Rozhraní Ultra ATA/66 je již nějakou dobu na světě. Jaké jsou současné možnosti tohoto standardu, zejména z pohledu jeho podpory v nových výrobcích a způsobu zapojování?
Jan Valík: Rozhraní Ultra ATA/66 je již nějakou dobu na světě. Jaké jsou současné možnosti tohoto standardu, zejména z pohledu jeho podpory v nových výrobcích a způsobu zapojování?
Podpora od základů
Aby mohlo rozhraní Ultra ATA/66 skutečně sloužit podle možností disku, potřebuje mít podporu základní desky. Obecně by jakákoli dnes vyráběná deska měla tuto podporu v čipsetu obsahovat, stále se však vyrábějí desky s čipsety, které ji nemají – a to i jeden z nejlepších čipsetů posledních dvou let – Intel BX.
Zpětná kompatibilita je zaručena, na desku se starším rozhraním můžete tedy bez obav připojit pevný disk s ATA/66, ovšem za cenu nižší přenosové rychlosti. Takže pokud si můžete vybírat, vyberte s ohledem do budoucna desku s řadičem Ultra ATA/66 – neznamená jen rychlejší přenos, ale i spoustu dalších inovací.
Raději nový disk
I v případě pevných disků je zachována zpětná kompatibilita, disk se starým rozhraním můžete připojit na svou výkonnější desku s Ultra ATA/66. Opět se však vyplatí připlatit si něco málo k ceně disku, získáte tím nejen vyšší výkon, ale také moderní konstrukci a vzrůst reálného výkonu. Navíc je dnes integrace Ultra ATA/66 do disků takřka samozřejmostí.
Klasické připojení
Spolu se základní deskou s Ultra ATA/66 byste měli obdržet i speciální kabel IDE pro připojení až dvou diskových zařízení. Ten má dvojnásobné množství žil oproti běžnému počtu – 80 vodičů. Neznamená to ovšem, že nemůžete použít staré kabely, s nimi však maximální přenosové rychlosti rozhraní nedosáhnete. Celý proces zapojení probíhá naprosto stejně jako kdykoli předtím: Najdete na disku a na základní desce označení prvního pinu, natočíte kabel tak, aby vodič označený červenou barvou skončil na obou stranách na místě prvního pinu a nakonec zasunete. Některé disky vyžadují pro korektní práci v režimu Ultra ATA/66 nastavení propojky způsobu připojení na Cable Select, pokud ne, lze ručně označovat disky jako Master a Slave.
S dvojnásobným počtem žil
Možná vás udiví, že má kabel 80 žil, ale na konektoru je jen 40 pinů, jako vždy. Každá polovina totiž slouží jinému účelu. Ta první je určena, jako dřív, k vlastnímu přenosu dat, zbytek pro jejich stínění, aby nedocházelo k přeslechům. Přeslech je termín užívaný k pojmenování jevu, k němuž dochází ve chvíli, kdy vodič, ve kterém probíhají elektrické impulsy o určité frekvenci, vyzařuje elektromagnetické pole, které se může naindukovat do vodiče vedoucího poblíž.
Rychlost není vše
Je zřejmé, že žádný běžný disk nemůže rychlosti 66 MB/s prakticky dosáhnout. Je to pouze limit propustnosti rozhraní. Výkony disků se mohou při sekvenčních operacích pohybovat maximálně kolem 20 MB/s, což je daleko nižší hodnota než 66 MB/s. Nabízí se tedy otázka: proč se zabývat novým rozhraním, když by starší protokol Ultra DMA s teoretickou propustností až 33 MB/s stačil?
Rychlost rozhraní se totiž neměří jen jako počet megabajtů za vteřinu. Podstatné jsou i parametry jako čekací (wait) stavy na sběrnici IDE, rychlost odezvy a další vlastnosti, které společně podstatně ovlivňují výsledný výkon. A právě tyto údaje jsou u rozhraní Ultra ATA/66 na lepších úrovních.
Utility pro přepínání UltraATA/66