Dříve nebylo taktování procesoru nic lehkého, jelikož s tím souviselo mnoho dalších nastavení. To je však minulostí. Taktování dnes zvládnou i méně zkušení uživatelé.
Přetaktování procesoru byla dříve věc jen pro hardwarové nadšence, kteří neváhali studovat a experimentovat, co jejich procesor, deska a navázané komponenty dokážou. Nebylo to nic jednoduchého. Dnes už je situace jiná. Nekteré základní desky totiž obsahují funkci automatického přetaktování, se kterou už hlídáte de facto jen to, zda zvládnete vyšší takt uchladit.
Funkci automatického přetaktování najdete u hlavní trojky výrobců základních desek, tedy Asus, Gigabyte a MSI. U všech třech funguje velmi dobře. Napětí nebudou tak nízká, jako by mohla být v případě manuálního přetaktování, ale pokud se nevyznáte v BIOSu a nechcete nic riskovat, je to dobrý způsob, jak lehce přijít k výkonu navíc. U Asusu naleznete automatické přetaktování v utilitě AI Suite, u Gigabyte zase v Easy Tune a u MSI v Control Center. U posledně jmenovaného hledejte nabídku OC Genie, které mají vyšší řady desek MSI, stejně jako hardwarové tlačítko přímo na plošném spoji.
Tady se to všechno odehrává...
Na deskách MSI musíte funkci aktivovat i hardwarovým tlačítkem OC Genie přímo na desce
Proč taktovat? Je to poměrně snadná cesta k vyššímu výkonu. Díky přetaktování můžete získat kýžený posun ve výkonu, aniž byste hned museli kupovat nový procesor. Pochopitelně to má ale i svá negativa – čip zatěžujete více, než zamýšlel výrobce. Může se to podepsat na jeho životnosti, případě na stabilitě provozu. Ovšem rezervy jsou zpravidla dostatečné a pokud to nebudete s přetaktováním přehánět a zároveň zajistíte dostatečné chlazení, není čeho se bát. Tolik obávané „spálení“ procesoru je dnes navíc hlídáno ochrannými funkcemi. Přesto je svědomitý přístup na místě.
Procesory Intel: jen pár vybraných
Taktování procesorů Intel je již nějaký ten rok (od architektury Sandy Bridge) víceméně stejné a velmi snadné. Základem je pohlídat si, že si kupujete/máte procesor s otevřeným násobičem. Těch je bohužel jen pár a jsou dražší než čipy s uzamčeným násobičem, důvodem je přitom jen obava Intelu, aby si tolik neparazitoval na výše postavených modelech levnějšími čipy schopných přetaktování. U procesorů Core se odemčený násobič značí písmenem K v označení modelu.
Frekvence procesoru je výsledkem násobení základní frekvence (BCLK neboli base clock) násobičem (CPU ratio/multiplier). BCLK má u moderních procesorů Intel výchozí hodnotu 100 MHz a odvíjí se od něj i mnohé další frekvence, například sběrnice PCIe, různých řadičů, apod. Proto se pro zvýšení frekvence používá především změna násobiče. Kvůli tomu je potřeba si ohlídat procesor s odemčeným násobičem, jelikož u běžných procesorů Intel byste tuto možnosti neměli.
Takhle procesor taktují rekordmani – Sestava na které byl Intel Core i7-4770K přetaktován na frekvenci 7 193,8 MHz (při napějí neuvěřitelných 2,048 V). Bez chlazení tekutým dusíkem se to neobešlo. (Zdroj: HWbot)
Abyste dosáhli vyšší frekvence, je také potřeba zvýšit napětí. To se odvíjí zejména od použitého chladiče procesoru, respektive teploty jader v zátěži. U procesorů Intel obecně se doporučuje nepřekračovat hranici 90 °C a držet teplotu maximálně do 80–85 °C. Začátečníkům doporučuji, aby se s napětím drželi maximálně do 1,35 V u procesorů Sandy Bridge a 1,3 V u Ivy Bridge a Haswell. Nezapomeňte i na vypnutí Turba, jelikož by mohlo nepříznivě ovlivňovat stabilitu.
AMD: taktujte, co chcete, ale pořádně chlaďte
Na rozdíl od procesorů Intel jdou ty od AMD taktovat všechny a není potřeba vybírat jen z několika málo modelů. Stinnou stránkou je mnohem vyšší spotřeba a tedy větší nároky na chlazení. Princip taktování je u AMD stejný, jen s malým rozdílem, jelikož je možno zvedat základní frekvenci FSB (obdoba BCLK u Intelu) výrazně více.
Procesory AMD budou mít při taktování rovněž i odlišné teploty. Ať použijete jakýkoliv program pro její měření, vždy si připočítejte alespoň 5 až 10 °C. Snažte se teplotu udržet v maximální zátěži do 55–60 °C (po přičtení 65–70 °C). Napětí můžete oproti Intelu zvolit vyšší, doporučuji se však držet maximálně do 1,4–1,45 V. Při tomto napětí by měla většina moderních procesorů AMD dosáhnout okolo 4,5 GHz a výše. Potřebovat na to však budete minimálně nějaký rozměrnější vzduchový chladič.
Software, bez kterého to nepůjde
Pro zjištění frekvence a napětí můžete použít velmi známé a rozšíření CPU-Z a pro měření teploty buď CoreTemp nebo AIDA64 či HWiNFO.
Program CPU-Z zde ukazuje procesor AMD FX-8370 na frekvenci 8,72 GHz. Tento rekord padl v září.
V případě testování stability je dobré použít pro Intel a AMD odlišné programy. Pro procesory Intel rozhodně IntelBurnTest, který je postaven na Linpacku, a pro procesory AMD program Prime95. Obě aplikace dokážou procesor zatížit na jeho maximum a po pár hodinách běhu si můžete být stabilitou téměř jistí.
Když se dostaví nestabilita
Co dělat, když bude vámi zvolené nastavení nestabilní? Pokud ještě máte rezervu v napětí a teplotě, můžete zkusit napětí zvýšit. Pokud jste však již na hranici maximálních doporučených hodnot, potom jedině snížit frekvenci a opět zkoušet stabilitu.
V případě, že vám po uložení nastavení v BIOSu počítač nenaběhne, tak jej prvně zkuste na chvíli odpojit od napájení. Pokud to nepomůže a nastavení se neobnoví, tak buď využijte tlačítka pro resetování CMOS nebo kontaktů, které je potřeba zkratovat. Všechny tyto informace naleznete v manuálu k základní desce.
Je vám to málo?
Pokud se s automatickým nástrojem nespokojíte, nezbývá nic jiného, než se začít šťourat v BIOSu. Nejdříve však doporučuji si na internetu najít nějaký detailní návod na přetaktování i se screenshoty BIOSu a popisem jednotlivých položek, které budete muset měnit. Raději se ujistěte, že měníte správné položky, jelikož by se mohlo stát, že omylem nastavíte jiné napětí, než jste nastavit měli a zničit tak přímo procesor nebo nějakou část základní desky.