Výzvy časopisu Computer „Máte doma zajímavý počítač?“ se chytlo několik čtenářů, hardwarových kutilů a bastlířů. Představení zajímavého hardwaru číslo jedna je zde.
Tento článek vyšel v časopise Computer 2/01 dne 8. února 2001Výrobcem vlastního MP3 přehrávače je pan Pavel Svatoš (26 let) z Tlučné u Plzně. Rozhovor o této „stavbě“ nechť poslouží třeba i vám. Nápad je to opravdu skvělý a mnoho peněz pro jeho realizaci jistě není zapotřebí.
Redakce: Co bylo hlavním impulsem pro výrobu vašeho doplňku Hi-Fi sestavy?
Pavel Svatoš: Vše začalo asi před rokem, kdy jsem měl ve svém počítači spoustu hudebních skladeb ve formátu MP3. Líbila se mi možnost uložit na jedno cédéčko několik hodin hudby, a to vše v kvalitě blízké klasické CD nahrávce. Počítač samotný má ovšem jako přehrávač několik nedostatků. Přehrávání je podle mě nepohodlné, počítač má velký odběr elektřiny, dělá značný hluk a hlavně se mi nehodí do Hi-Fi sestavy. Poohlížel jsem se po jiném přehrávači, ale v prodeji bohužel nebyl žádný, který by uměl načítat MP3 přímo z CD. Byly přehrávače pouze na různé paměťové karty s malou kapacitou a vysokou cenou. Na Internetu se objevilo mnoho článků o různých MP3 přehrávačích do automobilů. Většina z nich byla z přestavěných počítačů. Měl jsem doma spoustu starších komponent a Internet byl (a je) velice dobrým zdrojem informací.
Redakce: Jak tedy samotný přehrávač vypadá a jaká je jeho konstrukce?
Pavel Svatoš: Můj MPX přehrávač je v podstatě obyčejný počítač rozšířený o několik jednoduchých zařízení. Ovládání přístroje je podobné jako u běžných CD přehrávačů, avšak samotný MPX Player je rozšířen o mnoho funkcí. Mohu k němu připojit externí klávesnici a monitor, kdykoliv změnit nastavení softwaru, chování a chod přístroje. Vše lze naprogramovat. Přehrávač nezastarává – do nekonečna mohu provádět aktualizaci softwaru přes CD-ROM mechaniku či mechaniku disketovou. A když mě přestane bavit, mohu jej používat jako obyčejný počítač na psaní.
Redakce: Popište tedy čtenářům blíže jednotlivé komponenty a jejich finální propojení.
Pavel Svatoš: MPX přehrávač pohání procesor s taktem 120 MHz za pomoci dvou klasických 8MB SIMM pamětí. Použil jsem zvukovou kartu SB AWE64 pro její kompatibilitu s ostatními součástmi a výborný zvukový výstup. Musel jsem použít pevný disk pro nastartování systému, přestože elegantnější by bylo použití nějaké paměťové karty. To by ovšem celou „stavbu“ značně prodražilo. CD-ROM mechanika je pouze dvourychlostní, protože rychlejší mechaniky dělaly nadměrný hluk. Pro dálkové ovládání jsem použil zapojení Universal Infrared Receiver uveřejněné na Geocities (je tam popis i zapojení programátoru pro obvody PIC). Vizuální výstup obstarává LCD displej 20 × 4 znaky; pro zobrazování je dostatečně velký a jeho cena je přijatelná.
Redakce: Jde tedy o klasické PC. Jaký software a operační systém jste použil?
Pavel Svatoš: Zkoušel jsem spoustu programů pro Windows a Linux, nakonec však zvítězil starý dobrý DOS. Pro přehrávání používám program MPXPLAY. Nad tímto programem běží rezidentní program MPXFTSR, který se stará o zobrazování informací z mpxplay na displej. O výpis nabídky pro výběr způsobu procházení CD (search nebo browse) se stará jednoduchý program LCDPRINT. Pro dálkové ovládání slouží program RCMAP, pro řízení je však využitelný jakýkoli běžný dálkový ovladač. Přehrávač se umí povely naučit. Jako doplněk používám program pro zobrazení času, který aktivuji z dálkového ovládání. Pak už je jen zapotřebí software pro CD-ROM, zvukovou kartu atd.
Redakce: Celý start systému a jeho pracovní průběh je tedy jaký?
Pavel Svatoš: Po zapnutí přehrávače se nejdříve vytvoří malý virtuální disk v operační paměti, překopíruje se tam všechen potřebný software a spustí se hlavní nabídka pro výběr. Tento proces trvá asi 40 sekund. Vše už pak běží z paměti RAM, pevný disk se po 1 minutě vypíná. Po vložení CD mohu MP3 soubory nechat vyhledat nebo ručně listovat v adresářích. Pokud MP3 soubor obsahuje ID3 TAG, zobrazí je na displeji, delší informace automaticky roluje. Všechny funkce jsou dostupné jak z předního panelu, tak z dálkového ovládání.
Redakce: Jednotlivé komponenty jste docela elegantně „zaskříňoval“. Z čeho je samotný „case“?
Pavel Svatoš: Dno přehrávače je z duralového plechu, vše ostatní je sletováno z obyčejného oboustranného kuprextitu na plošné spoje. Přední i zadní panel je vypilován jehlovými pilníky, tlačítka jsou ze staré kalkulačky a pod nimi jsou mikrospínače. Skříňka je nastříkána černou matnou barvou ve spreji. Skříňku jsem popsal propisotem a přestříkal bezbarvým lakem. Popis tlačítek jsem vytiskl na laserové tiskárně, nápisy jsem vytisknul na samolepicí fólii, nalepil na tlačítka a přestříkal bezbarvým lakem. Na zadní straně je otvor pro disketu, přepínač a konektor pro externí klávesnici, konektor pro monitor a výstupní CINCH konektory. Pokud se někdo bude chtít pustit do stavby takovéhoto přehrávače, přeji mu vytrvalost a pevné nervy.
Redakce: Děkujeme za rozhovor.
Za redakci Computeru se ptal Libor Kříž.
Další informace naleznete na mpxplayer.8m.com
Co je uvnitř přehrávače:
| základní deska s procesorem Pentium 120 MHz a pasivním chladičem |
| operační paměť 16 MB |
| VGA grafická karta ISA |
| zvuková karta SoundBlaster AWE 64 |
| disketová mechanika 3,5" |
| pevný disk 80 MB 2,5" |
| elektronika z klávesnice |
| napájecí zdroj provedení AT ze slim case |
| CD-ROM mechanika 2× speed |
| modul dálkového ovládání připojený přes sériový port |
| maticový podsvětlený LCD displej 20 × 4 znaky s řídicím čipem HD44780 připojený přes paralelní port |
Máte doma zajímavý počítač? Stejně jako si každý pořádný motorkář svůj stroj časem „dovybaví“ a udělá z něj unikátní model, tak si také každý správný hardwarista pohraje se svým počítačem. Protože se domníváme, že je škoda, aby výsledky vaší dovednosti zůstaly skryty, vyzýváme všechny kutily: máte-li doma počítač, který jste vlastní dovedností přetvořili (např. nainstalovali do něj chladicí zařízení z porouchané ledničky), ozvěte se na adresu
computer@cpress.cz.
Právě vyšlo
nové číslo
časopisu Computer.
