Intel V8: přičichněte k osmi jádrům

Výrobci procesorů se dostali s jednojádrovými modely do slepé uličky. Nárůst výkonu u procesorů v posledních letech stagnoval, a ukázalo se, že je nejsnazší ubírat se cestou násobení počtu jader v procesoru.

Namísto luxusních víceprocesorových základních desek osazených dvěma či čtyřmi procesory pro běžné PC Intel umístil dva procesory na jednu destičku. Nejprve spolu obě jádra osazená do jediné patice komunikovala přes sběrnici, o něco později se objevila monolitická dvoujádra, která už spolu komunikují přímo, a dokonce sdílejí vyrovnávací paměť – vžil se pro ně pojem nativní. A netrvalo to dlouho, a objevily se první čtyřjádrové procesory od Intelu. Opět se využívá dvou samostatných procesorů (ale tentokrát už dvoujádrových) umístěných do jediné patice.

Na dvojité dvoujádro od Intelu dva dvoujádrové procesory od AMD

AMD na tento krok Intelu reagovalo uvedením platformy AMD 4×4, která využívá řešení inspirovaného serverovými zakladními deskami s dvojicí dvoujádrových procesorů, které spolu komunikují přes sběrnici HyperTransport. Vzniká tak jakýsi virtuální čtyřjádrový procesor se vším všudy – včetně způsobu, jakým se pořizuje – pod označením AMD FX-70, FX-72 či FX-74 dostanete rovnou dvojici dvoujádrových procesorů. AMD slibuje, že v okamžiku uvedení nativních čtyřjádrových procesorů bude možné osadit základní desku pro platformu 4×4 novými čtyřjádry a získat tak osmiprocesorovou stanici.

Společnost Intel nevydržela nečinně přihlížet, a ohlásila obdobné řešení, určené pro nadšence a příznivce extrémního výkonu, novou platformu označenou Intel V8. A na rozdíl od AMD nezůstalo jen u příslibu – Intel už má řadu čtyřjádrových procesorů v nabídce dost dlouho. Pro V8 Intel využil existující řešení – serverovou základní desku pro dva procesory s čipovou sadou i5000x, kterou skombinoval se čtyřjádrovými, taktéž serverovými, procesory z řady Xeon.

Když čtyřjádro nestačí

Jelikož jde u této platformy především o co nejvyšší výkon a na nějakou korunu se nekouká, výrobce doporučuje použít rovnou to nejlepší, co je v současné době k mání – čtyřjádrový procesor s označením Xeon X5365 s 8MB L2 cache, frekvencí 3,0 GHz a 1333MHz sběrnicí.

Stejně jako v případě nám již známých čtyřjádrových Core 2 Quad 6600 a Core 2 Extreme QX6700 vznikají současné čtyřjádrové Xeony spojením dvojice samostatných dvoujádrových procesorů. Vzniklý čtyřjádrový procesor tak má celkem 8 MB L2 cache, přičemž vždy dvě jádra sdílejí mezi sebou 4 MB.

Nevýhodou tohoto řešení je, že musí komunikace mezi oběma jádry probíhat přes systémovou sběrnici. Výhodou je jednodušší výroba s větší výtěžností a tím pádem i nižší výrobní náklady, které do jisté míry ovlivňují i cenu pro koncového zákazníka.