Najít dnes na internetu podobu prastarých webů je poměrně obtížné, internet totiž žije především současností. Skupinka nadšenců se s tím nesmířila a vytvořila web Once Upon.
O internetu se docela často tvrdí, že je v podstatě nezničitelný. Možná to i bude platit, ale pouze v případě, pokud ho budete vnímat jako celek a v kontextu jeho nezničitelné infrastruktury. Takže když arabský despota přikáže operátorům blokovat spojení s vnějším světem, na řadu přijde satelit a třebas fotografie nebo tweet může zvesela doputovat tam, kam má.
Internet skoro nezná svoji vlastní minulost
Síť jako celek má sice úžasné schopnosti hledání nových cest, jak poslat jeden paket informace z bodu A do bodu B, ovšem pak už zůstává otázkou, co se s touto informací stane později. Pokud to bude třeba obrázek, dostane se na Twitter, do blogů a zpravodajských článků. Uběhne jeden rok, pak dva, tři, čtyři… A po deseti letech, pokud si na něho vzpomenete a obrázek nebude součástí nějaké velké databanky typu Wikipedie, jej najdete jen s velkými obtížemi. Stane se totiž součástí temného a nezmapovaného internetu, případně nadobro skončí, protože ho někdo smaže.
Snad i proto jsou tak populární články s obrázky, na kterých je znázorněno, jak vypadaly populární služby dneška na svém počátku. Pamětníci při vzpomínce uroní kluzu a vzpomenou na časy mládí a bezstarostného dětství, nováčci pak budou s otevřenou pusou zírat, jak jsme mohli něco tak šeredného a nefunkčního vůbec používat.
Ahoj, jmenuji se starý web a už si na mě dávno nepamatuješ, protože pořád dokola myslíš jen na novinky a HTML5
Celý tento sentiment mimo jiné pramení z toho, že web jako takový žije současností a na minulost v něm nezbývá příliš mnoho místa. Kdyby neexistovaly služby jako Wikipedie a Archive.org, které tento dluh alespoň trošku smazávají, dohledat detaily počátky velkých webů by bylo téměř nemožné.
Web žije právě teď, to je jeho priorita a ekonomie. Článek, který čtete, bude žít právě teď – dnes si ho přečte drtivá většina návštěvníků. Zítra vypadne z titulní stránky a bude dohledatelný jen skrze stránkování a vyhledávač. Jak ovšem bude stárnout, nakonec vypadne i z titulní stránky vyhledávače – tedy pokud nebude obsahem dostatečně unikátní. Jednoho dne, třeba za deset let, pak majitel webu promění databázi a redakční systém a staré nekompatibilní články v lepším případě přežijí v nějaké záchranné podobě, nebo nadobro zmizí.
Kdyby Facebook existoval v roce 1997, možná by dnes vypadal právě takto (projekt Once Upon)
Internet je tedy sice jako infrastruktura nezničitelný, ale jeho datový obsah má občas docela jepičí život. Pokud vyrazím do sklepa a najdu stoh starých Čtyřlístků, mohu si je prolistovat stejným způsobem jako před dvaceti lety. Ukažte mi ale web, který přežil tak dlouhé období. A nemusím přitom jít až do takových extrémů.
Ztrácí se už i pár let staré informace
Celé včerejší odpoledne jsem se snažil vyhledat snímek YouTube z jara 2005. Archive.org o něm věděl už tehdy a indexoval ho, nicméně tento jediný použitelný historický robot spolehlivě ukládá pouze text, nikoliv obrázky, jeho interpretace podoby YouTube z jara 2005 je tedy poněkud nešťastná a děravá. Jenže proč se obracet na Archive.org? Nehledám přece podobu Googlu v roce 1997 ale podobu služby před pouhými sedmi lety. Tehdy už jsme měli poměrně slušné internetové připojení i v České republice a na internetu se vyskytovaly stovky a tisíce nejrůznějších technických blogů a webů. Z té doby by tedy mělo existovat ohromné množství článků o nové službě YouTube s kvalitními screenshoty. Realita? Nenašel jsem nic použitelného.
Takto by zase mohl pro změnu vypadat Google+. Všimněte si kruhů ve formě hranaté tabulky
Některé tehdejší weby neexistují, ty stávající pak v průběhu let přešly z jednoho redakčního systému na druhý, který třeba používá jin formát adres, nebo staré obrázky v článcích jejich správci prostě smazali, protože tyto články měly díky svému stáří zanedbatelnou návštěvnost a úložiště přece také něco stojí.
Pokud to tak bude pokračovat, za dalších dvacet let budeme mít možná úžasnou internetovou rychlost a nové služby, ale vytvoříme také ohromné množství petabajtů, které na povrchu vydrží možná pár let, aby se poté zanořily do hlubin zapomenutého internetu, případně tyto petabajty dat nebudeme udržovat při životě delší dobu prostě kvůli vysokým udržovacím nákladům. Internet je komercializovaný a vládnou v něm tvrdá ekonomická pravidla.
A takto by mohl vypadat hypotetický YouTube. Píše se rok 1997 a kvalita obrazu je úžasná
Jak v roce 1997 vypadal web a jak by tehdy vypadal ten současný
V tomto nihilistickém pohledu na internet jako světlo na konci tunelu září projekt Once Upon. Je to trošku hra, je to zábava, ale zároveň připomínka toho, co díky absenci historie internetu neznáme. Once Upon je totiž projekt hypotetické podoby sociálních sítí a služeb Facebook, Google+ a YouTube v roce 1997. V té době samozřejmě ani jeden z těchto hráčů neexistoval, o tu ale nejde. Jde tu o připomenutí, že tehdy vůbec existoval nějaký internet.
Abyste se do tehdejší doby vžili absolutně, server s vámi bude komunikovat jen dial-upovou rychlostí úžasných 8 kB/s. Opět objevíte kouzlo písma Times New Roman, všudypřítomných rámů a tabulek s tlustým okrajem.
