Jak nakupovat v bazaru počítač z druhé ruky

Pavel Nygrýn: Podrobněji se podívejme na několik způsobů, jak se dostat k použitému počítači, případně komponentě. Nejlepší řešení je v tomto případě asi známý nebo kamarád. U použitých kusů je totiž důležité otestování, což v těchto případech nebývá problém.

Zajdete ke kamarádovi, zahrajete si nějaké hry, pustíte Excel a vidíte jak výkon, tak spolehlivost systému. Pokud vám dotyčný počítač nebo komponentu půjčí i domů, máte vyhráno. Po týdenním provozu můžete docela zodpovědně rozhodovat.

Jinou možností, jak se dostat k plně funkčnímu počítači, je nákup repasovaného stroje u některé ze specializovaných firem. Záruka bývá v těchto případech šest měsíců a bývá zvykem, že firmy poskytují i pozáruční servis. Kupujete v podstatě zcela funkční počítač, který doma postavíte na stůl, zapnete a pracujete. Nevýhodou (pro většinu hráčů) bývá nižší výkon takového stroje, který se většinou již nedá zvýšit např. instalací rychlejšího procesoru nebo grafické karty. Na domácí účetnictví nebo psaní textů se ovšem tyto stroje většinou výborně hodí.

Pokud nemáte v úmyslu nákup kradených počítačů od podezřelých individuí někde v průjezdu, zbývají vám už jen dvě možnosti. Nákup přes inzerát, nebo nákup v bazaru. V obou případech máte vražedně krátkou záruku (běžně do druhého dne) a prodávající vám většinou o dané komponentě neřekne nic bližšího.

Na druhou stranu máte k dispozici širokou nabídku počítačů i komponent, a pokud máte nějaké zkušenosti s hardwarem, můžete si sestavit rychlý a výkonný stroj za slušný peníz. Jestliže v bazaru nakoupíte už dopoledne, máte do druhého dne také poměrně slušný prostor pro testování. Většina bazarů funguje pouze v pracovní dny, takže se vám záruka na páteční komponenty protáhne až do pondělí. U bazarů nebývá v takto krátké záruční lhůtě problém s vracením komponenty, se kterou nejste spokojeni, takže když na to máte nervy, zcela jistě během týdne něco funkčního sestavíte.

Na co si dát pozor při nákupu komponent? To samozřejmě závisí na tom, který díl kupujete. Ohledně klávesnic, joysticků, myší a vůbec všech součástek, které byly za svého života podrobeny fyzickému namáhání, mám jen jednu radu: nekupovat. Při dnešní ceně se to ostatně ani nevyplatí a ojetá myš za padesát korun vám rozhodně po několika týdnech bude natolik znepříjemňovat život, že si stejně koupíte novou.

Pevný disk je rozhodně zajímavější. Při dnešních kapacitách disků, které jsou pro mnoho uživatelů až zbytečně velké, je o disky „rozumných“ velikostí stále zájem. Kapacita od asi 1 GB je postačující a ceny takových disků vás rozhodně potěší. S menšími (potažmo staršími) disky mohou být problémy jak při připojování, tak se spolehlivostí. Pokud nemáte vážný (finanční) důvod, nekupujte disky s vadnými sektory. Spolehlivost takového disku vás nepotěší, protože vadné sektory mají často tendenci se „rozmnožovat“. Pokud máte čas, zkuste disk několikrát přeformátovat a zkontrolovat například programem scandisk.

Paměti můžete v bazaru i na inzerát koupit poměrně bezproblémově. Zejména majitelé starších počítačů nemají již v podstatě jinou možnost, jak rozšířit kapacitu svého stroje. Složitější situace je u moderních pamětí SDRAM, kde je vhodné řídit se radami, které jsme již otiskli v Computeru 19/99.

Procesor je součástka, která se testuje snad nejlépe. Pokud vám váš systém na novém procesoru běží bez problémů několik hodin, je pravděpodobně v pořádku. Vzhledem k tomu, že do bazaru se součástky dají poměrně bezproblémově vrátit, můžete tímto způsobem přijít i k procesoru, který se dá vysoko přetaktovat.

Nejsložitější na testování je oproti tomu základní deska. Množství rozhraní a čipů na desce je potřeba testovat systematicky a vyžaduje hlubší znalosti. Vyskytují se desky, které pracují v DOSu, ale ne ve Windows, podobně se na některých deskách chová řadič disků a na některých zase například nepracuje některý z portů. Rozhodně byste měli otestovat spolupráci desky s procesorem a pamětí, primární a sekundární kanál řadiče disků (na každém kanálu by měla pracovat dvě zařízení), řadič pro disketové mechaniky, všechny sloty pro karty (ISA, PCI, AGP), všechny porty (COM, LPT, PS/2, klávesnice), hodiny reálného času (nějaký test Y2K jistě nebude od věci) a spolehlivost napájení. Vše testujte nejen v systému DOS, ale i v některém moderním operačním sytému (Windows 9x, NT, Linux), tedy v chráněném (protected) režimu procesoru – mnohdy se teprve tehdy projeví nestabilita pamětí či procesoru v dané desce.

Komponentou, která se v bazaru dá koupit opravdu výhodně, je grafická karta. Například akcelerátory Voodoo mohou z vašeho starého počítače udělat herní stroj. Testujte samozřejmě nejlépe hraním her. S grafickými kartami mnoho problémů nebývá, nezapomeňte ale, že v bazaru je většinou dostanete bez potřebných ovladačů a na Internetu už starší karty výrobce nemusí podporovat.

Pokud už máte nakoupeny součástky, nezbývá než je sestavit do skříně. V souvislosti s příchodem ATX se v bazarech objevilo velké množství i velmi kvalitních skříní AT. Pozor dejte hlavně na dostatečný výkon zdroje. Zdroje některých starších skříní mohou také vytvářet nepříjemné napěťové špičky, které mohou poškodit součástky na základní desce.

Monitory se v bazarech vyskytují v poměrně velkém množství. O jejich kvalitách si ovšem nikdo nemůže dělat přehnané iluze. Pokud pracujete v DOSu, budou vám patrně stačit, pro delší práci ve Windows je ovšem lepší sáhnout po novém kousku, oči máte jen jedny! Jestliže monitor z druhé ruky přece jen koupíte, otestujte ho důkladně ve všech rozlišeních a frekvencích, na kterých jej hodláte provozovat.

Z ostatního hardwaru je potřeba vybírat podle kritérií, která zazněla v předchozích odstavcích. Není dobrý nápad kupovat v bazaru disketovou mechaniku nebo cédéromku, na druhou stranu mechanika Zip může být cenově zajímavá. Zvukové karty se starším datem výroby mohou za minimální investici zpříjemnit práci s vaší starou 486 a nebývá s nimi mnoho problémů.

Pro všechny věci nakoupené z druhé ruky platí jednoduché pravidlo: v rámci záruky testovat, testovat, testovat…

Zdroj: Computer 23/99