Mno, O tomto problému nám přednášel profesor na výšce. Bral to sice jenom okrajově, ale pochopil jsem z toho následující:
Mezi dvěma takty u procesoru (při frekvenci 1Gh) je časový interval 1nS. Za tuto dobu je světlo schopné urazit vzdálenost pouhých 30cm (u dvo Gh 15cm, atd...). To není moc, že? Když si představíš složitou strukturu procesoru, a fakt, že elektrony musí projít během tohoto cyklu i několika tisíci či deseti tranzistorů a nevím ani kolika pasivních součástek (přičemž v každém tranzistoru nastává jisté zpoždění při otvírání či zavírání).
Dalším problémem byl (je) teplo vyzařované aktivnímy prvky. Čim vyšší takt, tím je samozřejmně vyšší je teplota. To se kompenzuje snižováním napětí, ale polovoďičový přechod je schopen z fyzikální podstaty pracovat jen na 0,5V a výš. (čili tu máme druhé omezení). Damozřejmě při snižování velikosti tranz. přechodu se snižuje i vyzařované teplo a proto je možné frekvence dále zvyšovat.
Takhle nám to říkal profák, takže pokud jsou tam nějaké kraviny, tak se omlouvám...