s dobou daleko delší. Ta závisí především na průchodnosti linek a vytíženosti jednotlivých přípojných bodů stejně jako na vytíženosti samotné banky, která provádí autorizaci. Další překážku, kterou bude alespoň v naších končinách potřeba překonat je jakýsi odpor k platebním kartám a to ani ne tak ze strany jejich uživatelů jako ze strany obchodníků. Zářným příkladem může být supermarket Tesco. Když jsem zde platil kartou, prodavačka se na mě dívala jako bych na ni vytáhl pistoli. Navíc díky její nešikovné manipulaci s kartou a poměrně dlouhé autorizační době (byl pátek odpoledne a všichni pořizovali víkendové nákupy) se celé placení velmi protáhlo. Nepřál bych vám vidět nevraživé pohledy fronty lidí, která se za mnou vytvořila. Jejich poznámky nebyly zrovna příjemné. Jediným výsledkem nakonec bylo to, že už víckrát v tomto obchodním domě platební kartou platit nebudu. Bohužel tak je tomu i na mnoha dalších místech. Obchodníci místo aby vítali to, že mohou nabídnout zákazníkům další službu jsou naopak nespokojení, protože pro ně znamená příjímání platebních karet jen práci navíc.

Zdroj: Connect! 10/99