Je příliš brzo: zákazníci nechtějí kupovat nehotové produkty s nejasným obchodním přínosem od dodavatelů s nejistou budoucností.
Oblast webových služeb („web services“) byla v nedávné minulosti s oblibou označována jako to, co oživí skomírající internetové byznysy, jako věc, u které můžeme po mnoha internetových omylech zajásat „konečně to pravé!“. To už jsme u Internetu slyšeli několikrát a vždy se po nabytí praktických zkušeností ukázalo, že to to pravé není. Po určité
revizi přínosnosti e-komerce typu B2B se ukazuje, že ani s webovými službami to není tak žhavé. Hned dvě analytické firmy totiž potvrzují, že investice do tohoto segmentu v poslední době poklesly – pesimista dodá, že klesly dříve, než stouply na úroveň, která by stála za pochvalné uznání. Pokles udává ve svém výzkumu
IDC a
Giga Information Group.
Webové služby přitom nepatří k nějaké bublině; je to segment, o jehož důležitosti se téměř nepochybuje. Nepříznivý vývoj investic do web services tak má jiné důvody než to, že by šlo o věc, která selhala – to je ale paradoxně dobrá zpráva do budoucna, neboť ony „jiné důvody“, jak věříme, časem pominou.
- První příčinou je nezralost produktů i technologií. Kdyby nešlo o počítače, ale například o automobilový průmysl, tak jsme nyní ve fázi prototypů a jejich testování: jezdit se s tím snad dá, ale soudný výrobce automobilu by takový produkt nikdy neposlal na výrobní pás. Počítačová branže vypadá trochu jinak a je v ní zvykem přicházet a zveřejňovat i nehotové produkty (a netajit se s tím, že jsou nehotové); toto je ale sféra velkých podniků a zde si odběratelé rádi počkají, až produkty budou stát za to.
- Druhým důvodem je nezkonsolidovaný trh dodavatelů. Nyní nabízí příliš mnoho firem své produkty pro webové služby; jen několik z nich je velkých a stabilních, většina se potácí mezi životem a smrtí. Paradoxně, příliš mnoho dodavatelů není dobrou zprávou pro firemní odběratele – ti sice chtějí u svých dodavatelů konkurenci, ale ne takto zběsilou. Zákazník nechce, aby jeho dodavatel zkrachoval, nebo se potácel v existenčních problémech mnoho let, protože tím utrpí sám – zákazník chce stabilního a silného dodavatele. Myšlenka, že je dobré držet svého dodavatele tak na krátkém řetízku, že si s ním může odběratel dělat co chce, možná platí mezi drobnými živnostníky, ale ne mezi velkými firmami, kde stabilita především je hlavní heslo, kterým se všichni řídí.
- Třetím faktorem je pak současně jednak momentální ekonomické klima, jednak nejasnost v návratnosti investic do webových služeb. Firmy dnes uvažují přízemně tak jako už dlouho ne: odmítají investovat do čehokoli co nenese okamžitou a zřetelnou návratnost, a tím se webové služby mohou honosit jen zřídka.
Tyto tři důvody nejsou brány absolutně a nevedou vůbec k rušení investování do webových služeb, ale v souhrnu znamenají, že zákazníci zaujali opatrný přístup, neinvestují mnoho, spíše ladí to, co již mají a snaží se na existujících řešeních postavit a zdokonalit své podnikání. Dnes je – na rozdíl od minulosti – běžně přijímaným názorem, že masivní investování do internetových technologií není žádnou
strategickou nutností pro danou firmu: že to může, ale nemusí být užitečné, že je potřeba uvažovat spíše takticky, s viditelným propočtem nebo alespoň kvalifikovaným odhadem přínosnosti.
Neutěšený trh v oblasti webových služeb podtrhuje i nedávné rozhodnutí Hewlett-Packardu o silné omezení svých vývojových týmů vytvářejících vlastní produkty pro web services; HP místo toho bude partnerem všech dalších velkých dodavatelů těchto služeb. A to je Hewlett-Packard právě tou firmou, která pojem web services v podstatě vynalezla a prosadila jej do všeobecného povědomí.
