Český internet včera oslavil patnácté narozeniny. Sice dnes mezi svými kamarády ve škole (rozuměj: internety jiných států) působí jako retardovaný, to však neznamená, že jeho narozeniny nemůžeme oslavit, zamyslet se nad uplynulými patnácti lety a sfouknout svíčky s přáním všeho dobrého.
Přesně před patnácti lety a dnem navrch se alespoň formálně začala psát historie internetu v Českých zemích. Tehdy se slavilo, důvod k radosti byl od té doby ještě mockrát. Již tehdy, v dobách internetového dávnověku, ledvinek kolem pasu a zájezdů za nákupy do Polska se u dítěte počatého vědeckou cestou objevily první zásadní výchovné problémy, které vnímáme dodnes. Vnímáme je v podobě zdeformovaného trhu internetovým připojením, nízkých rychlostech, vysokých cenách, nuceně férovém využívání, nízké penetraci skutečného broadbandu a všudypřítomného elektronického smogu v pásmu 2,4 GHz. Zatímco sousedé za Krušnými horami kupují při trojnásobné životní úrovni za třetinové ceny třikrát výkonnější služby, u nás se prodává vysokorychlostní připojení na pár hodin v měsíci. Jak to ale vlastně s tím naším mladým tenkrát bylo?
Málokoho snad překvapí, že tehdejší Československo se rozhodlo nejprve se soustředit na vlastní kariéru a až poté splodit dítě. Internet jako takový vznikl samozřejmě o mnoho let dříve, než v únoru roku 1992. Dá-li se za počátek internetu považovat zprovoznění jeho předchůdce ARPANET, pak můžeme zprovoznění prvního síťového uzlu zaznamenat již v roce 1969. Častěji za počátek internetu považujeme až rok 1983, kdy byla zprovozněna americká vědecká síť NSFNet, která již využívala protokol TCP/IP.
Jeden z uzlů ARPAnetu v roce 1972
Ročník třiadevadesát
Internet byl v době svého oficiálního spuštění v ČSFR stále ještě akademickou sítí, nepřekvapí tedy, že i u nás si patronát nad ním vzaly akademické instituce. Samotný formální akt „zavedení internetu v Československu“ se odehrál na půdě Českého vysokého učení technického. Se světem jej tehdy spojovala jedna linka o přenosové kapacitě 19,2 kb/s. Pro srovnání, dnes jen CESNET2 spojuje s cizinou hned několik linek, jimiž dohromady protékají gigabity za sekundu a národním peeringovým centrem NIX.CZ teče ve špičkách přes 20 Gb/s, přičemž přenosy se každý rok zdvojnásobují.
Vraťme se ale k CESNETu. Ten byl již od poloviny (15. června) roku 1993 realizací propojení vysokoškolských pracovišť. Šlo o akademickou síť spojující města, v nichž tehdy působila nějaká vysoká škola, a bezprostředně navazující na metropolitní sítě jednotlivých vysokých škol. Ve svých počátcích byl CESNET v České republice prakticky synonymem pro internet a ten tak byl doménou akademických institucí. Lví podíl na této situaci má stát, který již v této době uplatňoval nestrategické regulační kroky.
Podnikání počesku: monopol
Exkluzivní licenci na provoz datových sítí držela společnost Eurotel, která ji však až do odprodeje v roce 1995 nevyužívala, čímž fakticky způsobila zdržení zavádění internetu. V polovině zmíněného roku odprodal Eurotel svou divizi NexTel i s licencí tehdejšímu SPT Telecomu. Vláda byla nucena licenci kvůli změně vlastníka přepsat a naštěstí vykročila cestou liberalizace tohoto typu telekomunikačních služeb, kdy novou licenci udělila již jako neexkluzivní. Bez ohledu na to, že SPT v dané době fakticky byl tržně velmi silným poskytovatelem, předešel tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba vzniku státem zajištěného monopolu dominantního operátora vedle již potvrzeného sektoru hlasových služeb i v sektoru služeb datových. Uvolnila se tak cesta pro šíření internetu do domácností.
Pamatujete?
Spolu s masovým rozšířením osobních počítačů s Windows 95, která nativně podporovala protkol TCP/IP a obsahovala integrovaný prohlížeč Internet Explorer, se internet, především pak world wide web, začal šířit do domácností. World wide web, vynález Tima Bernerse Lee ze švýcarského institutu CERN datovaný již k srpnu 1991, vyhrál svou bitvu se službami Gopher, BBS a dalšími a stal se primárním zdrojem poskytování informací prostřednictvím internetu. Na webu se již v roce 1996 začaly i v ČR objevovat první komerční služby. V květnu tak vznikl například portál (tehdy katalog) Seznam.cz, který se postupem času v očích mnohých uživatelů vypracoval na podobnou pozici synonyma internetu jako „modré éčko“ Internet Exploreru, přičemž dodnes existují lidé, kteří neví, že internet není totéž, co výchozí stránka Seznamu. V říjnu 1996 u přílěžitosti veletrhu Invex vznikl i časopis Živě.cz, tehdy jako online zdroj informací, jež redaktoři časopisu Computer sbírali právě na Invexu.
Živě.cz v říjnu 1996
Rok 1996 je významný ještě jednou událostí. Alespoň formálně v něm vzniklo (fungovat začalo až počátkem roku 1997) sdružení NIX.CZ jako neutrální peeringový bod mezi tehdejšími poskytovateli připojení. Založilo jej osm poskytovatelů v jediné lokalitě na žižkovském televizním vysílači. V současnosti sdružuje NIX.CZ zhruba šest desítek menších či větších poskytovatelů a své peeringové body má kromě prostor Radiokomunikací ještě v telehousech GTS, Sitelu a PragoNetu. Mezi jednotlivými uzly vedou desetigigabitová pojítka.
A kam jsme to nakonec dopracovali
Konec devadesátých let pak začaly poznamenávat první problémy se zneužíváním dominantního postavení SPT Telecomu, později Českého Telecomu. V začátcích vytáčeného připojení k internetu bylo zcela běžné platit za něj tarif běžného místního hovoru, nezřídka i tarif meziměstský. V roce 1998 se SPT rozhodl výrazně zvýšit ceny místního volání, čímž by zásadně zdražil internetové připojení. Vznikla iniciativa Internet proti monopolu, kde se spojili uživatelé a významní provozovatelé služeb a přinutili Telecom k zavedení zvláštního tarifu pro datové hovory, Internet 99, později i v dalších variantách.
Pro obzvláště náročné a movité zákazníky nabízel později Telecom jako alternativu k analogovému dialupu i digitální linky EuroISDN. Snaha prodat tuto technologii a nechuť dominantního operátora vzdát se výborných příjmu z dialupu zřejmě vedla k neustálému odkládání zavádění technologie xDSL a zpřístupnění místních smyček konkurenčním operátorům. Pokud se k tomuto přidá poddimenzovaná kapacita linek a přípojek, za jejichž rekonstrukci a údržbu ve skutečnosti Telecom dostal státem garantovaný monopol, dostáváme se do již všem důvěrně známé situace, která je pro většinu lidí realitou i v dnešních dnech. Pomalé, asymetrické přípojky s obrovskou agregací a datovým limitem (ať se v propagačních materiálech tváří jak chce) vyčerpatelným během několika hodin. Telecom tak fakticky nastavil standard, do nějž je pohodlné se vejít i ostatním operátorům. Doufejme, že příštích několik let českého internetu bude ve znamení reálné konkurence a „světového“ připojení.
Zdrojem pro přípravu tohoto článku byl se svolením autora e-Archiv Jiřího Peterky a články, které tentýž autor v minulosti napsal pro Živě.cz. Děkujeme.
