Dnes dostane první škola počítače a připojení k Internetu v rámci projektu Internet do škol. Už od samého začátku byl projekt podrobován přísné kritice odborníků. Přesto dnes vstupuje do reality téměř takový, jak jsme se obávali.
Neuvěřitelné se stalo skutkem: Český Telecom a AutoCont (ACOL) dnes dopoledne v Tanvaldu slavnostně připojují první školu v projektu Internet do škol. Projekt přijde na 4,4 miliardy korun, 2 miliardy investuje také ACOL a na Internet se díky němu ještě letos dostane 3620 základních a středních škol, které dostanou sedm až jedenáct pracovních stanic, základní software (MS Win2000, firewall, antivir atp.) a garantované připojení o šířce pásma 64 kb/s. Zároveň by v rámci projektu měl vzniknout školský intranet a portál InDoŠ. (Více na serveru Česká škola.)
Projekt Internet do škol patří k "chloubám" ministra školství Eduarda Zemana, který tímto způsobem naplňuje volební slib ČSSD o podpoře českého školství - na poslední chvíli. Přestože již více než rok je projekt podrobován přísné kritice odborníků jak z pedagogické obce, tak i ze strany IT profesionálů, na webu MŠMT se můžete podívat na nádherný koláčový graf vykazující 74 % kladných odezev v tisku. Jak by také ne, když do přehledu není zařazeno žádné odborné periodikum.
Internet do škol je jeden z nejspornějších projektů ministra Zemana. S blížícím se datem spuštění si toho všimla i masová média. Ta například komentují zajímavý fakt, že na jednu školu připadá 1 750 000 korun (36 měsíců připojení 64 kb/s, cca 10 počítačů, LAN, software a proškolení). Přepočítávají pak tuto cenu na tržní hodnotu, kdy jde počítač s OEM software pořídit za 30 000 atd. Celkově se zdá, že projekt je předražený a bylo by bývalo lepší spustit spíše než Internet do škol projekt Peníze do škol a centrálně řešit jen cenu připojení, řešení společného intranetu a případně licencí k software.
V sobotním vydání MF DNES se dokonce Jan Šmíd pozastavuje nad tím, že by děti měly být cvičeny v ovládání počítače. Poukazuje na to, že v používání mobilních telefonů také děti nikdo necvičí, a přesto je umí používat. Jan Šmíd patrně netuší, že v Británii mobilní telefony rozdávané dyslektikům a dysgrafikům pomáhají eliminovat jejich hendikep (pomáhá tu fenomén SMS). Panu Šmídovi možná nedochází, že nejde o motorické cvičení, ale o schopnost využívat zdroje informací, tedy o funkční gramotnost, ve které čeští studenti (ale i dospělí) za vyspělým světem zaostávají.
Bylo by levné v den, kdy už je pozdě něco měnit, začít vytrubovat, jak je všechno špatně a mělo to být jinak. Kde byla masová média loni, když se podepisovala "nevýhodná" smlouva s ACOLem? Kde byla před dvěma lety, kdy se projekt Internet do škol připravoval? Dá se vůbec očekávat, že by nový ministr školství mohl projekt ještě změnit ve prospěch školství tak, aby nenadávali ani akcionáři komerčních firem, které na Internet do škol dostaly kontrakt? Je vůbec ta smlouva tak nevýhodná, jak se nám kdekdo snaží namluvit?
Prodat za rok 36 200 počítačových stanic, to znamená vyprodukovat nejméně polovinu obratu, kterého loni AutoCont dosáhl. Pro Český Telecom "monopol" na připojení 3620 lokací na dobu tří let má také velkou cenu (zvláště, když je na prodej), nemůžeme tedy komerčním subjektům zazlívat, že se nesnažily nabídnout něco víc - jde tu především o zisk podmíněný investicí ve výšce dvou miliard. Samozřejmě, že Český Telecom mohl místo linky 64 kb/s nabídnout ADSL 256/64 za cenu několikanásobně nižší, že AutoCont mohl školy vybavit třeba dvoj- trojnásobným počtem počítačů, LAN mohla běžet na 100Mb/s Ethernetu, ale jak už jsem řekl ... kdyby se do této situace dostala jiná firma, chtěla by také vydělat co nejvíce.
Chybu ve výši několika stovek milionů učinil ministr Zeman, a nedá se říci, že by mu nikdo neřekl, že nedělá dobrý obchod. Smůla takového počínání je v tom, že Internet do škol už se valí a lavinu nelze zastavit bez obětí. Vinou ministra Zemana tedy naše školství dostalo dar, který ho na příštích několik let zavazuje. Je velmi nepravděpodobné, že by v dalších vlnách zavádění Internetu do škol došlo k výrazným změnám v projektu. A tak pan ministr rozhodil na dlouhou dobu (deset let?) poslední velké peníze, které školství na IT mohlo dostat.
Pokaždé, když jsem svědkem podobného problému, přemýšlím, zda je opravdu výhodné měnit politickou garnituru každé čtyři roky. Je mi jasné, že ministr nechtěl dopustit, aby se projekt třeba opozdil a uvedla ho do činnosti až následující vláda. Zároveň tu vidíme, že vláda v očekávání velkého přínosu pro rozpočet za prodej Telecomu je ochotna narušovat tržní prostředí monopolními zakázkami (Telecom již dříve dostal monopol na připojení státní správy a samosprávy). Nezbývá než věřit, že chyba je v nás: měli jsme více řvát. Třeba pan ministr a jeho poradci články publikované na Internetu a odborný tisk nečtou, a proto nevědí, že něco dělají špatně. Příště jim to prostě musíme napsat na korespondenční lístek.