Tým inženýrů vyvíjí inteligentní lunární habitaty, v nichž by mohli žít budoucí kolonisté Měsíce. Konečným cílem je, aby se tyto struktury dokázaly autonomně přizpůsobit různým rizikům, jako jsou dopady meteoritů či seismická aktivita.
O opravy případných škod by se navíc starali roboti, takže lidé by se nerušeně mohli věnovat jiným aktivitám.
Odborníci z Purdue University momentálně pomocí virtuálních i reálných testů vybírají finální návrh. Zatímco simulace umožňují rychle procházet jednotlivé designy a hodnotit je z hlediska odolnosti vůči výše zmíněným rizikům, na modelech ve čtvrtinovém měřítku se testuje funkčnost senzorů.
Pohodlí na prvním místě
„Nakonec chceme vyvinout inteligentní habitaty, které dokážou reagovat na změny, poškození… prostě na všechno, co by se během mise mohlo pokazit,“ uvedla vedoucí badatelka Shirley Dyke v tiskové zprávě.
Shirley a její kolegové hledají způsoby, jak ušetřit osadníkům co možná nejvíc práce a starostí. Kromě toho chtějí také zajistit, aby se habitaty nerozpadly v době, kdy budou prázdné.
Vzniknou-li nějaké škody, senzory vyhodnotí jejich rozsah a určí co přesně s nimi udělat. „Pak mohou přijít roboti a strukturu opravit a obnovit,“ dodala Dyke.
