Internet roste, ale za dva roky už nebude mít prostor, aby rostl dál. Jaká se nabízí řešení této situace?
Pokud jsou výsledky aktuálních analýz čerpání bloků IP adres správné, narazí internet na hranice svého růstu do dvou let. A nic nenasvědčuje tomu, že by měl trend stále rychlejšího přidělování nových adres odeznít. Internetová populace nyní roste nejrychleji v Africe, Indii, na blízkém Východě, tedy v oblastech, kde je rozvoj sítě teprve před svým vrcholem. Přímo úměrně s počtem uživatelů samozřejmě roste i počet přístrojů připojených k síti. Otázka zabezpečení podmínek globálního rozšiřování sítě i po roce 2010 nikdy nebyla naléhavější než dnes.
Blíží se internetová apokalypsa
Zprávy varující, že volné IP adresy jednou dojdou, nejsou žádnou novinkou – setkáváme se s nimi pravidelně zhruba posledních deset let. V minulosti se úbytek adres dařilo zpomalit různými technologiemi, které dokázaly potřebný počet adres omezit či zefektivnit jejich přidělování internetovým uzlům. Dnešní situace je ale podstatně odlišná. Byla provedena seriózní statistická analýza (zde a zde), která ukázala, jakým způsobem probíhá čerpání (a vracení) volných adresních bloků organizace IANA. Ta je zodpovědná za jejich distribuci pěti regionálním správcům v jednotlivých částech světa, kteří je rozdělují jednotlivým konkrétním poskytovatelům připojení. A od nich každý koncový uživatel obdrží potřebné množství adres.
Výstupy této analýzy hovoří jasně. Pokud bude čerpání adresních bloků probíhat stejným tempem, dojdou volné adresy v první polovině roku 2010. Po vyčerpání prostoru organizace IANA budou volné ještě bloky regionálních organizací, ale i těm dojdou zhruba po dalších šesti měsících. I tak internet bude dále fungovat – poskytovatelé připojení budou mít k dispozici volné adresy v již přidělených blocích. Definitivně se ale zastaví další rozvoj internetové infrastruktury, protože už pro něj nebude odkud brát další adresy. To může být první krok směrem ke skutečné internetové apokalypse. Žádnou další technologii, která by nějak omezila rychlost konzumace adres, nemáme a v nejbližší budoucnosti mít nebudeme.
Na to, co by následovalo, pokud problém s ubývajícími volnými adresami včas nevyřešíme, se názory různí. Některé scénáře počítají s několikanásobným překladem adres a odpovídající úpravou všech možných aplikací tak, aby jím mohly projít. Jiné hovoří o vzniku jakýchsi burz volných IP adres a postupné fragmentaci internetu na menší a menší části, což ovšem může být problém pro routery, které by nemusely zvládnout směrování pro takové množství síťových segmentů. Ať tak či tak, tvář internetu jako globální sítě, která sama o sobě může fungovat jako zdroj informací a služeb přístupný všem a odkudkoli, se promění k nepoznání.
Těžkou dostupná spása IPv6
Ani jeden ze zmíněných scénářů ale není nutný. Jedno řešení, které se nesleduje pouze důsledky, ale přímo příčiny problému, už totiž nějakou chvíli na světě je. Jde o novou verzi IP protokolu IPv6. Kromě toho, že optimalizuje přenos dat po síti, a přináší některé nové vlastnosti, poskytuje adresní prostor, který se nám jen tak vyčerpat nepodaří – až 2128, což odpovídá zhruba číslu s 38 nulami
Bohužel, rozšiřování IPv6 naráží na několik zásadních překážek. Tou největší z nich je nekompatibilita se stávajícím protokolem IPv4. S ní jde ruku v ruce i klasický problém o slepici a vejci, s nímž se potýká většina nových technologií. Uživatelé si nemohou pořídit připojení pomocí IPv6, protože jej poskytovatelé nenabízejí. A poskytovatelé jej nenabízejí, protože to po nich uživatelé nechtějí. V České republice je v tuto chvíli jen hrstka providerů, u nichž mohou běžní uživatelé připojení přes IPv6 získat. Navíc, ani jeden z deseti nejnavštěvovanějších českých webů není přes IPv6 dostupný. Tím se bludný kruh uzavírá a uživatel nemá žádný impuls k tomu, aby se o přechod začal zajímat.
IPv6 je zdá se jediné možné východisko. Dva roky není moc, ale na to, aby internet fungoval na obou protokolech paralelně, čímž bychom získali nějaký čas na víc na kompletní výměnu protokolů, to stačí. Tím ovšem není řečeno, že změna bude mít hladký průběh. Odkládáním problému ho ale rozhodně nezlepšíme. Naopak, přechod bude namáhavější a hlavně nákladnější než dnes.
Není ale možné počítat s tím, že se celá věc obejde bez aktivního přispění uživatelů. Pokud bude poptávka po technologii, která může situaci vyřešit, trh nemá žádný další logický argument, proč ji nenabídnout – byl by sám proti sobě. Je přitom úplně jedno, odkud ten impuls vzejde, zda to bude od firem, od státních institucí či od běžných domácích uživatelů. Osud internetu mají v rukou všichni.
Autor je projektovým manažerem sdružení CZ.NIC