A vsází na to 12 miliard dolarů – to je částka, který jde do výzkumu, vývoje a dalších rozvojových investic v letošním roce.
Mezi ostatními IT firmami, které dostaly od svých akcionářů významný „stop“ pro rozvojové investice, dokud se situace nezlepší, je Intel výjimkou – jeho vedení neustále zvyšuje částku, kterou firma ročně proinvestuje, a letos to bude skutečně neuvěřitelných dvanáct miliard dolarů (částka srovnatelná s HDP celé České republiky).
Šéf Intelu Craig Barrett je na dnešní dobu neobvykle optimistický – říká, že zpomalení je u konce (?!) a že Internet a vůbec digitální ekonomika je stále ve svých batolecích letech, že se musíme připravit na budoucí velké věci. Podíváme-li se ale na povahu investic, zjistíme, že vše jde stejně do „křemíku“, tedy jen do nových čipů. To má dva důvody: prvním je, že Intel v posledních dvou letech tento vývoj dost zanedbal a upřednostnil různé jiné investiční výboje, které spíše zklamaly a selhaly. Důsledky jsou dobře vidět: AMD dohnalo ztrátu a Intelu konkuruje jako nikdy, Merced/Itanium se zpozdil s příchodem na trh tak, že už ani „nemusí chodit“ (není zájem) – vývoj se proto musí znovu rozproudit. Druhým důvodem je víra Intelu v computing a v to, že hlad po stále výkonnějších čipech neustane: zde samozřejmě můžeme polemizovat, zda Intel má pravdu, nebo zda spíše mají pravdu lidé, kteří hovoří o tom, že budoucnost patří ne „Pentiím 10“, ale spíše kapesním a mobilním zařízením s čipy méně výkonnými, ale levnými a s nízkou spotřebou.
Barrett spíše sází na to první – proto také jako triumf prezentoval procesor McKinley a fakt, že by to měl být jeden z nejvýkonnějších čipů na světě vůbec (také nebude ani levný a energeticky nenáročný). Stejně tak ale prosazuje i Pentium 4, tedy starou známou písničku – jsou zde nová Windows XP, tak si pořídíte hezky nový počítač s nejnovějším čipem, tak jako už několikrát předtím (aspoň že Microsoft už tolik netvrdí, že nová Windows budou „opět“ rychlejší a méně náročná než předchozí verze...).
Intel si může dovolit – na rozdíl od prakticky každé jiné společnosti na světě – investovat dvanáct miliard. Firma je dlouhodobě tak zisková, že dnes „sedí“ na jedné z největších hromad hotových peněz v bance, kterou kdy komerční firma nashromáždila; bankrot tedy firmě rozhodně nehrozí. Stejně tak ale je dvanáct miliard dolarů účet, který bude Intel chtít zaplatit po svých zákaznících, dřív nebo později – nové čipy rozhodně nebudou za pár dolarů, a dnes je cítit odpor vůči utrácení do nových, nákladných osobních počítačů silnější než kdykoli předtím. A na serverech (které naopak jsou pociťovány jako „nezbytné“ a bude se jich prodávat stále víc) se vše dohnat nedá.