Invex po sté: zbytečný nebo užitečný?

Invex osobně pamatuji od jeho prvního ročníku a v posledních osmi letech jsme byli vždy „na place“ i jako vystavovatelé. Jeho vnímání se během té doby několikrát proměnilo: od malinké, téměř bezvýznamné akce technických inovací v prvním ročníku, přes obrovský boom v letech 94-97, kdy zde „nebylo možné nebýt“ a kdy byl veletrh bez výjimky oslavován, až po poslední roky, kdy se – zejména v internetových médiích – setkáváme s kritikou, která překvapuje svou nelítostností a nesmiřitelností.

Nicméně i v posledních letech se vývoj názorů – a to nejen novinářské veřejnosti, ale samozřejmě těch mnohem důležitějších subjektů pro osud akce, vystavovatelů a návštěvníků – mění. V letech 98-99 se hodně diskutovalo o tom, že na výstavě odřeknou svou účast hlavní největší vystavovatelé, tím pádem pak odřeknou i ti ostatní, kteří jsou v jejich vleku, a tím pádem to celé už nějak zkrachuje – zejména z „kuloárů“ se neustále objevovaly veletajné informace o tom, že ti velcí se už tajně sešli a dohodli atd. atd. Je zajímavé, jak se z dnešního pohledu jeví tyto vážně míněné debaty a úvahy před pouhými třemi lety jako zcestné – ale byla to doba, kdy se hovořilo o zániku veletrhů, jejich „nahrazení“ Internetem a podobně. I v zahraničí prožívaly veletrhy (např. CeBIT, který je takovým evropským „etalonem“ v počítačových veletrzích) malý ústup ze slávy. Ten ale skončil a dnes jsou veletrhy konsolidovanými akcemi – ne nijak závratně rostoucími, ale držícími si své silné pozice.

Lidé, kteří na Internetu hovoří o „zbytečnosti Invexu“, si však pletou dvě věci – zbytečnost pro jejich potřeby a „zbytečnost“ pro potřeby jiných. Představa, že Invex by tu měl být proto, abych tam našel (já coby koncový uživatel) stovky neustále dostupných špičkových techniků dychtících ochotou mně vysvětlit poslední nuance ve funkčnosti dané hardwarové komponenty, je sice krásná, ale úplně zcestná. Chápu samozřejmě rozčarování těchto technických nadšenců, kteří se „jdou něco nového dozvědět“ a místo toho narážejí na jedné straně na dunění U-rampy u Eurotel Go a na druhé straně na nepřístupné pány v kravatách, kteří mu žádnou informaci neposkytnou, protože odpověď neznají a ani odpovědět nechtějí.

Stejně jako v posledních několika letech jsem se bavil s řadou vystavovatelů o tom, jak na Invex pohlížejí, zda se jim vyplatí, zda budou vystavovat příště znovu atd. atd. A stejně jako dříve je škála odpovědí různá: od nadšeného „stánek se nám vyplatil už první den“ přes střízlivé „víceméně s tím počítáme jako s místem setkávání s našimi klienty“ k odmítavému „příští rok ne, nevyplatilo se nám to“. Veletrh je prostě jedním z marketingových nástrojů a daná firma se svobodně rozhoduje, jaké nástroje pro danou dobu zvolí: zda tištěnou inzerci, direct mailing, přímé osobní oslovování klientů, účast na veletrhu (atd.), nebo jejich různou kombinaci v různé intenzitě.

V dřevních dobách computingu bylo skutečně možné jít na Invex a nalézt tam spousty ochotných a znalých expertů, kteří s vámi strávili hodiny času vysvětlováním, jak se dá komprimovat disk pod MS-DOS 3.0, aby se na něj vešlo ne pět, ale celých deset megabajtů dat. Majitel firmy jim to dovolil, protože doufal, že z takto spokojených zákazníků mu „kápne“ prodej jednoho osobního počítače, což mu mohlo vynahradit náklady na celý Invex (!). V té době totiž stál počítač 200 000 Kč, marže byla 60 % a mzda technika 2500 za měsíc. Od těch dob se ale situace změnila zhruba stonásobně: na čtvrtinu klesly marže, na osminu cena počítače a šestinásobně stoupla mzda. Rovněž, domnívám se, dnes příliš neplatí „oplátka za ochotu“: lidé si rádi dají podrobně vysvětlit technický princip a vlastnosti produktu, načež si jej půjdou koupit tam, kde je nejlevnější.

Invex se, podle mého názoru, v posledních dvou letech stabilizoval a bude v této podobě existovat i v letech následujících. Bude to směs „business-to-business“ stánků i firem útočících na masové obecenstvo, především pak audiovizuální prezentací (Paegas atd.). Součástí budou velmi zajímavé i méně zajímavé doprovodné akce (konference, semináře, specializované haly); firmy budou účast na Invexu jednou volit a podruhé ne, v závislosti na tom, zda chtějí výrazně prezentovat novinky a získat nové zákazníky, nebo zda už zákaznickou obec mají a chtějí ji spíše kvalitně obsluhovat, věnovat se jí.

Závěrem jediná výtka, ale zato obrovská. Povolení ohlušujících akustických prezentací (typicky Paegas) v halách, kde jsou současně stánky určené pro obchodní jednání, je tou úplně nejlepší cestou, jakou se organizátorovi může podařit z Invexu doslova vyštvat desítky vystavovatelů – více než kdyby zvedl cenu za služby trojnásobně. Už existence stánků pro „business“ a „consumers“ vedle sebe není moc dobrá, ale je snesitelná v případě, že vystavovatel bude mít jasně stanovenou maximální hlasitost při prezentacích (což je snadno změřitelné kapesním decibelmetrem); za překročení není nic snazšího než odpojit elektřinu. Způsob, jakým Paegas za tichého přihlížení organizátora veletrhu doslova potopil expozice několika desítek zcela bezmocných menších vystavovatelů okolo, byl doslova hanebný a jistě to ovlivní rozhodování těchto vystavovatelů pro příští rok. Je pochopitelné, že pro organizátora v případě volby „Radiomobil nebo dvacet malých vystavovatelů?“ je odpověď celkem jasná; jenomže situaci lze jistě zvládnout tak, že je výsledně spokojený jak Radiomobil, tak oněch dvacet menších firem.