Ne vždy je žádoucí, aby bylo na fotografii všechno perfektně ostré. Jedním z příkladů je portrét, o němž pojednává závěr mikroseriálu o hloubce ostrosti.
V druhé části našeho povídání o problematice hloubky ostrosti jsme se snažili o dosažení jejího maxima. Tento článek je z poněkud jiného soudku. Člověk jako objekt fotografického zájmu není ničím neobvyklým, ba naopak patří k nejvděčnějším námětům, které před objektivy foťáků figurují. Fotografický portrét je pak jakousi podkategorií, která není o nic méně frekventovaná.
Ne vždy se však jedná o portrét ateliérový nebo aranžovaný, kde volba pozadí je plně v moci fotografa. Jsou případy, kdy fotografujeme v exteriéru, máme omezené možnosti výběru pozadí snímku a už z hlediska prioritního zájmu o samotný portrét potřebujeme pozadí opticky oddělit. Jednoduchým, ale účinným nástrojem je právě dostatečně malá hloubka ostrosti, která je ještě natolik velká, aby umožnila zachytit požadované partie ostře, ale zároveň je malá na to aby ponechala neostré pozadí. Podívejte se na následující demosnímky.
 |
 |
Na rozdíl od ukázek hloubky ostrosti při fotografování makrosnímků, jsem pro portrét zvolil obrácené pořadí. Začínáme nejvyšší clonou - F 8,0. Že se vám zdá fotka jakási plochá? Bodejť, když plně zacloněný objektiv poskytnul kresbu ostrou téměř v celé hloubce obrazového pole. Objekt našeho zájmu tak splývá s pozadím a požadovaný vizuální účinek fotky je ta tam. U druhého záběru již byla clona snížená na F 5,6, ale pořád ještě pozadí nabývá zřetelných kontur, které ruší samotný portrét. Nevadí, stále můžeme ubírat.
Zde jsou clony F 4,0 a F 2,4. Ponechám na vkusu čtenářů, který snímek se každému líbí víc. Osobně k prvnímu nemám zásadní výhrady, i když se mi více pozdává ten poslední. Pozadí je hezky máznuté, fotografie dostává potřebnou prostorovou hloubku (ne hloubku ostrosti!), zkrátka tak nějak jsem si to představoval.
Na závěr malé srovnání s předchozím článkem, pojednávajícím o hloubce ostrosti v makrorežimu. Jak je možné, že u portrétu máme při plném zaclonění objektivu ostré téměř celé obrazové pole, kdežto v makroprostoru dosáhne hloubka ostrosti sotva pár centimetrů? Odstup neboli předmětová vzdálenost přátelé! To je jádro pudla. Oba články prostě názorně ilustrují vztah clona-předmětová vzdálenost. Ale to už bych se zase opakoval, takže znovu doporučuji naštudovat teorii a bude všechno jasné.
