Aby mohl Microsoft ovládnout trh s operačními systémy, potřeboval vyhrát spor s Applem. Aby dodnes kraloval webovým prohlížečům, potřeboval zvítězit nad USA.
Cesta na vrchol je v případě Microsoftu lemovaná hromadou žalob a stížností a také množstvím vyhraných i prohraných sporů s americkými soudy a evropskou Komisí. Které právní překážky v historii patřily k těm největším a které hrozily tím, že Microsoftu skutečně zlomí vaz?
Apple versus Microsoft
Soudní spor Microsoftu a Applu zná každý filmový fanoušek, případ totiž populárně (ale výstižně) zpracoval snímek Piráti ze Silicon Valley. O co se jednalo? Microsoft a Apple byli na sklonku osmdesátých let velmi úzcí partneři. Ostatně většina kancelářských programů z budoucího balíku Office spatřila poprvé světlo světa právě na počítačích od Applu. Bill Gates se chtěl však osamostatnit, nechtěl být pouze dodavatelem softwaru pro sílící Apple, a tak přišel Windows. Ten ve své první verzi zcela neskrytě kopíroval některé prvky jablečného uživatelského rozhraní, Microsoft totiž od Applu získal potřebné licence.
Windows 2.0 a systém na počítači Apple Lisa
Pak však přišel Windows 2.0, který se podle právního oddělení Applu podobal jeho systému až příliš a začala soudní bitva. Psal se rok 1988, spor se protáhl na čtyři další roky a po odvolání Applu bylo v roce 1994 jasno – Microsoft a další licenci neporušili, základní rysy okenního uživatelského systému totiž nelze licencovat. Apple přišel o přednostní právo na okenní systém a spor nakonec otevřel cestu k dalšímu vývoji nejen v Microsoftu, ale ostatně i v Linuxu. Pokud byste navrhli Gnome nebo KDE v roce 1988, skončili byste na seznamu žalovaných také. Po roce 1994 to už bylo zcela nemožné.
Stejně neúspěšně dopadl u soudu i Xerox, který pro změnu žaloval Apple a to ze stejného důvodu. Byl to totiž právě on, kdo naučil inženýry z Applu tvořit grafické uživatelské rozhraní moderního současného systému, leč z toho paradoxně nic neměl. Kdo si dnes ostatně vzpomene, že legendární výrobce kopírek definoval základní pravidla ovládání počítače myší a práci s okny?
Záznam ze slavného Macworldu 1997
Pomyslnou (a mediálně vděčnou) tečkou za celým případem je pak slavné Macworld Expo z roku 1997. Steve Jobs se po více než deseti letech vrátil do firmy, kterou založil a která pomalu ztrácela pozici na trhu. Na Macworldu zažehnal letité licenční a obchodní nepřátelství s Microsoftem a oznámil nadcházející spolupráci. Microsoft do Applu investoval 150 milionů dolarů, jablečná továrna se tak mohla konečně odrazit od dna. Jobs zároveň překvapenému publiku přednesl, že se výchozím webovým prohlížečem stane Internet Explorer a Microsoft bude pokračovat ve vývoji Office pro platformu Mac.
Apple začal v roce 1997 vydělávat
Internet byl tehdy v plenkách, nicméně komunity obou táborů už tehdy žily soutěživým nepřátelstvím. Když se tedy na plátně objevil Bill Gates a shlížel na zaměstnance a fanoušky Applu, atmosféra pravděpodobně nejslavnějšího Macworldu v historii poněkud zhoustla.
- 00:46 – Jobs oznamuje partnerství s Microsoftem
- 02:23 – Jobs oznamuje, že IE bude výchozím prohlížečem na Apple počítačích
- 04:40 – Vystupuje Bill Gates (sledujte reakce publika)
Spojené státy versus Microsoft
Spojené státy versus Microsoft je další významná právní kauza redmondského hegemona, ačkoliv dopady soudního rozhodnutí nebyly v podstatě vůbec velké a postupem času je rozmetal čas – doslova. Kauza evropského ballot screenu o deset let později byla ve svých důsledcích mnohem významnější.
Jak to ale vše vzniklo? Úřady se začaly zajímat o Microsoft už ve chvíli, kdy se Gatesovo impérium dostalo z područí vlivu Applu a začalo vydělávat na platformě PC. Na sklonku 80. let se začalo poprvé mluvit o tom, že se Microsoft pomalu mění v monopol, který skrze DOS a Windows začíná ovládat osobní počítače. V roce 1991 začala Microsoft prošetřovat Federální komise pro obchod, úředníci se ale nedokázali shodnout a kauza vyšuměla do prázdna. O dvě léta později v roce 1993 začalo Microsoft prošetřovat Ministerstvo spravedlnosti a o rok později dospělo k závěru, že se může Microsoft a jeho systém Windows nadále rozvíjet na americkém trhu a rozšiřovat o nové funkce, nesmí v sobě ale integrovat další produkty – samostatné a celistvé programy s komplexní funkčností.
Prehistorický Internet Epxlorer
V roce 1995 vydal Microsoft Windows 95 a společně s ním i samostatný balíček Plus!, který obsahoval prohlížeč Internet Explorer. Záhy se ovšem stal Internet Explorer jádrem operačního systému, Microsoft si totiž rozhodnutí ministerstva vyložil tak, že prohlížeč pouze rozšiřuje funkčnost systému, nejedná se ale o nějaký cizí velký produkt. Nutno podotknout, že tehdejší optikou by to možná i bylo pochopitelné, internet byl totiž skutečně pouze doplněk běžné práce na počítači a na svůj „boom“ teprve čekal.
Ministerstvo ale mělo jiný názor – stejně jako mnoho amerických států – a na jaře 1998 vypukl soudní spor. Obžaloba žádala, aby dal Microsoft zpátečku a Internet Explorer opět osamostatnil. Firma naopak kontrovala tím, že jádro IE používají dílčí části systému a bez něj by tedy Windows nemohl fungovat běžným způsobem.
Na sklonku roku 1999 soud skutečně rozhodl, že se musí Windows a IE rozdělit, Microsoft se ovšem záhy odvolal, kauza se protáhla na další roky a Ministerstvo spravedlnosti nakonec kauzu přehodnotilo a s Microsoftem se domluvilo na jiných podmínkách. Kód Windows se nemusel měnit, stejně tak přítomnost IE, Microsoft ale musel zveřejnit některá aplikační rozhraní a tři vybraní inspektoři měli mít pro příštích pět let přístup ke kódu Windows. Něco se podařilo, něco vyšumělo, v každém případě, Microsoft po letech z kauzy vystoupil jako nekorunovaný vítěz.
V budoucích letech sice skutečně začal dodávat některé programy a doplňky pro Windows samostatně (Windows Live aplikace atd.), na druhou stranu začal sílit vliv OEM výrobců počítačů, kteří těmito nástroji plní systém za Microsoft a ten je tak z obliga. Vzhledem k tomu, že počítače s předinstalovaným Windows systémem jsou dnes prakticky samozřejmou praxí, má Microsoft díky partnerským smlouvám vystaráno.
EU versus Microsoft
Každý si ještě velmi dobře pamatuje na ballot screen – dialog pro výběr výchozího webového prohlížeče ve Windows. V podstatně se jedná o pokračování americké kauzy z poloviny 90. let – jen přenesené do Evropy. Iniciátorem v tomto případě pochopitelně nebylo ministerstvo, ale norská Opera, které se nelíbilo majoritní postavení Windows s integrovaným Internet Explorerem.
Nicméně i evropské kauzy sahají do mnohem hlubší minulosti – kauza Opery byla vlastně až jejich definitivním vyvrcholením. Stejně jako v zámoří i na evropské úřady se na počátku 90. let začaly obracet první firmy jako třeba Novell nebo Sun s požadavkem, ať nastolí pořádek, neboť Microsoft vyrostl do gigantických rozměrů a začíná si klást podmínky.Tento hlas zesílil i poté, co zkrachovaly americké soudní spory o Internet Explorer a firmy tak přišly o případný precedens, který by se mohl časem rozšířit do zbytku světa (dnes naopak Opera a spol. doufají, že evropský ballot screen poslouží jako precedens a zavedou jej i ostatní země zvláště v Asii a USA).
Do středu pozornosti se nejprve dostal Windows Media Player. V roce 2004 musel Microsoft zaplatit pokutu 497 milionů eur a co nejdříve musel v Evropě začít prodávat vedle běžného Windows i verzi bez svého multimediálního přehrávače. Ve stejný rok se chopila svého úřadu nová komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová a započala svou obhajobu open source a standardizace, kterou na začátku letošního roku převzal i její nástupce.
Kroesová svou dravostí zdaleka překonala své předchůdce a pokuty pro Microsoft začaly naskakovat do obrovských výšin. Zároveň komisařka iniciovala další vyšetřování pod společnou hlavičkou jménem interoperabilita. Na konci byly takové ústupky jako podpora OpenDocument formátu v Office a následně také explicitní výběr výchozího dokumentového formátu v kancelářském balíku Office.
Na začátku loňského roku pak naplno propukla poslední velká kauza Microsoft vs. Komise a to boj o postavení Internet Exploreru v rámci Windows. Výsledky už znáte – Internet Explorer sice zůstal součástí Windows, bez explicitního výběru v ballot screenu se ale neaktivuje, Komisi se tedy v podstatě podařilo to, o co usilovali američtí úředníci skoro deset let. Na druhou stranu, Microsoft protentokrát utekl tučné pokutě, která by se už vyšplhala na rekordní částku. Zároveň i v tomto případě platí, že efekt ballot screenu snadno obejde domluva s OEM výrobci, kteří prohlížeč IE aktivují za Microsoft.
Ballot screen
Šestnáct let po vítězném sporu nad Applem se z obou firem stali rovnocenní partneři, kteří plní novinky zprávičkami, kdo zrovna vede v tržní kapitalizaci firmy, jejich role jsou ale jasně rozdělené. Milionová investice Microsoftu do Applu nastartovala jeho velkého konkurenta, ten tedy mohl brzy uvést nové počítače a systém a na přelomu století i herní přehrávače iPod, které byly pouze předzvěstí iPhonu. Sjednocená Evropa zase Microsoftu přichystala mnohem větší nesnáze, než koalice amerických států v druhé polovině devadesátých let. Všechny hrozby přitom stále nejsou zahlazeny a Microsoftu v Evropě hrozí další pokuty. Vše špatné je ale nakonec k něčemu dobré, Microsoft se totiž skutečně změnil a zvláště z principů interoperability (tedy podpory standardizovaných formátů) těží i běžní uživatelé.
