Už v době vzniku písma a možnosti zapisovat věci jsme začali ulehčovat našemu mozku tím, že jsme si mohli některé věci zapsat, aniž bychom si je museli zapamatovat.
Souvisí to pochopitelně i s logickými operacemi, které jsme znovu nemuseli počítat, stačilo je vypočítat jednou a příště si už jen vyhledat výsledek. Pokud rychle přeskočíme do současnosti, toto „odkládání znalostí“ („cognitive offloading“) se dostalo na zcela novou úroveň, která se dle výzkumu vědců z několika univerzit bude ještě stupňovat.
Internet i smartphone mění náš mozek
Pokud v poslední době cítíte, že se vám rapidně zhoršuje paměť, tak věřte, že nejste rozhodně sami. S rozmachem elektronických kalendářů, to-do listů a dá se říci i obecnou dostupností služeb jako je vyhledávač Google a podobně, se náš mozek snaží přizpůsobovat.
Stále větším používáním těchto externích věcí se dle vědců mozek více přizpůsobuje a snaží se o efektivnější fungování, které ho stojí méně energie. Odkládání informací mimo náš mozek tak začíná být stále častější.
Chytrý telefon se stává bezdrátovým externím mozkem (Zdroj: Flickr)
Kapacita i výkon našeho mozku je omezený a tento proces je tak přirozeným vývojem toho, jaké nástroje máme nyní k dispozici. Zatímco před příchodem smatphonů byly tyto nástroje dostupné jen na některých místech, nyní je máme neustále u sebe. A tím se zvětšuje spolehnutí na to, že v případě potřeby je daná informace k dispozici externě takřka kdykoli a není ji nutné „ukládat“ pomocí neuronů v našem mozku.
Pozitivní efekt
Počítače, vyhledávače, Wikipedia a tisíce dalších nástrojů dostupných kdykoli a kdekoli pomocí chytrého telefonu nám umožňují být produktivnější takřka ve všem, co děláme. Díky tomu můžeme mít neustále při sobě všechny znalosti lidstva za celou jeho historii, takřka všechny informace ze všech různých oborů, ve kterých můžeme i relativně snadno a rychle vyhledávat odpověď na otázku nebo problém, který řešíme.
Brýle pro rozšířenou realitu a vzájemná spolupráce ve virtuálním prostoru (Zdroj: Wikipedia)
Z tohoto pohledu jsme se mohli posunout o úroveň výše bez nutnosti si pamatovat maličkosti a řešit tak větší a komplexnější věci. Z dělníků se díky tomu stáváme architekty, kteří mohou rychleji a snadněji tvořit obrovská díla a překročit limity našich mozků. Stále efektivněji a se stejně velkým mozkem, jehož parametry v podobě kapacity a výkonu zůstávají téměř pořád stejné.
Negativní efekt
Druhou stranou mince jsou ale i s tím spojené negativní jevy. Dle testů provedených vědci z Univerzity ve Waterloo, se s odkládání znalostí mozek přizpůsobuje a tím snižuje schopnosti v daných oblastech.
Dle jedné ze zmíněných studií zkoumající vliv fotografování na paměť byla jedna testovaná skupina lidí procházející kolem exponátů v muzeu vybavena fotoaparáty a druhá nikoli. Skupina, která si objekty fotografovala, později vykazovala horší znalosti o detailech jednotlivých objektů, než v případě skupiny lidí, kteří fotoaparát neměli.
Efekt odkládání znalostí platí třeba i při fotografování (Zdroj: Flickr)
Dalo by se tak říci, že čím více informací a logiky přesouváme mimo náš mozek, tím méně se náš mozek zabývá tím, aby si dané věci zapamatoval nebo je uměl v daném detailu řešit. Typickým příkladem může být třeba i GPS a navigace, která snižuje naše dovednosti orientace v prostoru a podobně.
Evoluce a transhumanismus
Mezi aktuální technologická témata patří umělá inteligence, roboti a zda v budoucnu ovládnou svět či nikoli. Tato ukázka postupného „bezdrátového“ napojování na stroje a systémy, které si sami vytváříme, ale spíše naznačuje, že přechod může být i velmi plynulý a spojující nás se stroji počítači.
Taková budoucnost se označuje jako transhumanismus, kdy vlastně dojde k tomu, že se nakonec staneme superlidmi se superschopnostmi. Pokud smartphone znamenal zrychlení přístupu k informacím a zároveň rychlejší a přesnější možnosti ukládání dat (fotografie, video, text), můžeme čekat, že rozšířená realita a všudypřítomný rychlý internet v tomto směru vše posune na další úroveň.
Zajímavé na tom je to, že i přes to půjde stále jen o přechodovou fázi bez nutnosti jakkoli vylepšovat biologickou strukturu našeho mozku – ani v takové době stále nebudeme potřebovat žádné chytré nanoboty kolující v naší neuronové síti a podobně.
Jednou ale nejspíše přijde čas, kdy biologická struktura mozku přestane stačit i ve spojením s „externím mozkem“ a pokud se vyplní predikce o technologické singularitě, bude to někdy v období do roku 2040.
Zdroj obrázku: Flickr (CC BY-SA 2.0)
