Téma boje dvou procesorových špiček Intelu a AMD je věčné. V žádném počítačovém odvětví neexistuje větší rivalita firem, než právě v případě procesorů pro segment PC. Konkurenční bitva probíhá nejenom mezi samotnými firmami, ale také mezi fanoušky obou firem. Soupeření obou firem vyvrcholilo během minulého roku zdrcující cenovou válkou. Poté co si AMD s Intelem uvědomily, že takový boj je pro mě příliš vysilující a tak se rozvířené hladiny trochu ustálily. Mír však netrval dlouho a letos na jaře jsou oba dva rivalové opět v sobě a s ještě větší vervou. Kdo myslíte, že vyhraje?
V roce 1999 byla situace velmi zajímavá. Athlon byl sice skvělým procesorem, ale v době uvedení ho podporoval pouze jeden čipset - firemní AMD 750. Téměř žádný výrobce nechtěl vyrábět desky s tímto čipsetem, protože se všichni báli omezení dodávek čipsetů Intel (v tuto dobu navíc panoval nedostatek čipových sad i440BX). První desky pro Athlon se tedy prodávaly v neoznačených krabicích od "anonymních" výrobců (poté se zjistilo, že to byly nejčastěji výrobky firem FIC a BIOSTAR). Tehdy bylo nemyslitelné, že by desky pro procesory AMD vyráběl hlavní partner Intelu - ASUS.
Se začátkem roku 2000 začala první velká bitva AMD vs. Intel. Cílem bylo první dosažení frekvence 1 GHz. Tento závod vyhrála o prsa firma AMD, která uvedla gigahertzový Athlon pár dnů před gigahertzovým Pentiem III.
Po této bitvě následovala bitva cenová. Firmy AMD i Intel začaly zlevňovat procesory neuvěřitelnou rychlostí. Před pár lety bylo normální, že špičkový procesor stál kolem 20 000 či 30 000 Kč, ale díky cenové válce se snížily ceny asi na poloviční úroveň (tedy na cca 10 000 Kč u špičkových verzí). Tato bitva trvala až do poloviny roku 2001, kdy Intel i AMD museli s nízkými cenami skončit, protože obě firmy přišly o poměrně hodně peněz (AMD dokonce jednu dobu sklouzlo do "červených čísel").
Na konci roku 2000 uvedl Intel svoji marketingovou zbraň číslo jedna - Pentium 4, které se honosilo vysokými frekvencemi nad 1,5 GHz (v létě 2001 dokonce 2 GHz). Vlastností tohoto procesoru byla jeho optimalizace k dosažení vysokých pracovních frekvencí - obdobně taktované AMD Athlony byly schopné tyto procesory hladce porážet, nebyly však schopné jít do stejných "frekvenčních výšin". Frekvence se od té doby stala silnou marketingovou zbraní Intelu, a tento fakt je stále tak trochu trnem v oku AMD.
Během roku 2001 AMD se pokusilo rozjet kampaň Frequency Myth, která informovala uživatale, že frekvence neznamená automaticky vysoký výkon (není divu, tehdejší Athlon 1400 v mnoha testech porážel i Pentium4 1600). Problémem AMD byl však nedostatek financí - na velké globální reklamní kampaně typu "koukejte, Athlon je při stejné frekvenci lepší..." prostě AMD nemá. Díky marketingovému úspěchu Pentia 4, se vedení AMD rozhodlo pro opětovné zavedení tzv. PR ratingu (v AMD tomu říkají Model Numbering) - dnes se místo frekvence uvádí u procesorů Athlon XP číslo představující "ekvivalentní" výkon (čemu je to číslo ekvivalentní, nemusím snad ani říkat). Důvod byl prostý - do přestavby jádra procesoru se u AMD nechteli pouštět (není divu, jádro Athlonů je i tak velmi dobré) a tak muselo přinutit marketingové oddělení, aby vymyslelo nějakou "lest". Poznámka: První snahy o PR rating se objevily už v dobách Pentií, nesetkaly se však s valným úspěchem.
V tomto případě se tah AMD povedl a uživatele si na nové značení procesoru zvykli. Tak lze zhodnotit procesory Athlon XP, které mají příznivce i u nás. PR rating se však stává trnem v oku Intelu.
