bez mučení, že zatím mi, žel, naše školství spíš připadá jako cílené na to, aby žák co nejdříve ztratil přirozenou učenlivost a zvídavost, která mu jako dítěti umožnila naučit se v rekordním čase rodný jazyk, chodit atd. Navštěvovala jsem školu v době normalizace, a zatím se nějak nemůžu zbavit dojmu, že stejný duch tam ve většině případů, neříkám, že ve všech, zůstal.
Informace mě začaly znovu zajímat až po 25 roce života - když už ze mě dostatečně stihla vyprchat všechna vůně školy a priorit, které dělají z lidí normolidi - všichni všechno stejně, nejlépe na povel, a tak, jak si to přestavuje někdo náhodou v moci postavený. Jen jeden jediný profesor na gymplu ve mě vzbudil zájem o svůj předmět, a to tím, že nás chápal jako jedince a ne jako masu.
Svoje děti učím v rámci experimentu doma, na jedno z nich připadá 1 - slovy jeden počítač, učí se absolutně beze stresů, každé jsou absolutně jiné, a obě skvělé, používají poznámkový blok a grafické programy naprosto normálně k učení a mají zájem o všechno kolem sebe. Jedno z nich ve svých sedmi letech pozná , leoparda, pumu, varana, leguána, kosatku, labuť černokrkou - a to čistě z toho, že se zajímá a všechno, co je zajímá si pak pamatuje.., ne že by to bylo v osnovách pro první třídu, nebo že bych to snad po něm chtěla. Kdykoliv náhodou spadnu do toho, že po nich začnu chtít mechanické znalosti bez souvislostí a spojitosti s něčím zajímavým, jsme v troubě do chvíle, než se vzpamatuju - značně je to unaví, a ochromí a omezí schopnost soustředit se, zajímat se, či vybavit si informace. Věk informatiky není jen o tom být připojen na internet. Je to o tom, mít absolutně pozitivní přístup k příjmu informací, nebrat je jako nutné zlo, které do mě někdo cpe, ale jako fantastický oceán možností (ne latěk, ke kterým se namáhavě škrábu)
Omlouvám se, že jsou mé myšlenky poněkud neuspořádané, je 6 ráno, a teď končím jeden nutný překlad a nějak jsem nestihla jít spát - tolik na svou omluvu. Jinak - je to všechno o lidech, o tom jací jsou, co jsou jejich priority, jaké mají hodnoty a postoje, a taky jak udření a vystresovaní ve většině případů jsou, či nejsou, nebo jestli jsou v pohodě a pozitivní.
A ještě drobná poznámka - donedávna jsem nechápala povzdechy na internetu ohledně podivného postoje našich politiků k internetu, poněvadž mi připadalo naprosto samozřejmé, že ho vnímá každý stejně nadšeně jako já. V tomto kontextu mě naprosto vyvedly z míry komentáře pánů Klause a Zemana, vrcholných to přestavitelů našich, kteří hovořivše o pomatencích "ťukajících si na internetu" s arogantně blahosklonným odstupem, celému národu ukázali tu správnou cestu - Před lety jsme si to nastudovali, už všechno víme, všechno už známe, dobře se s tím máme, tak k čemu věci jiné, nové a protivné ?
Neměla jsem slov několik minut - a že jsem normálně ukecaná.
Nestačí připojit všechny školy na internet. Chce to totální VNITŔNÍ změnu - člověk může být omezený jenom sám sebou - ale zato se sám sebe dokáže omezit řádsky. (nebo neřádsky ?)
