Před 10 lety Intel představil webový tablet, který obsahoval dotykový displej, zvládnul prohlížení internetu i poslech hudby. Bohužel se na pulty obchodů nakonec nedostal.
Po příchodu iPadu od Apple zažívá tento tabletový segment obrovský nárůst, čehož využívá velká spousta výrobců, kteří také uvádí své modely, oznámeno jich bylo více než 80. Už před deseti lety ale mohl Intel změnit naší práci i zábavu pomocí svého „PADu“, který byl přezdívaný jako IPAD (Intel PAD).
Na svou dobu to bylo nadějné zařízení, na které se po oficiálním představení na CESu těšil každý správný geek. Bohužel všechno nešlo podle plánů a tak se nakonec nedostal ani do prodeje.
IPAD, který měl rád tužku
Předně je třeba říci, že Intel Pad nebyl samostatným počítačem, jako to známe u současných tabletů. Využíval sice bezdrátové připojení v rámci Intel Anypoint, k chodu však vyžadoval klasický počítač, na který se připojil.
Uvnitř byl úsporný procesor vycházející z architektury ARM, konkrétně StrongARM 1110, který byl vyráběn společností DEC (Digital Equipment Corporation) a pracoval na frekvenci 133 MHz nebo 206 MHz. Používal operační paměti SDRAM. Neobsahoval žádný pevný disk s rotujícími plotnami, ale takového předchůdce SSD – StrataFlash paměť (MLC) s nízkou spotřebou, na které byly uloženy aplikace a nastavení. Zajímavostí je, že tato paměť měla výdrž přibližně 10 000 přepsání, což už by na dnešní poměry určitě nestačilo.
Později oficiálně označený „Intel Web Tablet“ používal operační systém WindStorm VxWorks od Wind Riveru, internetový prohlížeč Espial Escape a grafické uživatelské rozhraní Espial Espresso GUI, Personal Jworks a kvalitní zvukový systém Strings od společnosti BeComm.
Cílem bylo vytvořit jednoduché, malé a lehké dotykové internetové zařízení včetně pera a virtuální klávesnice, které zároveň vydrží dlouhou dobu na baterii a poskytne uživatelům komfort, jež jim klasický počítač nenabídne. Svým způsobem se ale jednalo o rozšíření hlavního počítače v domácnosti.
Pět „Home“ tlačítek i kolečko
Poměrně rozsáhlý tým, který na tabletu pracoval, chtěl představit zařízení na Intel Developer Forum, dostal však zákaz. Intel chtěl totiž produkt prodávat pod svou značkou jako OEM a nechtěl ukázat karty dříve, než je potřeba.
Intel Web Tablet měl barevný LCD displej a drahé Li-Ion baterie. Kromě předních reproduktorů bylo na těle přístroje celkem pět barevných tlačítek, které sloužily jako profily pro různé osoby. Až pět různých lidí tak mohlo stisknout své tlačítko a otevřela se jejich stránka, tak jak si ji nastavili. Na pravé straně bylo velké kolečko pro snadnější posun stránek. Nechybělo ani tlačítko pro rychlý tisk. K dispozici byl dokonce i dok pro nabíjení nebo opěrka, tablet tak bylo možné snadno přetvořit v použitelný fotorámeček.
První prototypy toho sice moc neuměly, ale vývojáři počítali s nasazením i nějakých multimediálních aplikací a her. Grafici pracovali i na UX, stále však v rámci nedokončeného projektu.
Sen, který se rozplynul
Při oficiálním uvedení na CESu v roce 2001 byli všichni zaujatí a nadšení, internetová doba mohutně startovala, takže o takové zařízení byl velký zájem. Do hry však vstoupili OEM výrobci, konkrétně zákazníci Intelu, kterým se nelíbila přílišná propagace výrobku přímo od Intelu, protože konkuroval jejich segmentu.
Tým Web Tabletu byl početný
Další problémy se vyskytly i při vývoji software a jak už to u nových projektů bývá zvykem, všechno mělo skluz. Konečná cena se navíc dostávala přes hranici 500 dolarů, takže Intel nakonec vývoj přerušil s druhou generací, jejíž vývoj byl už v plném proudu a označil tablet spíše za koncept než reálný produkt.
Intel se zkrátka nechtěl pustit do produktu, který by nebylo možné dostat přes hranici miliardy dolarů v nějakém rozumném čase. I přes to, že by Intel tento projekt dokázal dotáhnout do konce a dokonce se objevila i první reklama v New York Times, nejspíše by žádné závratné prodeje neměl. Intel Web Tablet se prostě objevil v nesprávný čas.
Video
Krátké video tohoto tabletu z roku 2001 si můžete prohlédnout zde: