Gigantická fúze AOL-Time Warner se nás jakoby vůbec nedotýká, ale i to je jen zdání.
O spojení dvou předních světových firem z různých oborů, největšího internetového providera America Online (AOL) a jednoho z největších mediálních obrů Time Warner se už zejména na Internetu popsalo hodně „elektronů“; fakta jsou všeobecně známá (velmi podrobné faktografické údaje najdete zejména na amerických webech jako je
www.news.com,
www.wsj.com,
www.msnbc.com), takže jen krátce. America Online má sice čtvrtinový obrat, nesrovnatelně menší zisk i počet zaměstnanců než Time Warner, přesto však díky své burzovní kapitalizaci je větším hráčem než Time Warner a proto ji mohla pohltit v poměru 55:45. Tento poměr ale přece jen signalizuje zhruba rovnocennost obou firem, je tedy lépe hovořit o fúzi (merger) než o pohlcení (acquisition). Při fúzi se firmy spíše manažersky doplní a ponechají si svoje podnikání, při pohlcení jedna firma druhou, trošku nadsazeně řečeno, často „zotročí“, vyzobne si šikovné zaměstnance, neproduktivní činnosti zruší, zavede spoustu podstatných změn atd. Na mysl nám musí přijít podobný, dva roky starý případ, kdy Compaq koupil Digital: i tam pohltil na počet zaměstnanců několikrát větší firmu než byl sám, ale tam šlo o jasnou akvizici, Compaq podřídil Digital zcela svým zájmům a v podstatě z něj nezůstal kámen na kameni.
Spojení AOL-TW je historicky největší fúzí v dějinách lidstva podle kapitalizace – nová firma bude mít valuaci 350 miliard dolarů a v žebříčků se zařadí tato spojená firma na čtvrtou příčku, za Microsoft, General Electric a Cisco. Výsledná firma bude mít 80 000 zaměstnanců a roční obrat přes 140 miliard dolarů (drtivou většinu obratu přinesla do fúze firma Time Warner); název bude AOL Time Warner.
Proč k této fúzi, kterou analytici prohlašují za „ohromující“, vůbec došlo? Jak je možné, že se mnohem větší firma nechala pohltit firmou po mnoha stránkách menší? Ovlivní to nějak Internet? Ovlivní to nějak nás, daleko za horama a za mořem?
Ohromující je především to, že byla nečekaná – přesněji, dobře utajená. Je to jedna z fúzí, kterou dojednává velmi úzké vedení obou firem po krátkou dobu, v tajnosti dopracují právníci obou firem smlouvu, pak ji nabídnou (rovněž s utajením před veřejností) na setkání hlavních akcionářů a poté ji po schválení předloží jako hotovou věc (odklepnout to musí ještě antimonopolní úřad, s čímž může být trošku potíž). Dále je ohromující v tom, že se sloučily dvě firmy z naprosto odlišných oblastí, přičemž každá z obou je lídrem ve svém oboru. Toto se „nedělá“; když je někdo lídr, tak kraluje a spíše sem tam koupí někoho malého, aby si vylepšil pozici – spojují se spíš firmy, které lídry nejsou a které se tudíž spojí proto, aby se lídrem staly. To nám pomůže porozumět i skutečnosti, že „menší“ a vlastně historicky daleko méně významnější AOL pohltila firmu větší a tradičnější: zatímco AOL je naprosto neoddiskutovatelný lídr v internetovém providerství, je Time Warner v médiích spíše „první mezi rovnými“ a velice ostře bojuje s konkurenty (News Corp., Bertelsmann, další čtyři hudební „major labels“, desítky dalších papírových vydavatelů, několik velkých vlastníků televizních a kabelových stanic v USA atd.). Time Warner je mediální firma a Internet je zatím hlavně vnímán jako médium; tímto spojením si Time Warner zajistí v mediální oblasti na Internetu okamžitou a obrovskou převahu nad konkurenty.
Spojení má logiku ještě z několika dalších důvodů. AOL dnes denně dokáže „zdarma“, aniž ji to cokoli stojí, ovlivňovat desítky miliónů Američanů, kteří u této firmy mají připojení, jenomže nemá dostatečnou nabídku, aby toho ovlivnění mohla využít. Time Warner naopak má tuto nabídku obrovsky širokou (filmy, hudba, video, časopisy, knihy, vše z vlastní produkce), ale k tomu, aby se dostala k zákazníkům, musí vybojovat mraky drahých marketingových bitev se svými konkurenty, kteří samozřejmě usilují o totéž. AOL navíc rychle postupuje na světovém trhu (a dorazí i k nám, o tom nechť není pochyb): i to je pro Time Warner výborné, protože internetovému providerovi se dnes daří dobývat zatím skoro panenské trhy mnohem snáze než mediálnímu gigantovi, který by musel útočit na tradiční a dobře „opevněné“ mediální (časopisy, televize, rozhlas...) trhy v jednotlivých zemích.
Time Warner navíc zatím v Internetu pokazil, co se dalo. Sice poměrně brzy spustil docela megalomanský projekt s názvem Pathfinder.com, ale dnes z něj zůstalo torzo a nic dalšího pořádného firma nemá. To je docela nepříjemná díra v jinak výborné fasádě firmy, akcionáři si stěžují a vedení není spokojeno – tímto spojením se samozřejmě nepříjemné zaostání v Internetu jedním rázem smaže. Time Warner má ale jednu zajímavou věc, kterou v Internetu může AOLu pomoci: je vlastníkem jedné z největších sítí americké kabelové televize, takže je ihned jasné, co bude následovat – nabídka širokopásmového Internetu od AOL po síti Time Warneru. To je zase věc, která ucpe jednu díru v plášti AOLu: firma totiž tento druh přístupu k Internetu také podcenila, dnes je v něm daleko dál společnost Excite@Home (rovněž vzniklé tím, že firma Excite pohltila pionýra širokopásmového přístupu k Internetu, firmu @Home, založenou mimochodem bývalým presidentem firmy Silicon Graphics, manažerem polského původu Tomem Jermolukem).
Spojením může získat AOL dominanci v hned několika oblastech na Internetu, nejvíce je to asi cítit v hudbě. Time Warner, jak jméno ostatně napovídá, vznikl dříve spojením Time Inc. a Warner Communications (dříve Warner Brothers), což je jedna z velké pětky hudebních vydavatelů. AOL už předtím pohltila dvě přední firmy v internetové hudbě: internetové rádio Spinner a firmu Nullsoft (tvůrce WinAmpu). Nyní tedy má i grandiózní nabídku v internetovém obsahu díky autorským právům Warneru na tisíce atraktivních umělců.
Co na to země schovaná za jedním oceánem, devatero horami a řekami? Velmi bezprostředně se tento obchod nikoho u nás nedotkne: AOL zde nepůsobí, Time Warner zde samozřejmě prodává svou hudbu a video, lidé sledují CNN (patří Time Warneru) na kabelu, někdo možná čte Time Magazine v originále... to bude jistě platit i zítra stejně jako za půl roku. Přesto si dovolím říci, že jedna velká změna nastala: je to signál pro každého seriózně uvažujícího a do budoucna plánujícího internetového podnikatele u nás. Kdo u nás podniká v Internetu, tráví valnou část svého „převalování na posteli“ a bezesných nocí nad jedinou otázkou: jak na Internetu vydělat? Je lepší prodávat zboží? Nebo providerovat? Nebo poskytovat prostor pro reklamu? Nebo nějak jinak? A, přiznejme si, všichni úspěšní čeští internetoví podnikatelé se – přinejmenším – inspirovali u svých pokročilejších západních kolegů. Seznam.cz začal jako „natvrdo“ kopie Yahoo.com; kdyby nebylo Amazonu, nevznikne asi Vltava.cz, „Volny.cz“ je pak silně inspirován britským Freeservem a jeho úspěšným vzestupem. Signál daný největším světovým providerem – a dnes vlastně největší internetovou firmou na světě, obratem, kapitalizací, množstvím lidí i aktivit – je jasný: internet je především gigantické médium a bude ještě gigantičtějším. Kdo jej ovládá a jako médium (tj. ne obchod, ne providerství...) využívá a kdo má dostatečnou nabídku, kterou tímto médiem, tímto kanálem procpe, zprofituje vlastně ze všeho: z reklamy, z prodeje zboží, a výsledně i z providerství, protože lidé se přirozeně budou připojovat k němu. Spojení AOL-TW vyslalo jako zemětřesení pár seismických vln po celém světě; ty dorazily i k nám a zakrátko se projeví.