Jak rozjet parní lokomotivu. Od škrtnutí zápalkou k pohybu pístu v parním stroji

Mně se líbilo, jak ty poslední typy rychlíkových lokomotiv měly šnek na dopravu uhlí z tendru, aby ho topič nemusel házet lopatou - to bych řekl, že byl na tu dobu docela hi-tech ....

On je problém s principem. Uhlí je zkrátka špatný způsob přenosu energie, na nějaký kW je toho moc kilogramů a objemu. Nafta nebo benzín je mnohem praktičtější, nemusí se toho vozit tolik. A samozřejmě ještě větší problém je voda, té je potřeba ohromné množství, ještě mnohonásobně více, než uhlí. To je hlavní důvod, proč se od téhle technologie upustilo. K tomu složitá infrastruktura, vodní jeřáby atd atd...

Možná by se u moderní parní lokomotivy už nepoužívalo k výrobě páry uhlí, ale atomová energie, a místo parního stroje by byla parní turbína. Tak nějak si to asi představovali v 50. letech v USA - viz např.: https://www.securitymagazin.cz/historie/revolucni-plan-a... ...
😉

Zatápěla se úplně od začátku: studené topeniště, studená voda.

Ano, tohle je navíc taky "minilokomotiva" - omlouvám se přátelům v Brně, je to krásná mašinka, ale zkrátka byla určena pro provoz na posunu v průmyslových areálech, zkrátka je to prcek 😁 . Velké lokomotivy - jako třeba ta, co jí nedaleko opravují, řada 555 - to je něco úplně jiného. Princip je samozřejmě stejný, ale ty rozměry jsou mnohem, mnohem větší, té vody, kterou je třeba přivést k varu, je neskonale více. A k tomu je třeba mnohem více energie. To už je často za hranou fyzických možností topiče s lopatou, velké lokomotivy měly proto i mechanické přikladače uhlí. A pokud se tam z výtopny zavedla už vařící voda a lokomotiva se vyhřála z vnějšího zdroje, ušetřilo se nejen ohromné množství uhlí, ale i času.

U velké parní lokomotivy by takový postup zatápění a přípravy zabral pravděpodobně mnohem delší čas?

No a právě proto se tohle dělalo jen velmi zřídka. Většinu času byly lokomotivy zatopené, zahřáté a připravené, vychladly jen při nějakém větším servisním úkonu nebo kontrole, třeba i po několika měsících provozu. Jinak byly ve výtopně, kde se topilo centrálně a do lokomotiv se napouštěla vařící voda potrubím a udržoval se oheň, takže pak už před rozjetím na výkon bylo mnohem méně práce, jen se přiložilo a zvýšil se tlak. Jenže dnes už samozřejmě výtopny nejsou v provozu a pro občasné výlety a nostalgické jízdy se to nevyplatí, takže se nechávají lokomotivy vychladnout mnohem častěji. To, co popisuje článek, je velmi zajímavé a poučné, ale z hlediska tehdejšího běžného provozu parní lokomotivy poměrně nezvyklé, to se moc nedělalo, nebyl k tomu důvod.

Článek byl o mašinách, ne o slovíčkaření.

Já bych se v tom tak neryl, buďte rádi že je tu jednou za uherák nějaká původní tvorba a ne jen převzaté články. Navíc popsat těch 90 fotek muselo být celkem šichta a je to popsaný fakt pěkně - Thumb Up autorovi.

Nějak jsem se do toho zaokrouhlování zamotal, (1 + 3) × 10 ≈ 35 km/h

Když ono to může být u parní lokomotivy značně rozdílné. Třeba v knize "Zastavte expres 63" byla popisována nějaká parní lokomotiva s maximální rychlostí tuším 50 km/h, ale při únosu vlaku a odstavení vzduchových brzd ve vagonech se prý tenkrát u Chebu rozjela celá souprava snad až na 90 km/h, porazila hraniční závoru a zastavila až v německém Selbu.