Kapitoly článku:
Na otázky předložené Pavlem Hodálem odpověděl Jiří Vaníček, garant projektu PRIM z Jihočeské univerzity. Projekt PRIM se má za cíl podporovat změnu orientace školského předmětu informatika z uživatelského ovládání ICT směrem k základům informatiky jako oboru. Připravuje studijní materiály pro školy, školení učitelů a další podporu nového přístupu ke vzdělání. Projekt je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a zapadá do koncepce Strategie digitálního vzdělávání.
Autor textu: Jiří Vaníček
Co to vlastně je „nové pojetí informatiky"
Ujasněme si nejprve slova, která používáme. Na základní škole v ČR se předmět informatika neučí. Jmenuje se ICT a na více než 90 % má stanovenu jinou než informatickou náplň: rozvíjí digitální gramotnost, učí ovládání počítače. Informatika jako obor ale patří do kategorie oborů STEM a je blízká přírodovědným a technickým předmětům, nikoliv výchovám.
Nové pojetí spočívá v tom, že informatika dostane vlastní prostor ve výuce, protože poskytuje další směr, kterým může žák zkoumat svět kolem sebe. Jde v podstatě o celý nový předmět. Když si čtenář projde několik úloh z archivu soutěže Bobřík informatiky, může si udělat obrázek, že informatické problémy zdaleka nejsou jen o počítačích a ty jednodušší mohou být předloženy i žákům 1. stupně ZŠ.
Realizace celé změny je naplněním vládní Strategie digitálního vzdělávání z r. 2014, jde tedy o úkol od naší vlády.
Máme možnost se na změnu připravit
Jsme na startu. Je třeba říci, že změny v pojetí informatiky, které proběhly v zemích jako je Anglie před pěti lety nebo na Slovensku před deseti lety, také nebyly „superpřipravené“.
Konkrétně v Anglii se rozhodli šmahem v jednom roce zrušit předmět ICT (takový, jak jej známe u nás) bez náhrady a napřesrok se zavedl předmět Computing. Najednou jej učitelé museli začít učit, v každém ročníku od 1. třídy obecné. Měli k tomu jistě nějakou podporu, ale určitě ne ideální. Za jeden rok všechny učitele neproškolíte.
Ono to ani není z principu možné, mít vše připraveno: školy samy velmi těžko přejdou na diametrálně odlišnou výuku samy, bez posvěcení a zároveň požadavku “shora” (bez toho by také bylo obtížnější podporu škol shora obhájit).
Hovoří se o termínu zahájení nově pojaté výuky na ZŠ 1. 9. 2021. Pokud by tomu tak bylo, jsou to necelé tři roky na přípravu. Těch několik let, které máme, než se „to spustí“, lze vnímat jako výhodu, kterou výše jmenované země neměly. Vidíme návrh nového pojetí, vidíme nástřely učebnic. Máme čas na proškolení učitelů předem. Učitelé mohou zkoušet inovovat výuku, postupně se adaptovat; školy vědí, že by se měly začít vybavovat. Při vědomí, že není cesty zpět a není řešením to odkládat.
Neměli bychom zůstat pozadu
Můžeme v české kotlině diskutovat o tom, co si to zase kdo vymyslel. A pozorovat okolní státy, jak postupně všechny zavádí povinnou výuku základů programování na 1. a 2. stupeň ZŠ (jsme pozadu i za Polskem, Estonskem) a čekat, až budeme poslední, nekonkurenceschopní, s mládeží v tomto oboru nevzdělanou. Jestliže chceme, aby naši absolventi škol byli „k světu“, musíme porovnávat se světem.
Aspekt „naše děti“ je tím nejdůležitějším. Dovolíme našim dětem, aby jako děti v okolních zemích mohly porozumět počítačům, nejen je uměly obsluhovat? Vyhovuje nám, že řada absolventů středních škol, hlásících se ke studiu na VŠ na IT obory neví, že při informatice se programuje, protože jim ten obor na střední škole neukázali? A budou rodiče, kteří své potomky vybavili notebooky a mobily, podporovat, aby je ve škole využívali k práci, tedy k učení se napříč předměty, nebo jim vyhovuje, že je používají jen k mimoškolní zábavě?
Pro učitele se již připravují studijní materiály
Některé z 15 otázek z předchozí kapitoly jsou velmi relevantní. Nastolují výzvy, které je třeba brát velice vážně. Ministerstvo by se jim mělo věnovat, stejně tak školy. Máme nárazníkový čas připravit se. Když to neuděláme, svět na nás čekat nebude.
Ale jedna, podle mého zásadní, otázka v článku nezazněla – podle čeho se bude učit? Jedna z forem podpory učitelů je projekt PRIM, který na imysleni.cz zveřejnil první drafty učebnic věnujících se programování, robotice, dalším tématům z informatiky jako je modelování, kódování dat, optimalizace, struktury, reprezentace dat apod.
Tyto sady vzdělávacích materiálů mají být finální za dva roky. Zveřejnili jsme jejich pracovní verze právě z důvodu, aby měli učitelé (z nichž drtivá většina informatiku nikdy neučila) představu, co je čeká a k čemu to je dobré. Aktuálně jsou materiály na 70 školách ověřovány.
Hned jedním dechem dodávám, že tyto učebnice nejsou povinné. Nikdo je učitelům nenutí; zadáním bylo, aby posloužily jako vodítko učitelům, kteří si nevědí rady, neorientují se v problematice. Aby po nich mohli sáhnout, vyučovat a spolehnout se, že naplní očekávané výstupy. Zkušenější učitelé se možná nechají jen inspirovat nebo je úplně zavrhnou a budou si učit po svém. To je správně.
Současní učitelé mohou učit informatiku
Učitele budeme potřebovat, bezpochyby. A je zřejmé, že nové zástupy učitelů do škol nepřijdou. Budeme si muset vystačit s těmi, které máme (a jsme za ně rádi, protože si často cosi jako „počítače“ přibrali ke svému hlavnímu předmětu).
Je potřeba vzít v úvahu i to, že na 1. stupni ZŠ by měli informatiku učit učitelé 1. stupně stejně, jako učí ostatních 10 předmětů (my máme zkušenosti, že učitelé 1. stupně, když se k tomu odhodlají, učí informatiku ve své třídě lépe než učitelé – informatikáři z 2. stupně).
Právě na takové řekněme neaprobované učitele v projektu PRIM myslíme. Připravujeme model školení, který dáme po pilotním ověření k dispozici. Každá vzdělávací organizace jej bude moci vzít, použít, požádat o akreditaci a ve svém městě, regionu podle něj masivně vzdělávat učitele.
Učitel se v něm naučí základům programování a dozví se, jak podle připravených učebnic výuku realizovat, na co si dát pozor, na co klást důraz. Školy budou moci školení hradit např. v rámci osvědčených dotačních programů (tzv. šablon).
Informatiku přidáme, jinde musíme ubrat
Když se někde přidá, musí se jinde ubrat, pochopitelně. Je na celkovém posouzení toho, co má absolvent dejme tomu ZŠ, tedy každý „budoucí občan“ znát, ovládat, k čemu má být kompetentní.
Jestliže usoudíme, že stávající necelé 1 % celkového objemu výuky na ZŠ stačí jak pro uživatelské dovednosti, tak pro informatiku, bude to tak (a problém tím pouze posuneme o pár let, protože on nevymizí). Nebo budeme muset sem tam jinému předmětu v jednom ročníku jednu hodinu ubrat. Máte jiný nápad?
Aktuálně, pokud vím, není dotace hodin pro informatiku pevně stanovena. Stejně jako termín, od kterého bude revidovaný RVP (státní dokument, který rámcově stanovuje, co má absolvent školy umět) pro školy závazný. Čím dříve to budeme vědět a čím delší bude přípravné období, tím lépe.
S výbavou škol pomohou dotace EU
Jistě bude třeba školy vybavit, o tom není žádná diskuze, protože stav nevyhovuje ani současným potřebám. Bude to stát hodně peněz. Ale paradoxně toto nevnímám jako zásadní problém, pokud dokážeme využít dotace EU a již zmíněné „šablony“.
Doplňme, že jsou i jiné možnosti než nové počítačové učebny. V okolních zemích často používají model přenosné učebny – učitel přiveze notebooky na vozíku a žáci si je do lavic rozdají podobně jako třeba školní váhy nebo mikroskopy. Je třeba také říci, že řada aktivit nepotřebuje jeden počítač na žáka (typicky programování, zpracování dat nebo projektová činnost – podle našich zkušeností řada žáků ráda spolupracuje, řeší problém ve dvojici).
Je lepší vědět, jak aplikace fungují a kdy je použít, než je jen ovládat
Více otázkám z předchozí kapitoly vévodí mýtus, že učitelé jiných předmětů budou přejímat původní výuku ICT tak, jak je v současnosti učena. Například otázka aplikací – že matematika bude „učit Excel“, čeština „Word“ a výtvarka „Corel“. Tak to ale jistě nebude. Spoléhám na erudovanost a zdravý rozum učitelů, že si vyberou, kde jsou podle nich počítače užitečné, aby jim pomohly naučit jejich předmět. A přitom jako side effect naučí děti digitální gramotnosti, stejně jako se jí učí samy mimo školu se svými mobily, na sociálních sítích atd.
Chápu učitele ICT, kteří si dali tu práci, že se s těmito aplikacemi naučili a s dětmi vytvářejí zajímavé věci, že je jim líto je opustit. Ovšem nemáme vyučovat aplikace, ale děti. Rozvíjet jejich uvažování, poznávací schopnosti, řešení problémů atd. Pokud v nějaké aplikaci máme vymyšleno, jak takovéto cíle naplnit, je skvělé ji použít a nic tomu nebrání.
Ale troufne si učitel informatiky říci, že dá dětem odpovídající výtvarné vzdělání pomocí grafického editoru? Nebo snad v grafickém editoru nevznikají grafická díla, která by měla mít nějaký výtvarný rozměr? Je grafická práce v počítači něco umělecky či výtvarně jiného než nakreslený obrázek na papíře? Neměli by (například) učitelé výtvarné výuky převzít zodpovědnost za celý vývoj výtvarného vyjadřování žáků, aby se nemuseli stydět za to, jaké kýče žáci v oné aplikaci při hodinách ICT vytvářejí a jak se jim pokřivuje vkus?
Nebo učitelé českého jazyka… Také mají zůstat bez vlivu na to, jak se žáci učí pracovat s jazykem a rozvíjí své vyjadřování tehdy, když nepíšou na papír, ale do klávesnice? Výhodu ve výuce psaní na počítači v rámci českého jazyka vidím v tom, že češtinář se dokáže oprostit od „vychytávek“ typu formátování stylů, hromadné korespondence apod. a vybere to podstatné, co člověk potřebuje, aby se dokázal pomocí počítače vyjádřit.
Je zajímavé, jaké emoce ony aplikace vyvolávají. Např. učitelé matematiky ústy svých mluvčích uznávají aplikaci Geogebra, ale nikoliv Excel. Jsou tedy ochotni „učit Geogebru, ale ne Excel“. Přitom jsou ochotni řešit problémy výpočtů v tabulkách v příslušném modulu aplikace Geogebra (a naplňovat tak cíle práce v tabulkách). Z toho vyplývá, že jakmile přestáváme „tlačit“ na to učit aplikace, řada pseudoproblémů mizí.
Tedy otázka „kdo děti naučí Excel“ je irelevantní; lépe je říci „učme matematiku a použijme přitom i tabulkový procesor tam, kde je to přínosné“. Informatika sama má v sobě zahrnuto téma hromadného zpracování dat, kde tabulkové výpočty potřebuje včetně řady důležitých pojmů jako adresace buněk, filtrování a řazení dat, jejich vizualizace v grafech. K učení se informatice je také potřeba, aby žáci rozuměli tomu, jak počítače pracují, jak vlastně data zpracovávají, jak na nich provádějí výpočty.
Je potřeba překlenout strach
Podle mých zkušeností zavedení změn ve výuce informatiky budou nejvíce bránit obavy učitelů, strach z nezvládnutí. Proto se budou snadno identifikovat s negativním postojem k reformám, navíc mají své zkušenosti, že řada z nich přinesla negativa, která oni těžce vnímají.
Asi je naivní předpokládat, že změny nastanou najednou. Když se v 90. letech naráz zavedla povinná angličtina, také chyběli lidé, kteří by ji učili. Také to trvalo řadu let, než dosáhla cíle, který si předsevzala. Jistě to nebude tak, že ve všech vyučovacích předmětech žáci začnou používat technologie jako učební pomůcku.
Ale bude nastartován proces, bude zřejmé, že se to opravdu vyžaduje, sleduje. Můžeme očekávat, že se iniciativním učitelům otevřou nové možnosti, budou podporováni. Již nyní se na všech pedagogických fakultách připravují učitelé od mateřských po střední školy s povinnou složkou výuky informatiky, algoritmizace.
Bojíme se toho, co si neumíme představit. Co tedy může každý učitel informatiky učinit dnes? Prohlédnout si učebnice, třeba i pro nižší věk žáka, než který vyučuje. Zkusit si podle nich zařadit jedno téma, které pochopil a zaujalo ho, do své výuky. Nebo zkusit sám nebo se žáky informatické úlohy ze soutěže Bobřík. Nechat si koupit jednoho robůtka či stavebnici a hrát si. Být v komunitě učitelů informatiky, sledovat novinky na sociálních sítích (např. FB stránku imyšlení, nebo @programohrajeme), navštívit nabízená školení a učitelské konference na toto téma.
Pokud mohu mluvit za realizační tým projektu PRIM, našim cílem je nenechat učitele na pospas. Jsou však zde i další, kteří mohou či měli by pomoci. Na každé škole je pozice tzv. ICT metodika – koordinátora, který má pomáhat kolegům se zaváděním technologií do výuky; na ministerstvu je pozice zmocněnce pro naplňování vládní Strategie digitálního vzdělávání, který by měl postup změn zastřešovat, koordinovat, mít plán. Pomáhá Jednota školských informatiků.
Pokud veřejné diskuse povedou k tomu, aby se zodpovědné orgány (MŠMT, zřizovatelé škol a další) více staraly, možná průběh změn bude méně bolestný, než by se po přečtení 15 otázek zdálo.