eGovernment | Internet

Jak probíhají elektronické volby ve světě i v Estonsku a jaké mají slabiny

  • Proč už dávno v Česku nevolíme online?
  • A proč to není samozřejmost ani ve zbytku vyspělého světa?
  • A kde naopak volí přes web už celé roky?

Když jsem kdysi před dvaceti lety získal aktivní volební právo a vyrazil poprvé uplatnit svoji občanskou vůli, byl jsem skálopevně přesvědčený, že někdy touto dobou – pomalu na konci první čtvrtiny 21. století – už budou elektronické volby naprostou samozřejmostí.

Od té doby se toho opravdu hodně událo, z internetu a počítačů všech možných tvarů a účelů se stala každodenní samozřejmost, samotného způsobu hlasování se to však nijak nedotklo.

Důvodem přitom není neschopnost, absence kvalitních vývojářů a technologií. To vše tu v podstatě už máme, a pokud jste se v posledních týdnech elektronicky sečetli, využili jste infrastrukturu, která by principiálně zvládla i volby:

  1. Důvěryhodné ověření osoby skrze e-identitu
  2. Transport dat do státního cloudu
  3. Anonymizace
  4. Interpretace výsledků

Není to jen otázka techniky

Tak proč už dávno nevolíme přes internet? Odpovědí je pohled za hranice, stejně tak bychom se totiž mohli ptát, proč už se dávno elektronicky nevolí v mnohem bohatších zemích, jejichž ministerstva mohla již před hromadou let investovat miliardy eur, dolarů nebo jenů do neprůstřelných počítačových systémů.

Některé odpovědi, proč tomu tak není, zazněly i ve vašich komentářích v poslední anketě Co vy na to. Stručně řečeno, není to jen technický problém, ale i společenský a ideologický.

Jak zajistit skutečně svobodnou volbu?

Když se o federálních volbách přes internet začalo před lety diskutovat třeba v sousedním Německu, o jehož technických schopnostech jistě nikdo nepochybuje, experti varovali třeba před rizikem elektronického hlasování v některých specifických komunitách a národnostních menšinách s výraznou patriarchální organizací.

Stručně řečeno, zatímco za plentou ve volební místnosti je každý sám a je to dnes v podstatě jediná známá a absolutně věrohodná forma hlasování podle vlastního vědomí a svědomí, kdybychom takto volili ze svých domovů, tuto možnost nemůžeme zaručit, protože jak se bude opravdu hlasovat, nakonec leckde rozhodne hlava rodiny s řemenem v ruce.

Nejprve musíme důvěřovat státu

Problém svobodné volby při hlasování z domova nebo korespondenčně je prakticky neřešitelný a zdaleka to není jediné úskalí. Tím dalším je totiž důvěra ve stát a jeho schopnost zajistit anonymitu.

Když dnes za plentou strčíte svůj hlas do obálky a tu hodíte do urny v dostatečně lidnatém volebním okrsku, který dokáže urnu alespoň trošku zaplnit – a to i při povětšinou tragické volební účasti, obálku s vámi už nikdo nikdy nedokáže propojit.

Klepněte pro větší obrázek
Hypotetické elektronické volby jako dílčí aplikace Portálu občana

Tak, střih a přesuňme se do paralelního vesmíru, ve kterém se už v Česku volí třeba právě skrze modulární web Portálu občana, případně korespondenčně skrze systém Datových schránek.

Dejme tomu, že je systém odolný proti klasickému vnějšímu útoku, takže se sice nebojíme toho, že náš hlasovací lístek ukradne kdejaký Sergej či Čang Wej, jenže se nabízí otázka, co se přesně stane, když konečně dorazí do cíle.

Opravdu dojde po jeho zpracování k anonymizaci jako v případě nedávného sčítání? Opravdu neexistuje nějaká zapomenutá cestička, jak jej i dodatečně spárovat s identitou hlasujícího?

Věrohodný audit, anebo open-source

Aby takový systém mohl soupeřit s dnešní přirozenou nedůvěřivostí občana odkojeného sociálními sítěmi, musel by projít bezprecedentním testováním a také audity dostatečně důvěryhodných a nekorumpovatelných autorit. Audity, které by byly transparentně a srozumitelně diskutované s veřejností a nikoliv audity, o kterých sice víme, že prý údajně proběhly, ale víc vám neřekneme, protože my jsme stát!

Klepněte pro větší obrázek
Důvěryhodnost pandemické sledovací eRoušky měly podpořit audity a zdrojové kódy na GitHubu. Jenže ani to nepomohlo. S e-volbami by to bylo možná podobné.

I kdyby se v našem paralelním vesmíru podařilo vyrobit sebelepší internetový volební systém, stejně by mu podstatná část společnosti nevěřila a výsledky hlasování by po sebemenších komplikacích zpochybnila. Ostatně, nepříjemným precedentem je pohled za oceán na přetahovanou v souvislosti s tamními prezidentskými volbami.

Americký Voatz, aneb když se volí v blockchainu

Jednou z cest, jak získat důvěru občanů, je stát prostě obejít. Tedy alespoň trochu, jak se o to už dekádu pokouší americký startup Voatz a jeho stejnojmenná mobilní aplikace. Má za sebou několik omezených zkoušek v nižších volbách, loni na podzim ji ale mohli použít i v jednom utažském okrsku při prezidentském hlasování.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Nebo samostatné Živě Premium
Váš názor Další článek: Google s tmavým režimem bude i na desktopu. Šťastlivci už si ho mohou vyzkoušet

Témata článku: Google, eGovernment, Internet, Právo, Česko, Datová schránka, PDF, Austrálie, Politika, Německo, Švýcarsko, Volby, Portál občana, SMS, GitHub, Norsko, Kanada, Pro, Piráti, CRITICAL, Melbournská univerzita, Tove, Estonsko, Microsoft Azur, NIA