Sportovní fotografie je velmi náročná disciplína, která se neobejde bez nákladného fotografického vybavení.
Tento článek najdete v časopisu Computer 6/02, který vyšel 28. března
Jindřich Špaček: Zatímco na většinu fotografických oborů vystačíte s běžnými digitálními fotoaparáty, při fotografování sportu jsou nezbytné pravé jednooké zrcadlovky s autofokusem a výměnnými objektivy. Ceny těchto zrcadlovek začínají na hranici 100 tisíc Kč a mohou dosahovat i hranice 400 tisíc. Také kvalitní objektivy vám pořádně „vyčistí“ peněženku.
V této oblasti jsou ve hře především Nikon s modely D1H/X a Canon EOS D-30 a EOS 1D. Zajímavé jsou i fotoaparáty Fuji a Contax, který jako první pokryl snímacím CCD čipem celé políčko kinofilmu.
Vítaným zpestřením by měla být horká novinka Nikon D100 s rozlišením šest megapixelů a předpokládanou prodejní cenou pod 100 tisíc Kč, která se dostane do prodeje v polovině roku.
Při výběru objektivu jsou důležité tři parametry. První je ohnisková vzdálenost, druhou je světelnost a poslední je rychlost automatického zaostřování.
Ohnisková vzdálenost je optimální kolem 300 mm a světelnost kolem F2,8. Často kritizovaná nevýhoda digitálních zrcadlovek – menší velikost snímacího CCD čipu, než je velikost kinofilmového políčka, která vede k prodlužování ohnisek u objektivů – je ve sportovní fotografií výhodou. Koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti je většinou kolem 1,5, a tak například ohnisko 300 mm se u digitální zrcadlovky vlastně prodlouží na 450 mm při zachování stejné světelnosti.
Při výběru objektivu si dejte také pozor na moderní objektivy se stabilizátorem obrazu, které eliminují rozpohybování fotoaparátu, nikoli však pohybujícího se objektu. Výsledkem je pak ostrý stadion s neostrým běžcem.
Co se týče rychlosti, jsou špičkou objektivy vybavené zaostřováním pomocí ultrazvukových motorků, zabudovaných v těle objektivu, které zatím vyrábí pouze Nikon, Canon a Sigma.
Tyto objektivy ve spojení s moderní AF zrcadlovky dokáží automaticky sledovat zaostřený objekt pohybující se rychlostí až 300 km/h!
Trénink silničních motocyklů, Masarykův okruh v Brně. Foceno: Nikon F100, objektiv Sigma 70–200 mm F2,8 EX HSM s telekonvertorem Sigma 2× EX (skenováno skenerem Nikon Coolscan LS2000)
Teleobjektivy s vysokou světelností jsou dosti těžké, a proto je neodmyslitelnou pomůckou „sporťáků“ jednonožka, neboli monopod. Ten vám usnadní manipulaci s fotoaparátem a eliminuje roztřesení fotoaparátu.
K samotné technice fotografování nutno říci, že dobře vyhlédnuté místo je polovina úspěchu. Zároveň si uvědomte, že ne vše na snímku musí být za každou cenu ostré. Mnohdy se právě jedná o záměr a snímky tak nabývají na dynamičnosti. Zkuste si například porovnat jedoucí vozidlo s pozadím naprosto ostrým a více či méně rozmazaným, pak vám jistě bude jasné, jak do sportovních fotografií dostat onu potřebnou akčnost. Ale to je pouze jeden z mnoha možných prvků dodávajících výsledným snímkům dojem pohybu. Právě tím, že svou fotografií pohyb vlastně
zmrazíte, musíte jej nahradit a popsat jinými výrazovými prostředky. Fantazii a originalitě se meze nekladou.
Víte, že na letošních zimních olympijských hrách byla drtivá většina profesionálních fotografů vybavena digitálními zrcadlovkami? Lepší důkaz toho, že žijeme v digitálním věku, budeme asi jen těžko hledat.
Jak fotit sport
Používejte pokud možno kvalitní vybavení (autofokusový fotoaparát s teleobjektivy s vysokou světelností).
Vezměte si s sebou dostatek filmů, nebo paměťových karet, ať máte z čeho vybírat.
Používejte filmy s vyšší citlivostí, resp. nastavte vyšší citlivost u digitálního fotoaparátu. Budete pak moci používat kratší časy a tím lépe zachytíte pohyb sportovců.
Najděte si vhodné místo a příliš se neohlížejte na ostatní fotografy. Pokud nebudete v pravý čas na pravém místě, neuděláte dobrou fotku a možná ji místo vás udělá někdo jiný!
Používejte monopod.
Nebojte se experimentovat.
