Intel versus AMD – duel dvoujádrových titánů

Minulý týden uvedly společnosti Intel a pak AMD své první dvoujádrové procesory. Tím i tito nejviditelnější výrobci mikroprocesorů udělali krok do většího světa. Tento článek přináší známé i doposud nezveřejněné informace.

Co je to jádro a dvoujádro?

Snad nejkrásnější porovnání, které jsem viděl, bylo ke kuchaři. Představme si jednojádrový procesor jako jednoho kuchaře. Jestliže se může soustředit na jediné jídlo, je rychlý. Pokud od něj chceme najednou deset jídel, jeho efektivita práce se sníží. Dvoujádrový procesor můžeme přirovnat ke dvěma kuchařům. Jestliže tato dvojice přijme jednu objednávku, jeden kuchař pracuje a druhý jen pobírá výplatu. Jestliže přijmou objednávku na deset jídel, rozdělí si ji, takže každý připravuje pět jídel. Celková efektivita práce je tak mnohem vyšší.

Proč dvě jádra?

Tato otázka v sobě ukrývá ještě další otázky s tím související. Proč chtít dvě či více jader? Když je to dobré, proč až nyní?

Pokud chceme být spravedliví, musíme si přiznat, že první nebyl ani Intel, ani AMD. Ve světě obecných 64bitových procesorů se dvě jádra vyskytují už nějaký ten rok (viz Sun UltraSPARC IV nebo IBM Power 4 a novější). Průmysl zná dvoujádrové procesory také poměrně dlouho (např. hrátky s jádry MIPS v pojetí firmy PMC-Sierra, STMicroelectronics). Tyto zprávy však nejsou čtenářsky atraktivní, takže se o tom kromě specializovaných periodik nepíše a tudíž se o těchto skvostech nikdo nedozvěděl.

Proč z toho alespoň odborný svět neomdléval? On k tomu vlastně nebyl ani takový důvod. Více procesorů v jednom serveru či pracovní stanici je téměř standard. A jestli se skládá jeden procesor z více čipů, jeden procesor je na jednom čipu nebo jestli je na jednom čipu integrováno více procesorů, to už není až taková revoluce. Ale jestli je v běžném „jednoprocesorovém“ počítači jediný procesor (jádro) nebo dvě jádra, to už je jiná.

Tak proč alespoň výrobci počítačů s těmito procesory neudělali nějakou informační kampaň? No jednoduše proto, že toto není ta správná cesta propagace jejich výrobků. Těm totiž neříkáme počítač, ale třeba router, switch nebo grabovací karta.

Odkaz HyperThreadingu

Dnes je to již dávno, co Intel rozvířil světová média i diskusní fóra technologií HyperThreading. Ta díky paralelnímu zpracování dvou programů najednou dokáže lépe využít výkonové jednotky, které má procesor k dispozici. Hardwarově jde stále o jediný procesor s jediným jádrem, softwarově jde o dva procesory. Programátoři vybavení jednoprocesorovými stroji mohli tak poprvé v životě pocítit dech světa více procesorů.

Pokud této technologii uvěřili, začala pro ně úmorná práce na změně vlastního programátorského umění. Výsledkem měl být program, který dokáže využít obě vlákna (oba virtuální procesory). To je ta těžší, ale perspektivnější cesta. Druhou, snadnější cestou je vykřikovat (co možno nejhlasitěji), že HyperThreading je k ničemu, protože jim to jejich programy nezrychlí ani o píď. Je to snadnější, protože mohou programovat stále stejným způsobem bez podpory více procesorů (více jader).

Intel tedy vzal na svá bedra poměrně těžký úkol průkopníka víceprocesorového světa mezi běžnými programátory. Na procesorech Intel Pentium 4 s podporou HyperThreading technologie mohli programátoři celé roky své programy upravovat na svět, který právě nyní začíná přicházet i do běžných počítačů. I kdyby HT bylo skutečně k ničemu (což není pravda), má svůj podíl na vznik množství programů s podporou více procesorů. To je totiž podmínka pro příchod dvoujádrových procesorů.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,