Itanium již podruhé – kam s ním?, díl 2.

Vysvětlili jsme si tedy některé drobnosti ze světa 64bitových serverových procesorů, konečně se dostáváme k tomu, o čem si vlastně máme povídat, což jsou procesory rodiny IA-64. Než si povíme něco o nejnovějším modelu Intel Itanium 2, zopakujme si něco z její minulosti.
Kapitoly článku

Poprvé se Intel pokusil o 64bitový procesor modelem i860. Ten jsme mohli najít například v roli pomocného procesoru vedle řídicího i80486. Nijak výrazně nezaujal vývojáře ani jiné firmy, proto po krátké době zanikl. Dnes jeho označení nosí čipová sada, takže první 64bitový procesor Intelu zemřel i pro samotného tvůrce.

Intel si byl ale velmi dobře vědom, že si nesmí dovolit opomíjet svět 64bitových procesorů. Dostat se mezi tak uzavřenou a vysoce konzervativní společnost není jen tak. Je totiž nutné získat přízeň softwarových gigantů. Jak si je ale naklonit, když existuje tolik dobrých až skvělých 64bitových procesorů?

Jedině spolupráce se stávajícím výrobcem 64bitového procesoru mohla mít úspěch. Nakonec se Intel dohodl s firmou Hewlett Packard, která milostivě začala malému Intelu pomáhat. Dokonce mu poskytla svou instrukční sadu. Pracovníci HP tušili, že Intel (v té době již skutečně velká a významná firma, která čerstvě prosadila například PCI sběrnici mimo jiné i do počítačů HP k procesorům Intelu i HP) může dosáhnout jistých úspěchů. Hewlett Packard však projektu nevěřil natolik, aby v něm setrval. Po několika letech spolupráce opustil Intel s tím, že mu nechal vše to, co sám do projektu vložil.

Rok 1994 byl tedy startovacím rokem projektu IA-64, který po celou dobu vývoje nesl kódové označení „Merced“. Cílem projektu bylo vyvinout procesor s prvky VLIW (very large instruction word) architektury, což vyústilo až ve vznik instrukční sady zvané EPIC (Explicitly Parallel Instruction Computing).

Zpětná kompatibilita

Intel byl (a je) bit za zpětnou kompatibilitu, která jistým způsobem trvá od nejnovějších Pentií 4 na 2,53 GHz až k prvnímu mikroprocesoru na světě s šířkou 4 bity a taktem 108 kHz. Intel se rozhodl kompatibilitu definitivně odříznout a mít procesor, navržený bez vazby na minulost pro zvýšení perspektivy a efektivity. Aby však nehodil neskutečné množství programů pro svět x86 přes palubu, rozhodl se zařadit do jisté míry zpětnou kompatibilitu. Neudělal to stejným způsobem jako to Intel obvykle dělá, ale pouhou emulací. To je snad jediný osvědčený způsob jak odříznout hardwarovou minulost a přitom si tu softwarovou určitý čas ponechat.

Pouť za hardwarem

Intel tedy pokračuje na vývoji procesoru, který prozatím pojmenoval „Merced“. Naštěstí je nezávislý výrobce procesorů (tedy že nevyrábí vlastní operační systém a nestaví tak úplné komplety, ale slouží spíš jako dodavatel komponent) a jako takový si mohl dovolit oslovovat postupně velké množství výrobců počítačů od stávajících tradičních členů 64bitového světa , například Digital přeměněný později na Compaq, Hewlett Packard, IBM, Fujitsu, Siemens Nixdorf, Sun apod. Zároveň oslovil i ambiciózní výrobce 32bitových serverů, kteří by se rádi do „velkého 64bitového“ světa dostali (původní Compaq, Bull, Dell apod.). Výsledkem bylo přikývnutí poměrně velkého množství výrobců, že hodlají s budoucím 64bitovým procesorem počítat i pro vlastní sestavy.

Proč jen kývli právě Intelu?

Společnost Intel a její produkty výrobci hardware velmi dobře znají. Přece jen nelze popřít, že Intel vyrábí velké množství procesorů pro osobní počítače, pracovní stanice a servery, ale též pro průmyslová použití. Vyrábí navíc čipové sady, EPROM a FLASH ROM paměti a mnoho dalších komodit. V tom je společnost Intel podobná některým dalším výrobcům procesorů (snad nejvíce firmě AMD), ovšem na rozdíl od ní vlastní Intel vysoký počet moderních továren. Nadto mnoho těchto továren vyrábí nejnovější technologií. Intel navíc dokázal na mnoha příkladech, že je schopen navrhnout a prosadit nové průmyslové standardy a že neopíjí firmy jakýmsi vlastním 64bitovým rohlíkem. Které že to standardy jsou? Tak třeba PCI, USB, jistým standardem je jednočipové jádro 8051 atd. Navíc všem těmto firmám slouží Intel jako velký a stálý dodavatel integrovaných obvodů výše uvedených typů. Tomu nemůže konkurovat AMD (nemá tolik továren ani referencí na poli prosazených standardů), Atmel, Motorola (nemá tolik továren ani významné slovo u softwarových firem), NEC, Samsung, Texas Instruments či Zilog. Společnosti jako Fujitsu, HP, IBM, Sun a podobné sice mají vše potřebné, ovšem jsou pro ostatní výrobce na trhu úhlavními nepřáteli, takže jako navrhovatel nového směru nepřicházejí v úvahu.

Pouť za softwarem

Ta byla nevyhnutelně zahájena u Microsoftu, jako u producenta operačního systému Windows. Microsoft šije svůj nerozšířenější produkt právě na procesory Intelu, takže se výsledek dostavil a na výzvu Intelu kývl. Podporou 64bitovými Windowsy pro IA-64 vše nekončí, nýbrž začíná.

Nyní musel Intel přesvědčit jednu velkou softwarovou firmu za druhou, že má cenu investovat do vývoje jejich programů též ve verzi pro nové 64bitové procesory Intelu. Přemlouvání s přímluvou Microsoftu bylo pádné u mnoha výrobců. Jedním z dalších argumentů PRO je i fakt, že takový program se snáze zaplatí, pokud bude určen pro počítače více až mnoha výrobců. Je to rozhodně lepší investice než svázat program s procesorem a operačním systémem, které jsou vyráběny touž společností.

Microsoft musel nejdříve vytvořit programy pro vývoj aplikací pro procesor IA-64, na kterém teprve mohl být MS Windows vyvinut. A až poté mohli výrobci překladačů zahájit jejich vývoj na novém operačním systému Microsoftu. Na jejich nástrojích začaly vznikat skutečné aplikace, určené zákazníkům.

Intel spolu s firmami Compaq, Dell, HP a SGI na straně počítačových firem a firmou Morgan Stanley Dean Witter jako zástupcem rizikového kapitálu vytvořil fond pro pomoc při vývoji nových programů, určených právě pro platformu IA-64. Aby Intel jen nestál se založenýma rukama, umožnil novými překladači C++ a Fortranu vyvíjet programy právě pro Itanium (Intel C/C++ Compiler 5.0 for Windows a Intel Fortran Compiler for Windows version 5). Plusem byl fakt, že pro vývoj nebyl bezpodmínečně nutný počítač s Itaniem, který v té době sice plno vývojářů mělo, ovšem jen ve významných softwarových firmách. Podobný krok učinila již předtím německá SuSE uvedením svého testovacího prostředí s názvem IA64-Compilefarm (a spolu s nimi RedHat a další). Tím se na platformu IA-64 převedl i tehdy velmi bouřlivě se vyvíjecí (a diskutovaný) svět Linuxu.

Témata článku: Software, Výrobce, Procesory Intel, Rohlík.cz, Nový překladač, Podobné množství, Podobný projekt, Rohlík, IT, Procesor, Významná firma, Software 602, Neskutečné množství, Nonstop, Konkurenční platforma, HP Compaq, Díl, Uvedený typ, Budoucí it, Bull, Alpha, Stanley, Epic, Ohio, Itanium


Určitě si přečtěte

Google Coral: Raspberry Pi s čipem, který zpracuje 4 biliony operací za sekundu

Google Coral: Raspberry Pi s čipem, který zpracuje 4 biliony operací za sekundu

** Je to velké jako Raspberry Pi ** Ale je to až o několik řádů rychlejší ** Dorazil nám exotický Google Coral s akcelerátorem Edge TPU

Jakub Čížek | 18

Co všechno se spouští se startem Windows a proč by vás to mělo zajímat

Co všechno se spouští se startem Windows a proč by vás to mělo zajímat

** Společně s operačním systémem se spouští řada aplikací a služeb ** Mohou mít negativní dopad na celkovou dobu startu Windows ** Jak získat kontrolu nad automaticky spouštěnými programy?

Karel Kilián | 57

Hledá se způsob, jak uložit elektřinu. Možná pomohou obří gravitační baterie

Hledá se způsob, jak uložit elektřinu. Možná pomohou obří gravitační baterie

** Jak uložit elektřinu z fotovoltaiky a větrných turbín ** Pomohou třeba staré autobaterie, nebo setrvačníky ** A pak tu jsou bizarní gravitační akumulátory velikosti mrakodrapu

Jakub Čížek | 250


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest: 20 powerbank s USB-C

Test: mobily do 3 500 Kč

Radíme s výběrem routeru

Tipy na nejlepší vánoční dárky