Současná verze, tedy MSIE 6, Service Pack 1 je poslední, kterou lze získat zvlášť.
Rozhodnutí, které bude jistě mnoho uživatelů vnímat jako (přinejmenším) kontroverzní, je učiněno: Microsoft již nebude dávat k dispozici svůj internetový prohlížeč zvlášť a jeho jakákoli další verze bude pevně zabudovaná do Windows.
Současný dominantní prohlížeč s odhadovanými 95% trhu (výsledky se liší průzkum od průzkumu a také značně v různých zemích) byl vlastně rozbuškou gigantického antimonopolního sporu Microsoftu s americkým státem, který se vlekl po tři roky a ve kterém ve výsledku Microsoft v podstatě vyhrál – stát jej sice postihl, ale poměrně málo a se zpožděním. Microsoft se po prvotním zaostávní za Netscape rozhodl získat tržní podíl stůj co stůj, za každou cenu a s neobvyklou agresivitou (i na Microsoft): internetový prohlížeč považuje za možná vůbec nejdůležitější prvek své produktové strategie, za svorník mezi svým operačním systémem, kancelářskými aplikacemi, serverovými produkty, vývojovými nástroji a webovými aplikacemi. Microsoft čelí konkurenci na všech stranách v jednotlivých produktech: někdo nabízí zdarma alternativní operační systém, jiný kancelářskou aplikaci, další vývojové nástroje, ale úspěšnost Microsoftu stojí na tom, že nabízí vše z jedné dílny, a to je důležité hlavně pro firemní zákazníky (kteří ovšem obvykle určují obecně užívaný, de facto standard).
Význam Internet Exploreru byl v soudním řízení dobře doceněn a protivníky Microsoftu (často jeho komerčními konkurenty) bylo jeho osamostatnění a oddělení často požadováno. Nakonec to soud nevyžadoval a Microsoft se tak mohl rozhodnout pro úplnou integraci. Toto rozhodnutí lze hodnotit ze dvou hledisek – z pohledu přirozeného technologického vývoje produktu a z pohledu trhu a zachování podmínek pro hospodářskou soutěž účastníků. Jak to už bývá, různé pohledy vedou ke zcela různým závěrům.
Z technologického hlediska je integrace prohlížeče do operačního systému přirozená, logická a dříve nebo později nevyhnutelná. Operační systém dneška musí umět sám pracovat s Internetem, tak jako musí umět pracovat soubory, musí umět pracovat se sítí, a rovněž musí umět přehrávat různé typy médií. Zítra bude muset mít přirozenou podporu pro WiFi, pozítří třeba pro rozpoznávání řeči. Tato integrace zlevňuje a zjednodušuje vývoj; jistě by technicky bylo možné mít vše jako skládačku, dokonce i bez újmy na kvalitě, funkčnosti, bezpečnosti a robustnosti, ale vývoj se prodraží, možná zpomalí. Není to ostatně jen případ Windows, typický a všem dobře známý druhý příklad jsou automobily. Před třiceti lety byl automobil „skládačka“, kterou mohl každý rozebrat, zaměnit díly a zase složit; dnes je to „výlisek“. Výsledkem jsou auta levnější a lepší než kdykoli dříve, odvrácenou stranou je, že pokud někde rupne součástka za tři padesát, musíte měnit půl auta za padesát tisíc. Neargumentujme v technologickém hledisku tím, že „všechno jde“: jistě, lze vyrobit i hodinky s vodotryskem, ale výrobce si vždy volí pro něj nejsnazší cestu.
Z tržního pohledu a hlediska hospodářské soutěže by mohlo jít o velmi neblahý jev, ale také nemuselo. Podstatné totiž není, jestli MSIE bude nebo nebude k dispozici zvlášť, ale zda je nebo není možné (a snadné) do Windows nainstalovat jiný prohlížeč se zachovanou funkčností OS včetně dalších aplikací. Je to opět podobné jako u automobilu: je jedno, jestli se pneumatika od původního výrobce prodává zvlášť nebo jen jako součást vozu, ale důležité je, jestli v případě, že se ojede nebo rozbije, je možné ji nahradit pneu od jiného výrobce, která může být levnější i kvalitnější.
Pokud se pokusíme obě hlediska sloučit a společně vyhodnotit, je podstatné, jestli tímto krokem skutečně nastává nebo se zvyšuje customer lock-in, závislost odběratele na konkrétním dodavateli, ať dělá co dělá. Jsem názoru, že ne, ale jiné kroky k tomuto vzetí zákazníka do zajetí vést mohou, zejména v prosazení vlastních, před ostatními uzavřených technologií a produktů. To je ovšem postup, který je tu s námi už od středověku a o který usiluje každá firma aspirující na určující pozici na trhu – a proto v civilizovaných zemích také působí regulační orgány, aby alespoň nejhorším surovostem bránily. Pevné připoutání MSIE do Windows znamená spíše něco jiného – je to obvyklý tlak Microsoftu na své zákazníky, aby upgradovali, neboť příští, vylepšený (?!) MSIE už zřejmě nebude k dispozici zvlášť pro starší operační systémy, ale jen pro jejich nové verze, pro Longhorn, pro upgrade Windows XP atd.
Prohlášení představitele Microsoftu o poslední samostatné verzi MSIE pak ještě vyvolává jednu zajímavou otázku. Kdy bude příští velká, nová verze Internet Exploreru? Zdá se, že ona zásadní změna, včetně pevného zakomponování MSIE do Windows nastane až v příští verzi Windows („Longhorn“), na který si počkáme ještě asi rok a půl. Šestá verze MSIE už je s námi na světě docela dlouho, vlastně je to jeden z nejstarších aktuálních produktů od Microsoftu, který v průběhu let získal pouze řádku opravných, obvykle bezpečnostních balíčků. Skutečně pevná integrace MSIE do Windows znamená, že takto budou vyrobena Windows, nikoli, že bude vyrobena příští verze MSIE, která se „nějak“ pevně zapustí například do kernelu Windows XP. Na sedmou verzi Internet Exploreru si tedy, zdá se, alespoň rok a půl počkáme.
