Evropa chce po vzoru USA pokropit čipový sektor hromadou peněz. Politikům ale nedochází, že jen peníze problémy nevyřeší.
Pokud nám covidová a pocovidová doba něco dokázala, je to křehkost dodavatelských řetězců. Viditelné to bylo a nadále i je nejvíc u výroby polovodičů, kde se dodávky hlavně pro klíčový evropský automobilový průmysl prodlužovaly na desítky týdnů. Výsledkem byla skoro hotová auta zaparkovaná na každé volné ploše, která nebylo možné dodat zákazníkům, protože do nich chyběly čipy.
Americký Chips Act
Problém čipů je, že se jich většina (a u těch nejmodernějších a nejvýkonnějších drtivá většina) vyrábí v jihovýchodní Asii, takže do značné míry mohla za rozpadlé dodavatelské řetězce politika „zero covid“, kterou uplatňovala Čína (a dlouhou dobu i Tchaj-wan). Trh se v poslední době vyrovnává díky vysokým investicím do zvýšení kapacit a poklesu poptávky kvůli zřejmě počínající recesi. Je pravděpodobné, že polovodičový sektor, který je cyklický podobně jako komodity, přejde do fáze převisu nabídky nad poptávkou.
V pokračování pro předplatitele také najdete
Jak dotují čipovou budoucnost v USA.
Evropa dotuje méně, zato má velké ambice a zřejmě i dost špatný směr.
Věděli jste, že výroba čipů vyžaduje extrémně pročištěnou vodu?